ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.50.2002
sp. zn. 7 A 50/2002 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci navrhovatelky I. S.,
proti žalovanému Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, o přezkoumání
rozhodnutí ve věci obnovy řízení,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne 9. 4. 2002, č. j. 421/3-125/2002-7542,
se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Opravným prostředkem podaným v zákonné lhůtě k Vrchnímu soudu
v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2002,
č. j. 421/3-125/202-7542, kterým byla nařízena obnova řízení ve věci žádosti žalobkyně
o opětovné přiznání výsluhového příspěvku a zároveň bylo tímto rozhodnutím zrušeno
rozhodnutí o odvolání ze dne 26. 5. 2000, č. j. 45/3-1985/2000-3071 a rozhodnutí Vojenského
úřadu sociálního zabezpečení ze dne 6. 1. 2000. V odůvodnění žalovaný uvedl, že rozsudkem
Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2002, č. j. 5 A 99/2000 – 21 bylo zrušeno rozhodnutí o
odvolání ze dne 9. 6. 2000, č. j. 45/3-3032/2000-3071. Postup, který předcházel vydání tohoto
rozhodnutí o odvolání byl Vrchním soudem v Praze označen jako nezákonný a na základě
toho rozhodl žalovaný tak, jak je uvedeno ve výroku.
V podaném opravném prostředku žalobkyně především poukázala na to, že rozhodnutí
o odvolání ze dne 26. 5. 2000, č. j. 45/3-1985/2000-3071 bylo vydáno Ministerstvem obrany,
finanční sekcí, odborem finančního zabezpečení osob jako správním orgánem druhého stupně,
ale ruší je úplně jiný orgán, a to personální sekce Ministerstva obrany. Žalobkyně
se proto domnívá, že uvedeným postupem bylo porušeno ustanovení §63 odst. 1 zákona
č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád). Dále žalobkyně uvedla,
že podle jejího názoru uvedeným postupem žalovaného ve věci nelze zrušit pravomocné
rozhodnutí. Takové rozhodnutí by mohl zrušit pouze nadřízený orgán postupem podle
§65 správního řádu, protože v případě nařízené obnovy řízení se teprve vydáním nového
rozhodnutí ruší rozhodnutí původní. Z toho žalobkyně dovozuje, že rozhodnutí o odvolání
č. j. 45/3-1985/2000-3071, kterým jí byl přiznán nárok na výplatu výsluhového příspěvku,
je platný. Žalobkyně se také domnívá, že ze strany žalovaného došlo k porušení §62
a násl. správního řádu, neboť obnovu řízení může nařídit správní orgán pouze při splnění
stanovených podmínek, z nichž ani jedna nebyla vdané věci splněna.
Ve vyjádření žalovaný uvedl, že na základě zjištěných skutečností, tj. že důkazy,
podle kterých bylo rozhodováno v předchozím řízení, se ukázaly nepravdivými, nařídil
obnovu řízení. K námitce žalobkyně, že ve věci rozhodoval nepříslušný orgán uvedl,
že na základě organizačních změn, které v resortu žalovaného proběhly v říjnu 2001, byla
od 1. 10. 2001 působnost ve věcech sociálního zabezpečení, důchodového pojištění
a výsluhových záležitostí vojáků z povolání převedena z finanční na personální sekci.
Žalovaný označil za nepravdivé tvrzení žalobkyně, že mu od počátku řízení byly známy
skutečnosti, na jejichž základě vydal rozhodnutí ze dne 9. 6. 2000, č. j. 45/3-3032/2000-3071,
neboť zásadní skutečnost, že žalobkyně nárok na znovupřiznání výsluhového příspěchu
nesplňuje, odvolací orgán zjistil až několik dnů po vydání svého rozhodnutí ze dne
26. 5. 2000, č. j. 45/3-1985/2000-3071. Žalovaný má proto za to, že jsou splněny důvody
pro nařízení obnovy řízení.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal dnem
1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb. (dále jen s. ř. s.), v souladu
s ustanovením §132 s. ř. s. neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost vrchního
soudu, Nejvyšší správní soud, aby v ní dokončil řízení.
Podle ust. §130 odst. 1 s.ř.s. se řízení podle části páté hlavy druhé o. s. ř. účinného
do 31. 12. 2002, v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí
podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. Účinky procesních úkonů
v těchto věcech učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně správního
řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Při přezkoumání rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud podle §75 odst. 1 s. ř. s.
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
Z obsahu správní spisu má Nejvyšší správní soud za prokázáno, že rozhodnutím ze dne
26. 5. 2000, č. j. 45/3-1985/2000-3071, žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně ve věci
přiznání výluhového příspěvku tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu
řízení. Bezprostředně poté rozhodl žalovaný znovu o tomtéž odvolání rozhodnutím ze dne
9. 6. 2000, č. j. 45/3-3032/2000-3071 tak, že rozhodnutí ze dne 26. 5. 2000 zrušil s tím,
aby je žalobkyně vrátila zpět a odvolání nevyhověl, část odůvodnění změnil a v ostatním
napadené rozhodnutí potvrdil. Na základě podané žaloby Vrchní soud
rozsudkem ze dne 22. 2. 2002, č. j. 5 A 99/2000 - 21 rozhodnutí žalovaného ze dne
9. 6. 2000, č. j. 45/3-3032/2000-3071 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Poté žalovaný nařídil obnovu řízení a zrušil rozhodnutí o odvolání ze dne 26. 5. 2000,
č. j. 45/3-1985/2000-3071.
V podané žalobě žalobkyně především namítala porušení §63 odst. 1 správního řádu,
když o nařízení obnovy rozhodl jiný orgán než který vydal předmětné rozhodnutí.
Podle citovaného ustanovení obnovu řízení povolí na návrh účastníka nebo nařídí správní
orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. V daném případě rozhodnutí ze dne
26. 5. 2000, č. j. 45/3-1985/2000-3071 vydalo ministerstvo obrany, finanční sekce, zatímco
napadené rozhodnutí ze dne 9. 4. 2002, č. j. 421/3-125/202-7542 vydala sekce personální
téhož ministerstva. K porušení citovaného ustanovení však nedošlo, jak tvrdí žalobkyně,
protože v mezidobí mezi vydáním těchto rozhodnutí došlo ke změně organizační struktury
žalovaného, v důsledku níž převzala agendu bývalé sekce finanční sekce personální.
Důvodným je však podle názoru Nejvyššího správního soudu další žalobní bod,
v němž žalobkyně tvrdí, že rozhodnutím o nařízení obnovy řízení nelze zrušit pravomocné
rozhodnutí. Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, který je určen především
k nápravě skutkových omylů. Proces obnovy řízení má dvě stadia. V prvním stadiu
se rozhoduje o povolení nebo nařízení obnovy řízení a druhé stadium tvoří vlastní provedení
nového obnoveného řízení. Teprve vydáním nového rozhodnutí ve druhém stadiu se ruší
rozhodnutí vydané v řízení, jehož obnova byla povolena nebo nařízena (§64 odst. 3 správního
řádu), a nemůže proto být zrušeno rozhodnutí již v okamžiku, kdy je teprve obnova řízení
nařízena.
Stejně tak důvodným je i poslední žalobní bod, v němž je namítáno, že nebyly splněny
stanové podmínky pro obnovení řízení. Důvody pro povolení nebo nařízení obnovy řízení
jsou taxativně uvedeny v §62 odst. 1 správního řádu a žalovaný neuvedl v odůvodnění
napadeného rozhodnutí žádný z nich. V této souvislosti je navíc nutno zdůraznit,
že ani nemůže existovat žádný důvod pro nařízení obnovy řízení, protože poté,
kdy Vrchní soud v Praze důvodně zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2000,
č. j. 45/3-3032/2000-3071, se věc procesně vrátila do stavu, který vznikl vydáním rozhodnutí
žalovaného 26. 5. 2000, č. j. 45/3-1985/2000-3071, tzn. že řízení bude pokračovat u správního
orgánu I. stupně, který znovu ve věci rozhodne.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud podle ustanovení §78 odst. 1 s. ř. s.
napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a podle odstavce 4 citovaného ustanovení vyslovil,
že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. V souladu s ustanovením §76 odst. 1 písm. c)
s. ř. s. rozhodl Nejvyšší správní soud ve věci bez nařízení jednání.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně,
která měla ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení, ale s tímto řízením jí žádné
náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 9. října 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu