ECLI:CZ:NSS:2003:A.1.2003:10
sp. zn. A 1/2003 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce B. V., proti
žalovanému Ministerstvu zdravotnictví, Palackého nám. 4, Praha 2, o přezkoumání
zákonnosti rozhodnutí žalovaného podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k
informacím,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 18. 12. 2002 se žalobce domáhá
přezkoumání rozhodnutí žalovaného podle §16 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím. Namítá, že dne 1. 12. 2002 vznesl na žalovaného požadavek dle
tohoto zákona, aby mu bylo umožněno prostudovat spisy žalovaného. Žalovaný o této jeho
žádosti nerozhodl, pouze mu zaslal přípis ze dne 6. 12. 2002, s jehož obsahem žalobce
nesouhlasí. Současně, s poukazem na ustanovení o povinném zastoupení advokátem v řízení o
podané žalobě (§250a o. s. ř., ve znění tehdy účinném) žalobce požádal o ustanovení
advokáta. K žalobě žalobce připojil stejnopis své žádosti žalovanému ze dne 1. 12. 2002,
v níž, s ohledem na přípis žalovaného sp. zn. 32208/02, S/39/00 požadoval umožnit mu
v lednu 2003 se seznámit s veškerými spisovými materiály vedenými u žalovaného, na
základě jichž byl přípis vyhotoven, a rovněž pak spisový materiál o šetření, které mu
předcházelo, případně žádal o zaslání fotokopií těchto materiálů. Dále k žalobě připojil přípis
ředitele odboru vnitřního auditu a kontroly ze dne 6. 12. 2002, v němž bylo odkázáno na
dopis žalovaného ze dne 28. 1. 2002, jímž bylo žalobci mj. sděleno, že jeho podání je vedeno
jako stížnost, při jejímž vyřizování se žalovaný řídí vyhl. č. 150/1956 Ú.l., na jejíž kladné
vyřízení není nárok. Dále žalovaný v tomto přípisu žalobci sdělil, že při vyřizování stížnosti
není vydáváno žádné rozhodnutí, nepostupuje se podle správního řádu, není možno nahlížet
do spisu ani pořizovat kopie písemností a z těchto důvodů nelze žalobcově žádosti vyhovět.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2002, čj. 33 Ca 82/2002 – 5, vyslovil
svoji věcnou nepříslušnost a věc postoupil Vrchnímu soudu v Praze.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ustanovení
§132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) z Vrchního soudu
v Praze. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními
soudy, v nichž byla přede dnem účinnosti s. ř. s. dána jejich věcná příslušnost, dokončí řízení
zahájená před těmito soudy. Jde-li o věci správního soudnictví, pak se podle ustanovení §130
s. ř. s. řízení podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu účinného přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona (řízení o
žalobě proti rozhodnutí správního orgánu).
V předmětné věci byla přede dnem 1. 1. 2003 dána věcná a místní příslušnost
Vrchního soudu v Praze, neboť obsahem žaloby byl návrh na přezkoumání rozhodnutí
Ministerstva zdravotnictví se sídlem v Praze; proti rozhodnutí správního orgánu bylo možné
se domáhat ochrany pouze ve správním soudnictví podle části páté občanského soudního řádu
ve znění tehdy účinném, a to bez ohledu na to, z jakých skutkových zjištění správní orgán při
svém rozhodnutí vycházel a bez ohledu na to, zda žaloba má všechny zákonem požadované
náležitosti a zda jsou splněny podmínky řízení umožňující soudu přezkoumat zákonnost
napadeného rozhodnutí.
Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, které žaloba napadá, je však vyloučeno
z přezkoumání soudem ve správním soudnictví.
Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům
fyzických a právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek
stanovených tímto nebo zvláštním zákonem (§2 s. ř. s.). Ochrany práv se lze domáhat jen na
návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon (§5 s. ř.
s.).
Podmínky práva svobodného přístupu k informacím a základní podmínky, za nichž
jsou informace poskytovány, upravuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Je-li podána písemná žádost o
poskytnutí informace a povinný subjekt žádosti, byť i jen částečně nevyhoví, je podle §15
odst. 1 zákona povinen o tom vydat rozhodnutí [s výjimkou případů, kdy žádost podle §14
odst. 2 nebo §14 odst. 3 písm. b) odloží], a to ve lhůtě, kterou pro vyřízení žádosti zákon
stanoví (§14 odst. 3, popř. odst. 5 zákona). Jestliže povinný subjekt ve stanovené lhůtě pro
vyřízení žádosti informace neposkytne a ani nevydá rozhodnutí, jímž zcela nebo zčásti žádosti
nevyhověl, zákon pro takový případ v ustanovení §15 odst. 4 stanoví, že bylo vydáno
rozhodnutí, kterým bylo poskytnutí informace odepřeno. Proti takovému rozhodnutí je možno
prostřednictvím povinného subjektu podat odvolání do 15 dnů ode dne, kdy uplynula lhůta
pro vyřízení žádosti, popřípadě rozklad, pokud fiktivní rozhodnutí je rozhodnutím ústředního
orgánu státní správy. Odvolací orgán (orgán rozhodující o rozkladu) je povinen o odvolání
proti fiktivnímu rozhodnutí (stejně tak i proti „skutečnému“ rozhodnutí, kterým bylo
odepřeno poskytnutí informace) rozhodnout do 15 dnů od předložení odvolání povinným
subjektem; pokud se tak nestane, i pro tento případ zákon konstruuje vydání fiktivního
rozhodnutí o zamítnutí odvolání a potvrzení napadeného rozhodnutí.
Z výše uvedeného vyplývá, že zákon č. 106/1999 Sb. připouští podat proti rozhodnutí
o odepření poskytnutí informace (a to i proti rozhodnutí fiktivnímu) řádný opravný
prostředek, jímž je odvolání, popř. rozklad a ve správním soudnictví se tak lze domáhat
ochrany žalobou podle části třetí hlavy druhé dílu prvního (§65 a násl. s. ř. s.) prvostupňové
rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného
účastníka řízení); pokud je v takovém případě žaloba proti prvostupňovému rozhodnutí
podána, je taková žaloba nepřípustná [§68 písm. a) s. ř. s.].
V předmětné věci žalovaný odpověděl na žádost žalobce o poskytnutí informace
přípisem ze dne 6. 12. 2002, v němž s odkazem na to, že se nejedná o poskytování informaci
ale o vyřizování stížnosti podle vyhl. č. 150/1958 Ú.l., při nichž se nevydává rozhodnutí a
není v nich možno nahlížet do spisu ani pořizovat kopie písemnosti, dal žalovaný žalobci na
vědomí, že jeho žádosti nelze vyhovět. Na tento přípis nelze pohlížet jako na rozhodnutí o
odepření poskytnutí informace a v daném případě tak nastala fikce vydání negativního
rozhodnutí podle §15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. Jestliže proti tomuto fiktivnímu
rozhodnutí žalobce nepodal rozklad, nevyčerpal tak řádné opravné prostředky v řízení před
správním orgánem, když zákon č. 106/1999 Sb. podání řádného opravného prostředku proti
takovému rozhodnutí připouští. Žalobcova žaloba je tak nepřípustná [§68 písm. a) s. ř. s.] a
soud proto žalobu podle §46 odst. 1 písm. d) bez dalšího odmítl, aniž by zkoumal, zda jsou
splněny další podmínky řízení a zda žaloba sama splňuje náležitosti, které pro takové podání
zákon stanoví.
Soud poznamenává, že i podle předchozí právní úpravy by žalobou napadené
rozhodnutí nebylo soudem přezkoumatelné, neboť podmínkou řízení podle části páté hlavy
druhé občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002, bylo podle §247 odst. 2
vyčerpání přípustných řádných opravných prostředků a nabytí právní moci rozhodnutí.
Soud konečně poznamenává, že žalobcův návrh, aby mu byl, s ohledem na zákonem
stanovené povinné zastoupení v řízení o žalobě podle části páté hlavy druhé o. s .ř. (§250a
odst. 1, ve znění účinném před 1. 1. 2003), soudem ustanoven zástupcem advokát, se stal
v průběhu řízení bezpředmětným, neboť řízení je dokončováno podle části třetí hlavy druhé
dílu prvního s. ř. s. a soudní řád správní již (s výjimkou řízení o kasační stížnosti) povinnost,
aby účastník řízení byl zastoupen advokátem či notářem, neukládá.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2003
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu