ECLI:CZ:NSS:2003:7.ADS.19.2003
sp. zn. 7 Ads 19/2003 - 83
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci
navrhovatele Z. M., proti České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5,
Křížová 25, o kasační stížnosti navrhovatele podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 4.9.2002 č.j. 1 Cao 46/2002,
takto:
Kasační stížnost se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4.9.2002 č.j. 1 Cao 46/2002 bylo
k dovolání stěžovatele potvrzeno rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9.5.2001 č.j. 26
Ca 190/2000-22, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze
dne 7.2.2000 o zamítnutí žádosti o dílčí starobní důchod. Rozsudek byl právní zástupkyni
stěžovatele doručen dne 23.9.2002.
Dne 11.12.2002 došlo Městskému soudu v Praze podání stěžovatele psané v polském
jazyce označené jako „odvolanie“ datované dne 6.11.2002, v němž mimo jiné uvedl, že
dosud nic neobdržel, a proto se rozhodl napsat Městskému soudu. Poté Městský soud
ověřoval u právní zástupkyně stěžovatele, jakým způsobem ho informovala o výsledku řízení
a následně byl rozsudek zaslán na vědomí i stěžovateli. Ten reagoval tak, že podal proti
rozhodnutí dovolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Praze dne 11.3.2003.
Městský soud v Praze s ohledem na změnu právní úpravy dovolání s účinností od
1.1.2003 postoupil věc podle ust. §129 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
(dále jen s.ř.s.), Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení, a to podle ustanovení části
třetí hlavy třetí dílu prvního tohoto zákona, tedy k dokončení řízení podle ustanovení
upravujících kasační stížnost.
Předpokladem pro dokončení řízení je zjištění, zda dovolání bylo včasné a přípustné
podle o.s.ř. ve znění účinném v době jeho podání a současně, zda je přípustné i z hlediska
podmínek a náležitostí stanovených s.ř.s. pro kasační stížnost.
V rozsudku Vrchního soudu byl stěžovatel poučen o možnosti podat ve lhůtě dvou
měsíců od jeho doručení dovolání u Městského soudu v Praze. Protože předmětné
rozhodnutí Vrchního soudu bylo v souladu s ust. §49 odst. 1 o.s.ř. doručeno právní
zástupkyni stěžovatele dne 23.9.2002, byl posledním dnem lhůty pro podání dovolání
23.11.2002. První podání stěžovatele, které po doručení rozsudku došlo Městskému soudu
v Praze, bylo „odvolanie“ podané k poštovní přepravě dne 8.12.2002, tzn. po uplynutí
zákonné lhůty k podání dovolání. Pokud stěžovatel podal dovolání poté, co mu byl zaslán na
vědomí rozsudek ze dne 4.9.2001, toto doručení nemohlo vyvolat žádné právní účinky, když
byl zastoupen advokátkou, protože má-li účastník zástupce, doručuje se písemnost pouze
tomuto zástupci. Proto rovněž toto dovolání nebylo podáno v zákonné lhůtě. V této
souvislosti nemůže soud zohlednit skutečnost, zda a jakým způsobem právní zástupkyně
stěžovateli rozsudek doručila ani důsledky, které z toho plynou.
Z důvodů výše uvedených bylo dovolání podáno opožděně, a proto je Nejvyšší
správní soud jako kasační stížnost odmítl v souladu s ust. §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §
120 s.ř.s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s.ř.s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. července 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu