ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.84.2001
sp. zn. 7 A 84/2001 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce M. V., zast. JUDr. Svatavou Hilgartovou, advokátkou, se sídlem E. Přemyslovny
396, 156 00 Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu dopravy, Nábřeží Ludvíka Svobody
12, P. O. BOX 9, 110 15 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4.
2001, č. j. 21 710/01-110,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů (nyní Ministerstvo dopravy) ze dne
27. 4. 2001, č. j. 21710/01-110, se z r uš uj e a věc se mu vr ac í k dalšímu
řízení, a to pro vady řízení.
II. Žalovaný je povinen uhradi t žalobci na nákladech řízení částku 3150
Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 4. 7. 2001 se žalobce domáhá zrušení
rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ze dne 27. 4. 2001, čj. 21 710/01-110 (nyní
Ministerstvo dopravy), kterým mu byla uložena pokuta podle §35 odst. 3 písm. c) a h)
za porušení ustanovení §21 odst. 3 a odst. 4 v návaznosti na ustanovení §11 odst. 4 vyhl.
č. 478/2000 Sb. ve výši 35 000 Kč. Žalobce především namítl, že pokuta byla uložena
za delikt spáchaný dne 6. 1. 2000, avšak nebyl projednán ve stanovené lhůtě jednoho roku,
a tudíž nelze pokutu uložit ani vymáhat. Dále uvedl, že zjištění, z nichž vychází správní
orgán jsou nesprávně hodnocena a neúplná. Žalobce v době provedené kontroly nepodnikal
ani nebyl zaměstnán, tudíž neprovozoval taxislužbu. Pracovat v taxislužbě začal
až 31. 3. 2000 u zaměstnavatele pana K., takže nemohl porušit ustanovení §21 odst. 3 a 4
zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě.
Věc projednává Nejvyšší správní soud, ke kterému přešla postupem dle ustanovení §
130 a §132 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
Rozhodnutím žalovaného bylo pojednáno o skutku, který byl ve výroku rozhodnutí
popsán tak, že žalobce jako provozovatel taxislužby tím, že neoznámil písemně místně
příslušnému dopravnímu úřadu svůj záměr používat vozidlo státní poznávací značky xxx
k výkonu taxislužby, a přesto jej označil způsobem s vozidly taxislužby zaměnitelným, což
bylo zjištěno kontrolním orgánem dopravního úřadu dne 6. 1. 2000, porušil shora citovaná
ustanovení zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 35 000 Kč.
Prvostupňovým rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 20. 4. 2000
čj. MHMP-16050/2000/DOP-O3/Si byla žalobci uložena pokuta, a to za porušení §21
odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., v návaznosti na §14 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 187/1994 Sb.,
kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, tím,
že provozovatel taxislužby – žalobce, nesdělil dopravnímu úřadu písemně záměr používat
vozidlo státní poznávací značky xxx při výkonu taxislužby a ve věci projednání porušení
ustanovení §21 odst. 6 zákona o silniční dopravě, tím, že při kontrole provedené
pracovnicí státního odborného dozoru v silniční dopravě bylo toto vozidlo, kterému nebylo
přiděleno evidenční číslo taxislužby, provozované dopravcem – žalobcem označeno
střešní svítilnou bílé barvy s nápisem A., tudíž bylo označeno způsobem zaměnitelným
s vozidly taxislužby a byla tak naplněna skutková podstata deliktu stanoveného v §35
písm. g), písm. f) a písm. t) zákona o silniční dopravě. Skutkově vyšel prvostupňový
správní orgán z kontroly provedené pracovnicí odboru dopravy, při níž bylo zjištěno, že
vozidlo shora uvedené státní poznávací značky provozované žalobcem jako podnikatelem
bylo označeno střešní svítilnou bílé barvy s nápisem A. Dále bylo zjištěno, že žalobce
nesdělil dopravnímu úřadu záměr používat toto vozidlo jako vozidlo taxislužby. Tím došlo
k porušení ustanovení §21 odst. 3 zákona o silniční dopravě v návaznosti na ustanovení
§14 odst. 3 písm. b) prováděcí vyhlášky a dále s ohledem na to, že na vozidle, jemuž
nebylo přiděleno evidenční číslo taxislužby a bylo označeno střešní svítilnou bílé barvy
s nápisem ACRO, došlo k porušení §21 odst. 6 zákona o silniční dopravě. Při nařízeném
ústním jednání žalobce uvedl, že 6. 1. 2000 taxislužbu neprovozoval, pokud se týká střešní
svítilny sdělil, že to byl střešní nosič, který nebyl připojen na elektrický proud a sloužil
pouze jako reklama. Uvedl, že koncesní listina mu byla sice vydána, ale taxislužbu
neprovozuje a od 31. 3. 2000 je zaměstnán jako řidič taxislužby u pana K. Dne 6. 1. 2000
byl pouze soukromou osobou. Žalovaný se ve druhém stupni posléze podrobně zabýval
námitkami, které v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce uplatnil. Žalovaný
vyšel ze skutkových zjištění prvostupňového orgánu a uvedl, že pro naplnění skutkové
podstaty §35 odst. 3 písm. c) zákona, ve znění platném, není relevantní, zda vozidlo
označené způsobem zaměnitelným s vozidly taxislužby bylo v době kontroly v provozu či
nikoliv. Stačí, když dopravce označí vozidlo, které není evidováno jako vozidlo taxislužby
způsobem zaměnitelným s vozidly taxislužby. Dále uvedl k tvrzení žalobce, že nechtěl
využívat vozidlo pro provoz taxislužby, že je žalovaný držitelem koncesní listiny
vystavené dne 6. 12. 1999 k provozování taxislužby a je tak povinen dopravnímu úřadu
oznámit údaje o vozidle, které hodlá používat k provozování taxislužby. Tuto povinnost
však nesplnil a způsobem přinejmenším s vozidly taxislužby zaměnitelným vozidlo
označil, čímž se dopustil protiprávního jednání. Jeho tvrzení je účelové i s ohledem na
fakt, že krátce po provedené kontrole vstoupil do pracovního poměru u pana K. a vozidlu
státní poznávací značky xxx bylo přiděleno evidenční číslo xx. Podle vyhlášky č.
102/1999 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu
silničních vozidel na pozemních komunikacích, žalovaný poukázal na text ustanovení §56
odst. 1, „světelná zařízení vozidel“ zmiňované vyhlášky, ve kterém se konstatuje, že
střešní svítilna je světelným zařízením sloužícím k označení vozidel taxislužby a nemůže
tak být současně přípustné, aby střešní svítilnu mohli volně používat provozovatelé jiných
vozidel, jak žalobce mylně dovozuje. Výši pokuty pro nepřiměřenou tvrdost snížil, a to
proto, že nebylo možno prokázat, po jakou dobu měl tuto svítilnu umístěnou na střeše
vozidla a jak ji využíval k neoprávněnému zisku finančních prostředků poskytováním
přepravních služeb formou obdobnou jako vozidly taxislužby. S ohledem na to, že
prvostupňové rozhodnutí vycházelo s právní úpravy v platném znění ke dne vydání svého
rozhodnutí a prováděcí vyhlášky, žalobce ve druhém stupni přihlédl k novelizaci
právních předpisů a účinnosti vyhlášky č. 478/2000 Sb.
Správní spis, který obžalovaný předložil, obsahuje listiny včetně dokumentace, z nichž
skutková tvrzení, tak jak jsou popsána v prvostupňovém i druhostupňovém rozhodnutí, lze
dovodit a v tomto ohledu odpovídá popis skutkových zjištění obsahu správního spisu
a v něm shromážděných důkazních prostředků. Žalovaný v obou stupních vycházel
ze shodného popisu skutkového stavu, avšak prvostupňový orgán v něm spatřoval
porušení ustanovení §21 odst. 3 zákona o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni
20. 4. 2000, jehož porušení spočívalo v tom, že žalobce jako provozovatel taxislužby
nesdělil dopravnímu úřadu písemně svůj záměr používat vozidla pro výkon taxislužby
a dále, že vozidlo, kterému nebylo přiděleno evidenční číslo taxislužby, bylo označeno
svítilnou zaměnitelnou s vozidly taxislužby, čímž se měl dopustit porušení §21 odst. 6
silničního zákona. Druhostupňový orgán pak právní kvalifikaci upravil tak, že deliktní
jednání mělo spočívat v označení vozidla způsobem zaměnitelným s vozidly taxislužby,
ač jako provozovatel taxislužby svůj záměr používat příslušné vozidlo k výkonu
taxislužby písemně neoznámil dopravnímu úřadu.
Podle §35 zákona dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení
tohoto zákona uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč dopravci, který podle písm. g) označí
vozidlo, kterému nebylo přiděleno evidenční číslo, způsobem zaměnitelným s vozidly
taxislužby, vybaví takové vozidlo taxametrem nebo nabízí přepravní služby způsobem,
který je s taxislužbou zaměnitelný; podle písm. f) nedodržuje podmínky provozování
taxislužby a podle písm. t) poruší ustanovení §9 odst. 2 písm. c), d) nebo e). V posléze
uvedeném ustanovení §9 jsou uvedeny povinnosti podnikatele v silniční dopravě, mj.
co se týče práce řidiče taxislužby, aby ji vykonávala osoba starší 21 let, bezúhonná
a spolehlivá, která má průkaz o způsobilosti řidiče provozovat taxislužbu ve vymezeném
územním obvodu dopravního úřadu. Znění citovaných norem je ke dni vydání
prvostupňového rozhodnutí. Ustanovení §21 odst. 3 zákona uvádí, že podrobnosti
o technických podmínkách provozování taxislužby, zejména podrobnosti o označení
vozidla a náležitosti dokladu podle odst. 2 stanoví prováděcí předpis (vyhláška č. 187/1994 Sb.). Taxislužby se týkají ustanovení §14 až §17 citované vyhlášky. Mimo jiné podle §
14 odstavce 3 písm. b) dopravní úřad stanoví provozovateli taxislužby evidenční číslo na
základě jeho písemného sdělení o záměru používat určité vozidlo při výkonu
taxislužby.Podle §15 vozidlo taxislužby musí být opatřeno střešní svítilnou žluté barvy
s nápisem TAXI provedeným v černém písmu na přední i zadní straně, která je pevně
uchycena ke střeše nebo k nosnému prvku. Rozhodnutí žalovaného o změně
prvostupňového rozhodnutí vycházelo z právního stavu ke dni 27. 4. 2001. Podle §35
odst. 3 písm. h) zákona dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení
tohoto zákona uloží pokutu až do výše 750 000 Kč dopravci, který označí vozidlo, které
není evidováno jako vozidlo taxislužby, způsobem zaměnitelným s taxislužbou nebo
vybaví takové vozidlo taxametrem a podle písm. h) poruší ustanovení §21. Obsah
ustanovení §21 s nadpisem „Taxislužba“ zakotvuje určité povinnosti provozovatele
taxislužby, který je povinen mimo jiné podle odst. 3 a 4 zajistit, aby k provozování
taxislužby bylo užito pouze vozidel úplně vybavených a označených předepsaným
způsobem. Způsob označení a podrobnosti o technických podmínkách o provozování
taxislužby, zejména podrobnosti o označení vozidla a náležitostech dokladů souvisejících
s provozováním taxislužby, stanoví prováděcí předpis. Podle odst. 4 provozovatel
taxislužby je povinen do 7 dnů písemně oznámit zahájení provozování taxislužby na území
obce nebo obcí dopravnímu úřadu, v jehož územním obvodu se obec nebo obce nacházejí.
Argumentaci žalobce, která se týká nemožnosti zahájit řízení o uložení pokuty, nelze
akceptovat, neboť ustanovení §36 stanoví lhůtu 1 roku pro zahájení řízení o uložení
pokuty ode dne, kdy se dopravní úřad, resp. ministerstvo o porušení uvedených povinností
dozvědělo, nejpozději však do 5 let, ode dne, kdy k porušení došlo. Tato lhůta byla beze
zbytku žalovaným dodržena.
Stěžejní námitka žalobce, že neprovozoval taxislužbu, je středobodem zájmu i soudu
z toho pohledu, zda se tak mohl stát odpovědným ze správního deliktu podle §35 odst. 3
zákona (o silniční dopravě). Jestliže zákon předpokládá možnost uložení pokuty dopravci,
je třeba zjistit, zda žalobce pod tento pojem spadá. Pojem „dopravce“ je vysvětlen v §2
odst. 12, podle něhož je dopravce provozovatel silniční dopravy, totiž právnická nebo
fyzická osoba, která provozuje silniční dopravu podle tohoto zákona. Podle odst. 8 je
„taxislužba“ označena jako veřejná silniční doprava. Žalovaný vyšel pouze ze skutečnosti,
že žalobce byl držitelem koncesní listiny vystavené před kontrolou prováděnou dopravním
úřadem a také, že později začal skutečně práci řidiče taxislužby vykonávat, a to se stejným
vozidlem, u něhož byla nepřípustná svítilna objevena. Z toho tedy dovodil záměr používat
vozidlo k výkonu taxislužby. Ovšem pojem provozovatele taxislužby, tudíž osoby, jež je
dopravcem a posléze i způsobilou k tomu, aby se dopustila deliktního jednání podle tohoto
zákona, je pojmem, který není v tomto zákoně vysvětlen, a tudíž je třeba na něj nahlížet
jako na neurčitý právní pojem, který je třeba vyložit výkladem ; nelze na něj pohlížet jako
na objekt správního uvážení. Označení dopravce nelze dovodit ze zákona, není tu ani
legální odkaz na prováděcí předpis. Z celého správního spisu přitom není zřejmé, že by se
touto okolností žalovaný zabýval. Za provozovatele taxislužby lze označit pro účely
sankčního postihu takovou osobu, o níž je nepochybné, že taxislužbu provozovala, aniž by
bylo nezbytně nutné prokazovat, jak dlouho a jak intenzivně, což by mělo samozřejmě svůj
význam až pro úvahu o výši uložené pokuty, nikoliv pro zjištění odpovědnosti. Za tímto
účelem však nelze v dosud provedeném dokazování shledat žádné podklady. Protože nelze
vyloučit, že by bylo možno takový důkaz předložit, soud rozhodl o zrušení rozhodnutí
žalovaného ve druhém stupni z důvodu vad řízení spočívajících v tom, že skutkový stav,
který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění [§
76 odst. 1 písm. b) zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ] s tím, aby v dalším řízení
zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro označení žalobce za provozovatele silniční
dopravy – dopravce, a to ve smyslu shora naznačeném.
O nákladech řízení posléze rozhodl v souladu s ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. a přiznal
částku, která spočívá v zaplaceném soudním poplatku 1000 Kč, 2 úkony právní pomoci
po 1000 Kč a 2 x paušální náhrada po 75 Kč. Částka bude poukázána k rukám právního
zástupce žalobce JUDr. Svatavy Hilgartové ve lhůtě, kterou soud považuje s ohledem
za délku trvání nezbytných administrativních úkonů za přiměřenou.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 17. 6. 2003
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu