ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.562.2002
sp. zn. 7 A 562/2002 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce Z.
P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25,
v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované ve věci poskytnutí jednorázové peněžní částky
podle zákona č. 261/2001 Sb.,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 24. 9. 2002 byla žalobci přiznána jednorázová peněžní
částka podle zákona č. 261/2001 Sb. ve výši 60 000,- Kč za dobu jeho účasti v národním boji
za osvobození od 1. 1. do 5. 5. 1945.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě opravný prostředek, v němž
uvedl, že došlo k omylu v zápočtu doby jeho účasti v národním boji za osvobození, neboť se
účastnil národního boje již od října 1943. Dne 15. 9. 2002 si podal žádost na Ministerstvo
obrany o rozšíření platnosti osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících
československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za
osvobození (dále jen “zákon č. 255/1946 Sb.“), ale zatím nemá odpověď. K opravnému
prostředku připojil žalobce potvrzení z roku 1989 podepsané MUDr. J. K. o tom, že žalobce
byl od podzimu 1943 do 9.5.1945 členem zpravodajské brigády, které velel V. W.
Žalovaná ve vyjádření uvedla, že výše jednorázové peněžní částky je diferencována
v závislosti na době účasti v národním boji za osvobození. Za účast v národním boji za
osvobození kratším než 1 rok, trvajícím však alespoň 3 měsíce, náleží podle §5 odst. 3
zákona č. 261/2001 Sb. peněžní částka ve výši 60 000,- Kč. Žalobce v žádosti zcela
jednoznačně vymezil druh i rozsah uplatněného nároku tak, že peněžní částku požadoval za
dobu účasti v domácím hnutí v době od 1. 1. do 5. 5. 1945. Napadeným rozhodnutím tak byla
žalobci přiznána částka odpovídající době jeho účasti v domácím hnutí. Tvrzený nárok
prokázal žalobce osvědčením podle §8 zákona č. 255/1946 Sb., což byl jediný doklad, jímž
žádost doložil. Za této situace žalovaná neměla důvod zjišťovat, zda se žalobce případně
účastnil odboje také jiným způsobem nebo zda doba jeho účasti v odboji nebyla delší.
Žalovaná rozhodla o žalobcově žádosti, a to tak, že uplatněný nárok v plném rozsahu přiznala.
Opravný prostředek žalobce je proto třeba považovat za novou žádost a rozhodnout o ní
v novém řízení samostatným rozhodnutím. Žalovaná proto navrhla, aby soud napadené
rozhodnutí jako věcně správné a zákonu odpovídající potvrdil.
Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze, který byl věcně a místně příslušný
k projednání a rozhodnutí ve věci, tak do 31.12.2002 neučinil, byla věc tímto soudem
postoupena Nejvyššímu správnímu soudu s poukazem na ust. §132 zákona č. 150/2002 Sb.
soudní řád správní (dále jen “s. ř. s.“), podle něhož nestanoví-li zákon jinak, věci správního
soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona (tj. 1. 1. 2003) a
v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu,
převezme a dokončí Nejvyšší správní soud.
Podle ustanovení §129 odst. 2 s. ř. s. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení
podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Účinky procesních úkonů v těchto
řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto
zákona.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení, které
jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Žalobce požádal o poskytnutí jednorázové peněžní částky jako oprávněná osoba
uvedená v §1 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., tj. jako účastník národního boje za osvobození
podle §1 odst. 1 písm. e) zákona 255/1946 Sb., tedy účastník domácího hnutí. Podle
osvědčení Federálního ministerstva obrany ze dne 27. 3. 1992 vydaného podle §8 zákona
č. 255/1946 Sb. byl žalobce účastníkem národního boje za osvobození jako účastník
domácího hnutí od 1. 1. do 5. 5. 1945.
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se zákon vztahuje na občany
České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v ustanovení §1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až
f), bodě 2 a odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., a bylo jim o tom vydáno podle ustanovení §8
citovaného zákona osvědčení nebo kteří mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje. V §3
odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. je vymezen okruh oprávněných osob, které mají nárok
na poskytnutí jednorázové částky. Jsou jimi účastník národního boje za osvobození, vdovy
nebo vdovci a děti podle §1 odst. 2 citovaného zákona. Výši jednorázové peněžní částky pak
vymezuje §5 citovaného zákona. Pro účastníka národního boje za osvobození, jehož účast
v národním boji byla kratší než 1 rok, trvala-li však alespoň tři měsíce, je stanovená v odst. 3
citovaného ustanovení ve výši 60 000,- Kč.
Jak vyplývá z obsahu žádosti žalobce, tak i osvědčení ministerstva, což byly podklady,
z nichž vycházela žalovaná, je žalobce oprávněnou osobou pro poskytnutí jednorázové
peněžní částky podle §1 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. jako účastník národního boje za
osvobození, neboť žalobce se účastnil domácího hnutí od 1. 1. do 5. 5. 1945, tedy po dobu
kratší než 1 rok trvající minimálně tři měsíce. Protože pro řízení podle zákona č. 261/2001 Sb.
platí zásada dispoziční, tzn., že se zahajuje na návrh účastníka řízení, nemůže správní orgán
rozhodnout o nároku v jiném rozsahu než v jakém byl uplatněn. Z tohoto důvodu nelze
vytýkat žalované nezákonnost, když jiné údaje ani důkazy o žalobcově účasti v národním boji
za osvobození po celou dobu řízení neměla k dispozici a žalobce ani o jiné době své účasti
v národním boji za osvobození nic v žádosti neuvedl.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud žalobu v souladu s §78 odst. 7
s. ř. s.zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání podle ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s.
Účastníkům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, když žalobce neměl v řízení
úspěch a žalované žádné náklady s tímto řízením nevznikly (§60 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. července 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu