ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.515.2002
sp. zn. 7 A 515/2002 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Václava Novotného, v právní věci
žalobce M. R., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o
žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2002, č. xx,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 18. 1. 2002 č. xx Česká správa sociálního zabezpečení (dále
„žalovaná“) zamítla žádost M. R. (dále „žalobce“) o poskytnutí jednorázové peněžní částky
podle zákona č. 261/2001 Sb. s odůvodněním, že prokázal splnění podmínek uvedených v §2
odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. ve spojení s §4 odst. 4 téhož zákona za dobu od 1. 4. 1970 do
27. 5. 1970, tedy za jeden měsíc. Nárok mu nevznikl, protože jde o dobu kratší 3 měsíců.
Podle §2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, za trestný čin rehabilitací nedotčený
byl stanoven nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců.
V opravném prostředku žalobce namítal, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody
v souhrnné délce 12 měsíců, z nichž vykonal 9 měsíců ve věznici s ostrahou a zbylé 3 měsíce
mu byly prominuty a byl mu stanoven trest podmíněný na dobu 3 let včetně zákazu výkonu
povolání, což mělo značně vliv na jeho budoucí profesní uplatnění. Do doby konání soudu
strávil ve vazbě 3 měsíce, do které byl vzat na základě spáchání trestného činu hanobení
republiky a jejího představitele podle §103 zákona č. 140/1961 Sb. a nikoliv za napadení
veřejného činitele, kterého by se nedopustil, kdyby nedošlo k onomu zatýkání. Jednalo se
o srpen 1969, tedy o mimořádnou dobu. Žádal o přezkumné řízení podle §4 a §5 zákona
č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, což umožňuje ustanovení §6 zákona č. 198/1993 Sb.
o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Tvrdil, že žádost o přezkumné
řízení současně podává k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který rozhodoval v původním řízení
ve věci 2 T 182/69. Domnívá se, že na základě výsledku přezkumného řízení dojde ke změně
rozhodných skutečností a proto žádal, aby o jeho odvolání bylo rozhodnuto až po jeho
ukončení.
Žalovaná ve svém písemném vyjádřením ze dne 24. 4. 2002 navrhla potvrzení svého
rozhodnutí.
Řízení u Vrchního soudu v Praze bylo zahájeno 30. 4. 2002. Vrchní soud v Praze
ve věci nerozhodl do 31. 12. 2002 a věc přešla na Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§132 zákona č. 150/2002 Sb., který ji dokončí podle části třetí hlavy druhé dílu prvního
zákona č. 150/2002 Sb. (§129 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.), tedy jako o řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce podal žádost o poskytnutí jednorázové
peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. dne 10. 9. 2001 u Okresní správy sociálního
zabezpečení Tachov, žalované tato žádost došla dne 21. 9. 2001. Žádost podal jako politický
vězeň vězněný mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990. V žádosti poukázal na potvrzení o celkové době
vazby a době výkonu trestu vydaném vězeňskou službou ČR dne 14. 9. 2001 a poukázal
na rozhodnutí podle zákona č. 119/1990 Sb. č. j. Rt 601/90 ze dne 10. 9. 1990. Z potvrzení
generálního ředitelství vězeňské služby 2187/48149/53/2001 ze dne 14. 9. 2001 vyplývá, že
žalobce M. R. vykonal vazbu od 30.8. 1969 do 16. 12. 1969 a trest odnětí svobody od 17. 12.
1969 do 27. 5. 1970 podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 2 T 182/69.
Z přiloženého usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 9. 1990 sp. zn. Rt 601/90
vyplývá, že ve věci rehabilitace odsouzeného M. R. podle §2 odst. 1 písm. d/ zákona č.
119/1990 Sb. se prohlašuje za zrušený výrok o vině trestným činem hanobení republiky a
jejího představitele podle §103 zákona č. 140/61 Sb. v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu
4 sp. zn. 2 T 182/69 ze dne 6. 11. 1969, jakožto i veškerá další rozhodnutí v téže trestní věci
obsahově na tento navazující k datu jeho vydání a podle §2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o
soudní rehabilitaci, se zastavuje trestní stíhání pro tento čin hanobení republiky a jejího
představitele podle §103 zákona č. 140/61 Sb. a podle §2 odst.2 zákona č. 119/90 Sb. se
stanoví za trestný čin rehabilitací nedotčený (útoku na veřejného činitele) podle §156 odst. 2
zákona č. 140/61 Sb. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců.
Žalobce v žalobě ze dne 19. 2. 2002 (dříve opravném prostředku) poukázal na to, že
podává žádost o přezkumné řízení k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který rozhodoval
v původním řízení v prvním stupni ve věci 2 T 182/69. Rozhodnutí soudu o této žádosti
procesnímu soudu tj. Nejvyššímu správnímu soudu nepředložil. Neučinil tak ani po té, kdy
mu dne 31. 3. 2003 bylo doručeno poučení Nejvyššího správního soudu, v němž byl také
vyzván, že hodlá-li navrhnout důkazy k prokázání žalobních námitek (žalobních bodů), které
uvedl v žalobě, aby tak učinil ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této výzvy. Nejvyšší správní
soud tedy vychází z toho, že žalobce ve smyslu ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb.
předložil jen ty doklady, které jsou obsahem správního spisu a z nichž vycházela již ve svém
rozhodnutí žalovaná.
Žalobce potvrzením Vězeňské služby ČR ze dne 14. 9. 2001 prokázal, že byl ve vazbě
od 30. 8. 1969 do 16. 12. 1969 a ve výkonu trestu odnětí svobody od 17. 12. 1969
do 27. 5. 1970 na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 2 T 182/69, tedy
celých 8 měsíců. Podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 9. 1990 sp. zn.
Rt 601/90 podle §2 odst. 1 písm. d zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, byl
prohlášen za zrušený výrok o vině trestným činem hanobení republiky a jejího představitele
podle §103 zákona č. 140/1961 Sb. v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn.
2 T 182/69 ze dne 6. 11. 1969 a trestní stíhání pro tento trestný čin bylo zastaveno. Tentýž
soud však postupem podle §2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, za trestný
čin rehabilitací nedotčený (podle odůvodnění se jednalo o trestný čin útoku na veřejného
činitele podle §156 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb.) stanovil podle vzájemného poměru
závažnosti podle §156 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. nepodmíněný trest odnětí svobody
v trvání 7 měsíců. Za věznění žalobce v rozsahu těchto 7 měsíců nelze poskytnout
jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 261/2001 Sb., neboť žalobce nesplňuje
podmínku stanovenou v §2 odst. 1 citovaného zákona, neboť tento zákon se vztahuje na
občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a u kterých bylo
rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb.,
o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb.,
o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Za zbývající část věznění
v rozsahu jednoho celého měsíce a jednoho nedokončeného měsíce nelze žalobci poskytnout
jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 261/2001 Sb., neboť ten v §5 odst. 4 stanoví, že
výše jednorázové peněžní částky pro politického vězně při věznění kratším než 1 rok,
trvajícím však alespoň 3 měsíce, činí 60 000 Kč. V daném případě věznění ve smyslu §2
odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. netrvalo alespoň 3 měsíce. Rozhodnutí žalované nelze vytýkat
nezákonnost, protože žalovaná rozhodla v souladu s předloženými doklady žalobcem
a v souladu se zákonem č. 261/2001 Sb. Žalobce ani v řízení před soudem nepředložil další
doklady, ačkoliv k jejich předložení měl dostatečně dlouhou dobu a neučinil tak ani když
k tomu byl Nejvyšším správním soudem vyzván. Žalobu žalobce považuje soud
za nedůvodnou a podle ustanovení v §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. ji zamítl.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože žalobce ve věci
neměl úspěch a žalovaná náhradu nákladů neúčtovala a podle obsahu spisu jí prokazatelné
náklady ani nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. 7. 2003
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu