ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.547.2002
č. j. 7A 547/2002 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobkyně M. S., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2002, č. j.
210 815 031/P,
takto:
I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 5. 2002,
č. j. 210 815 031/P, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení ne př i zn ává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“)
ze dne 22. 5. 2002, č. j. 210 815 031/P, byla žalobkyni zamítnuta žádost, kterou podal její děd
A. S., o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 39/2000 Sb.,
o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád
a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. Své rozhodnutí odůvodnila žalovaná tak,
že „nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky nevznikl, neboť v důsledku shora
uvedeného zákona č. 39/2000 Sb. se tento zákon se na něj nevztahuje“.
A. S. zemřel dne 10. 6. 2002. Podle §6 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb. přechází včas
uplatněný nárok, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud jednorázová peněžní částka
nebyla vyplacena, v případě úmrtí oprávněné osoby na její dědice. Podle usnesení Okresního
soudu v Berouně ze dne 26. 7. 2000, č. j. D 511/2001 - 15, kterou soud schválil dohodu
dědiců, jsou, poté co syn A. S. dědictví odmítl, jeho dědicové - jeho vnuk M. S. a jeho vnučka
M. S. (žalobkyně). Žalobkyně se tedy stala účastníkem správního řízení namísto A. S.
Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí žalované jejím prostřednictvím
(v souladu s tehdy účinnou právní úpravou) včas opravný prostředek k Vrchnímu soudu
v Praze.
Žalovaná opravný prostředek spolu se svým vyjádřením předložila Vrchnímu soudu
v Praze, ve kterém poukázala na podmínky aplikace §1 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb.
a zákona č. 255/1946 Sb., a uvedla, že za současného stavu ponechává rozhodnutí na úvaze
Vrchního soudu.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla z Vrchního soudu
v Praze podle §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle
něhož Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy, v nichž byla přede
dnem účinnosti s. ř. s. dána jejich věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená před těmito
soudy. V předmětné věci bylo přede dnem 1. 1. 2003 zahájeno řízení u Vrchního soudu
v Praze a byla dána věcná příslušnost tohoto soudu, neboť obsahem žaloby byl návrh
na přezkoumání rozhodnutí vydaného podle zákona č. 39/2000 Sb. Jde-li o věci správního
soudnictví, pak podle §129 odst. 2 s. ř. s. řízení o opravných prostředcích, o nichž nebylo
rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle ustanovení části třetí
hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona (tedy podle ustanovení o řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu). Nejvyšší správní soud proto podaný opravný prostředek
posoudil jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu.
Podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud napadené rozhodnutí zruší pro vady řízení, je-li
toto rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů rozhodnutí.
Odůvodnění:
je zcela jistě nesrozumitelné tehdy, jestliže nedává smysl, který by svědčil
o skutkových a právních důvodech, které vedly správní orgán k vydání tohoto rozhodnutí.
Výše citované odůvodnění napadeného rozhodnutí tento smysl nedává, proto jej Nejvyšší
správní soud bez nařízení jednání pro vady řízení podle §76 odst. 1 písm. a) zrušil.
Žádnému z účastníků řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť z obsahu
spisu vyplývá, že úspěšné žalobkyni, jíž by jinak právo na náhradu nákladů příslušelo (§60
odst. 1 s. ř. s.), náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu