ECLI:CZ:NSS:2004:1.AZS.9.2003
sp. zn. 1 Azs 9/2003-33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce V. H.,
zastoupeného Mgr. Markem Janstou, advokátem se sídlem Palackého 267, 293 01 Mladá
Boleslav, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne
25. 11. 2002, čj. OAM-5092/VL-10-17-2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2003, čj. 24 Az 980/2003-15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 25. 11. 2002, čj. OAM-5092/VL-10-17-2002, zamítlo Ministerstvo
vnitra žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně rozhodlo, že se žalobci neuděluje azyl
podle §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve
smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobce napadl rozhodnutí ministerstva vnitra opravným prostředkem doručeným
Vrchnímu soudu v Praze dne 13. 12. 2002. V opravném prostředku (po 1. 1. 2003
posuzovaném jako žaloba) žalobce zejména namítl, že správní orgán nezjistil přesně a úplně
skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí a neopatřil si potřebné podklady pro rozhodnutí.
Řízení před správním orgánem neposílilo žalobcovu důvěru ve správnost rozhodování
správního orgánu, neboť správní orgán se žádostí nezabýval svědomitě a odpovědně; vydané
rozhodnutí je tak nepřesvědčivé. Ve správním řízení došlo i k nesprávnému právnímu
posouzení žalobcovy žádosti o udělení azylu. Podle žalobcova názoru tak žalovaný porušil §3
odst. 3, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 správního řádu. Žalobce proto navrhl, aby soud
rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze do 31. 12. 2002 o opravném prostředku nerozhodl a věc postoupil
Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně a místně příslušnému na základě ustanovení §
32 odst. 4 zákona o azylu a ustanovení čl. II odst. 1 zákona č. 519/2002 Sb., kterým se mění
zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 25. 7. 2003, čj. 24 Az 980/2003-
15. V řízení před správním orgánem neshledal krajský soud vady vytýkané žalobcem
v obecné poloze ani jiné vady, pro které by měl napadené rozhodnutí zrušit; v odůvodnění
rozsudku se rovněž ztotožnil se žalovaným v posouzení důvodu, pro nějž byla žalobcova
žádost o udělení azylu zamítnuta. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce opustil Ukrajinu
z ekonomických důvodů: nemohl si sehnat práci a měl také potíže se splacením dluhu. Jeho
věřitel mu kvůli nesplacenému dluhu vyhrožoval; žalobce se však neobrátil na policii, protože
nebyl schopen tyto ústní výhrůžky nijak prokázat. Žalobce dále uvedl, že ve své vlasti neměl
problémy se státními orgány ani s policií a při návratu by se obával jen toho, že po něm jeho
věřitel bude požadovat vrácení půjčených peněz. Jedním z důvodů, pro něž žalobce požádal o
udělení azylu, byla též snaha o legalizaci pobytu v České republice, kde žalobce pobývá již od
roku 2001.
Krajský soud při přezkumu správního rozhodnutí zjistil, že správní orgán I. stupně se
s využitím obsáhlých materiálů podrobně zabýval situací na Ukrajině; nelze tedy dovodit, že
by jeho rozhodnutí bylo nepodložené a nepřesvědčivé. Žalovaný v řádně vedeném správním
řízení dospěl k názoru, že jedinými důvody žalobcovy žádosti o udělení azylu jsou
ekonomické potíže, problémy s věřiteli a snaha o legalizaci pobytu. Proto postupoval správně,
když aplikoval ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, ve znění tehdy účinném,
podle nějž se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí
skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §
12 zákona o azylu. Krajský soud též poukázal na to, že výroky napadeného rozhodnutí o
neudělení azylu podle §13 a §14 zákona o azylu a o neexistenci překážky vycestování podle
§91 zákona o azylu jsou v projednávané věci nadbytečné: možnost udělení azylu podle §13 a
§14 zákona o azylu totiž přichází v úvahu pouze při neudělení azylu podle §12. O překážce
vycestování pak má správní orgán rozhodovat jen při neudělení či odnětí azylu, nikoli při
zamítání žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu, který byl žalobci doručen dne 5. 9. 2003,
podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
tedy na nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Stěžovatel podle svého názoru splňuje předpoklady pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Tvrdí, že žádost o udělení azylu podal z důvodu problematické
bezpečnostní situace v zemi svého původu, kde jsou státní orgány propojeny se skupinami
mafie. Uvedl, že když se v místě svého bydliště obrátil na policii se žádostí o ochranu před
svým věřitelem, policie podmínila poskytnutí ochrany jeho osobě zaplacením peněz. Dodal,
že se i v současnosti obává návratu na Ukrajinu, neboť vymahači jeho věřitele mu již
telefonicky vyhrožovali fyzickou likvidací pro případ, že by se vrátil domů a nesplatil půjčku
včetně nepřiměřeně vysokých úroků. Závěrem proto stěžovatel navrhl, aby napadené
rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících
důvodů.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před
soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
V podané kasační stížnosti stěžovatel dovozoval, že je v zemi svého původu ohrožen na
životě v důsledku výhružek svého věřitele. V žalobě však stěžovatel toto tvrzení
zpochybňující rozhodnutí žalovaného neuvedl: omezil se pouze na obecné výtky týkající se
procesních pochybení žalovaného správního orgánu v průběhu řízení o udělení azylu. V řízení
před soudem se stěžovatel nezmínil o jakékoli své obavě z pronásledování z důvodů
obsažených v §12 zákona o azylu ani netvrdil, že jeho život a svoboda jsou v zemi jeho
původu ohroženy z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro politické přesvědčení, což by zakládalo existenci překážky vycestování
podle §91 zákona o azylu. Rovněž poukaz na to, že policejní orgány v místě jeho bydliště
odmítly stěžovateli poskytnout ochranu, pokud jim za to nezaplatí, a o jejich propojení
s mafií, je v řízení před kasačním soudem novou skutečností, k níž nelze přihlížet (§109 odst.
4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud nemůže ze shora uvedených důvodů přihlížet ke stížnostní námitce
vytýkající správnímu orgánu i krajskému soudu to, že u stěžovatele neshledaly existenci
důvodů podmiňujících udělení azylu podle §12 zákona o azylu, neboť se jedná o nově
namítaný důvod neuplatněný v řízení před krajským soudem. Totéž platí i o popisu
skutkových okolností, které podle stěžovatele svědčí o pronásledování jeho osoby splňující
znaky pronásledování podle citovaného ustanovení. Žalobce se ani v řízení před správním
orgánem ani v řízení před soudem o těchto skutečnostech nezmínil.
Jestliže se důvod kasační stížnosti, jež stěžovatel učinil obsahem své kasační stížnosti,
opíral jen o tyto nové skutečnosti, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako
nepřípustnou podle §104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírala o důvod, který stěžovatel neuplatnil
v řízení před krajských soudem, ač tak mohl učinit.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. 3. 2004
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu