ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.72.2000:29
sp. zn. 7 A 72/2000 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Antonína Koukala, v právní věci žalobce
L., s. r. o., zast. Mgr. Janou Turkovou, advokátkou Patentové, známkové a advokátní
kanceláře se sídlem v Praze 3, Husinecká 11a, proti žalovanému Úřadu průmyslového
vlastnictví se sídlem v Praze 6, Antonína Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 2. 2000 č. 0 – 121777 – 97,
takto:
Žaloba se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobci se vrací částka 1000 Kč za zaplacený soudní poplatek, která bude uhrazena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí,
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 17. 4. 2000 se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2000, jímž byl zamítnut rozklad žalobce a
potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 4. 2. 1999 o zamítnutí námitek
proti zápisu zveřejněného slovního označení „M.“ firmy M., do rejstříku ochranných známek,
přihlášeného pod sp. z n. xx, s odůvodněním, že předmětné označení není zaměnitelné se
starším označením „D“, jehož držitelem je žalobce.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ust. §132
zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním ( s. ř. s. ) z Vrchního soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před
těmito soudy jako soud prvního stupně. Podle ust. §130 s. ř. s. se neskončená řízení podle
části páté o. s. ř. účinného přede dnem účinnosti tohoto zákona dokončí podle ustanovení části
třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.
Pravomoc soudů ve správním soudnictví je ovšem omezena na poskytování ochrany
subjektivních práv veřejnoprávního charakteru, popřípadě na rozhodování v dalších věcech,
v nichž je pravomoc založena zákonem (§2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud se proto nejprve
musel zabývat tím, zda je dána pravomoc soudů ve správním soudnictví o podané žalobě
jednat a rozhodnout, tj. zda v žalobě tvrzená práva, jejichž ochrany se žalobce podanou
žalobou domáhá, jsou právy veřejnoprávního charakteru, popř. zda je žaloba podřaditelná
svým obsahem pod jiné věci, jež do pravomoci soudů ve správním soudnictví náleží.
V dané věci se jedná o rozhodnutí podle 10a §11 zákona č. 137/1995 Sb.,
o ochranných známkách, když ovšem námitky byly podány podle §9 odst. 1 písm. d) téhož
zákona proti zápisu zveřejněného slovního označení do rejstříku. Předmětem námitek tak bylo
právo držitele shodného nebo zaměnitelného označení, které v České republice v uplynulých
dvou letech před podáním přihlášky ochranné známky získalo rozlišovací způsobilost pro
stejné nebo podobné výroky tohoto držitele.
Podle ustanovení §2 s. ř. s. poskytují ve správním soudnictví soudy ochranu veřejným
subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto nebo
zvláštním zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují
v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Z rozhodování soudů ve správním
soudnictví jsou podle ustanovení §6 s. ř. s. vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento nebo
zvláštní zákon. Takovým zvláštním zákonem je občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“),
který v ustanovení §244 odst. 1 stanoví, že rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního
samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popř. smírčí orgán zřízený
podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona
o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných
a obchodních vztahů a nabylo-li takové rozhodnutí právní moci, může být tatáž věc
projednána na návrh v občanském soudním řízení. Tato právní úprava má zajistit účastníkům
v případech, kdy správní orgán rozhodoval v rámci své kompetence o soukromoprávní věci
jiný způsob ochrany jejich práv než v řízení před správními soudy.
Protože z citovaných ustanovení vyplývá, že rozhodování ve věcech soukromo-
právních náleží podle platné právní úpravy soudům, které postupují podle o. s. ř., je nutno
vyřešit otázku, zda v daném případě rozhodl správní orgán o věci soukromoprávní nebo
veřejnoprávní, neboť to je podstatné pro vymezení hranice věcné příslušnosti mezi soudy
obecnými a správními.
I když platné právo uznává rozdíl mezi právem soukromým a veřejným, přesná
definice zřejmě nikdy neexistovala. V této souvislosti nelze také opomenout, že některá
právní odvětví, např. právo pracovní nebo sociální, nemůžeme bez zbytku zařadit do žádné
z těchto kategorií, a to proto, že prvky soukromoprávní a veřejnoprávní jsou často
v praktickém životě úzce propojeny a prolínají se. To ale nic nemění na tom, že dělení na
právo veřejné a soukromé je stále funkční.
V posuzované věci rozhodoval žalovaný o návrhu na výmaz ochranné známky podle
zák. č. 137/1995 Sb. Pravomoc žalovaného jako ústředního orgánu státní správy na ochranu
průmyslového vlastnictví (§1 odst. 1 zákona č. 14/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů)
rozhodovat mimo jiné o poskytování ochrany na ochranné známky vyplývá z ustanovení §2
písm. a) citovaného zákona. Přesto, že v tomto ani v jiném zákoně není obsažena legální
definice pojmu průmyslového vlastnictví, představuje tento pojem podle právní teorie souhrn
zvláštních absolutních subjektivních práv k nehmotným statkům průmyslově (tj. opakovaně
hospodářsky) využivatelným a jejich právní ochranu. Předmětem průmyslového vlastnictví
(tedy zvláštních absolutních práv, resp. zvláštní právní ochrany) jsou podle tohoto vymezení
vynálezy, užitné a průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků a odrůdy rostlin
a dále jsou to ochranná označení – ochranné známky, označení původu a zeměpisná označení
a obchodní firmy. Protože ochranná známka je statkem nehmotné povahy, která jako součást
průmyslových práv je podřaditelná pod pojem duševního vlastnictví, lze ji považovat za jinou
majetkovou hodnotu. Podle ustanovení §118 odst. 1 o. z. jsou předmětem občanskoprávních
vztahů nejen věci, ale i, pokud to jejich povaha připouští, práva a jiné majetkové hodnoty.
Tyto hodnoty jsou tak nepochybně způsobilé být předmětem občanskoprávních vztahů. Lze
proto učinit závěr, že vztahy upravené právem průmyslového vlastnictví tvoří specifickou
oblast občanskoprávních vztahů. Na soukromoprávním charakteru práv průmyslových nemění
nic ani skutečnost, že pro průmyslové vlastnictví je typické prolínání veřejnoprávních
aspektů, když nakládání s nimi je podřízeno předpisům veřejného práva a navíc jsou chráněny
nejen prostředky práva soukromého, ale i práva veřejného. Z výše uvedených důvodů proto
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozhodování o ochranných známkách je
rozhodováním orgánu veřejné správy o právní věci vyplývající z občanskoprávních vztahů.
Vzhledem k tomu, že žalovaný rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromé
věci, Nejvyšší správní soud návrh žalobce v souladu s ustanovením §46 odst. 2 s. ř. s.
odmítl. Žalobce může podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. podat do jednoho měsíce od právní
moci tohoto usnesení žalobu proti napadenému rozhodnutí žalovaného u místně příslušného
okresního (obvodního) soudu.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., když žaloba byla
odmítnuta.
Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1000 Kč. O jeho vrácení soud rozhodl
analogicky podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když
odmítnutí projednání věci v daném případě odpovídá zastavení řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. 6. 2003
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu