ECLI:CZ:NSS:2003:7.ADS.5.2003
sp. zn. 7 Ads 5/2003 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci
stěžovatelky A. M., zastoupené JUDr. Janou Kašlíkovou, advokátkou, se sídlem v Rožnově
pod Radhoštěm, 1. máje 1000, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se
sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 26. 11. 2002, č. j. 19 Ca 108/2002 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 11. 2002, č. j. 19 Ca 108/2002 – 16,
potvrdil rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2002, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelky
o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, v platném znění. Rozhodnutí opřel krajský soud především o posudek vypracovaný
posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen MPSV). Zdravotní stav
stěžovatelky byl hodnocen posudkovým lékařem a lékařem ortopedem na základě její
zdravotní dokumentace. Krajský soud vzal za prokázané, že se u stěžovatelky jedná o
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který způsobuje 45% pokles schopnosti její soustavné
výdělečné činnosti. Stěžovatelka tedy nesplňovala podmínky nároku na plný invalidní
důchod.
Stěžovatelka podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání. Protože řízení
o odvolání bylo podle §129 odst. 3 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) zastaveno, podala stěžovatelka v souladu s §129 odst. 3 věta druhá kasační
stížnost. V kasační stížnosti namítala, že krajský soud nedostatečně zkoumal její zdravotní
stav, když při svém rozhodování vycházel pouze ze závěrů posudkové komise MPSV,
tedy komise orgánu státní správy, pod který spadá rovněž žalovaná. Stěžovatelka
se tedy s přihlédnutím k §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. domnívá, že fakt, že nebyla vyšetřena
nezávislým znalcem či znaleckou komisí mohl ovlivnit zákonnost rozhodování krajského
soudu. Současně došlo k nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení, když soud vycházel toliko z posudků komisí spadajících
pod MPSV. Zdravotní stav stěžovatelky měl být posouzen nezávislým znalcem,
který by ji důkladně vyšetřil a její zdravotní stav posoudil na základě všech potřebných
zjištění. Proto stěžovatelka navrhla, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc mu byla
vrácena k dalšímu řízení.
Ze soudního spisu má Nejvyšší správní soud za prokázané, že žalovaná uvedeným
rozhodnutím zamítla žádost stěžovatelky proto, že není podle posudku lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) ve Vsetíně ze dne 13. 11. 2001 plně invalidní,
neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 35 %. Podle posudkového zhodnocení tohoto lékaře
je stěžovatelka částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění.
Krajský soud si vyžádal posouzení zdravotního stavu posudkovou komisí MPSV
a podle tohoto posouzení ke dni 20. 2. 2002, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno,
se u stěžovatelky jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou
byl stav po otevřené zlomenině obou kostí předloktí s přetrvávajícím výrazným omezením
výkonu pravé horní končetiny. Součástí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou
další chorobné změny, které souvisí s utrpěným úrazem. Pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatelky po navýšení o 10 % činil celkově 45 %. Proto je stěžovatelka
nadále částečně invalidní pro následky úrazu z 30. 1. 1998.
U ústního jednání stěžovatelka mimo jiné uvedla, že pokud se jedná o protokol
o jednání posudkové komise MPSV tato měla k dispozici úplnou zdravotní dokumentaci,
popsala její zdravotní stav takový, jaký je ve skutečnosti. K prokázání svého zdravotního
stavu nenavrhla další důkazy.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se o důvody,
které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl.
Stěžovatelka však v řízení před krajským soudem neuplatnila to, co později uvedla
v kasační stížnosti, i když učinit mohla, když u jednání výslovně prohlásila, že k prokázání
jejího zdravotního stavu nenavrhuje další důkazy.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud návrh odmítne, jestliže je podle s. ř. s.
nepřípustný. Protože stěžovatelka opírá kasační stížnost o důvody, které neuplatnila v řízení
před krajským soudem v Ostravě, ač tak učinit mohla, Nejvyšší správní soud rozhodl
o odmítnutí kasační stížnosti, která je nepřípustná z důvodů výše uvedených.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. října 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu