ECLI:CZ:NSS:2004:2.AFS.148.2004
sp. zn. 2 Afs 148/2004 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce označeného
jako Nemocnice s poliklinikami P., zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Čápem se sídlem
Zámek Dobříš 1, Dobříš, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Praze, se sídlem Žitná
12, Praha 2, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
24. 6. 2004, sp. zn. 11 Ca 15/2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 24. 6. 2004 zamítl
žalobu Nemocnice s poliklinikami P. brojící proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2003,
č. j. 11330/03 - 170. Tento rozsudek napadl označený žalobce kasační stížností, podanou dne
21. 7. 2004 k poštovní přepravě.
Z rozhodnutí Středočeského kraje ze dne 24. 6. 2004, vydaného na základě usnesení
Zastupitelstva Středočeského kraje ze dne 31. 3. 2004, č. 39-18/2004/ZK, je patrno,
že s účinností ke dni 30. 6. 2004 se žalobce zrušuje s tím, že na Středočeský kraj jakožto
na zřizovatele příspěvkové organizace přecházejí všechna práva a závazky žalobce.
Obsahem soudního spisu je dále plná moc ze dne 15. 12. 2003, udělená žalobcem
advokátovi JUDr. P. Čápovi k podání žaloby proti citovanému rozhodnutí finančního
ředitelství a k zastupování v řízení o této žalobě.
Současně s podáním kasační stížnosti JUDr. Čáp městskému soudu zaslal přípis,
v němž ho informoval o tom, že žalobce byl k 30. 6. 2004 zrušen a že jeho právním
nástupcem je Středočeský kraj. Zároveň doložil plnou moc, udělenou JUDr. Čápovi
hejtmanem Středočeského kraje Ing. P. B. dne 16. 7. 2004.
Nejvyšší správní soud na základě uvedených skutečností dospěl k následujícím
závěrům:
Původní žalobce (Nemocnice s poliklinikami P.) byl s účinností ke dni 30. 6. 2004
zrušen a jeho právním nástupcem se stal Středočeský kraj, a to i v předmětném soudním
řízení. Napadený rozsudek městského soudu byl však doručen toliko JUDr. P. Čápovi, a to
8. 7. 2004 (viz doručenka na č. l. 28). V té době již ale původní žalobce neexistoval a
JUDr. Čáp jej proto nemohl ani zastupovat, neboť plná moc ke dni 30. 6. 2004 zanikla (§28
odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.), přičemž plná moc vystavená Středočeským krajem
byla JUDr. Čápovi udělena až následně. Napadený rozsudek městského soudu proto měl být
za těchto okolností správně doručen přímo právnímu nástupci zrušeného žalobce (tzn.
Středočeskému kraji), který poté mohl zvážit, zda tento rozsudek napadne kasační stížností.
To se však nestalo a na této skutečnosti nic nemůže změnit ani fakt, že následně Středočeský
kraj JUDr. Čápa k zastupování v soudním řízení zmocnil.
Ze shora uvedeného je tak zřejmé, že předmětnou kasační stížnost je nutno považovat
za předčasnou ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Jakkoliv totiž Nejvyšší
správní soud nikterak nezpochybňuje zmíněné právní nástupnictví ani právo Středočeského
kraje podat kasační stížnost, za daného procesního stavu představuje odmítnutí návrhu
pro předčasnost jediné smysluplné řešení této značně specifické situace. Pokud by totiž návrh
původního žalobce podaným předčasně shledán nebyl, bylo by nutno jej odmítnout z důvodu
podání osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], což by však
v konečném důsledku – zejména z hlediska běhu lhůt – prakticky znemožnilo potencionální
přístup právního nástupce původního žalobce k soudu. Nejvyšší správní soud tak přistoupil
k odmítnutí návrhu pro jeho předčasnost, vycházejíc z primární funkce tohoto právního
institutu, kterým je ochrana účastníků řízení před tím, aby nebylo rozhodováno o návrhu,
u něhož není splněna podmínka řízení, přičemž nesplnění této podmínky řízení by se mohlo
negativně projevit na kvalitě rozhodování soudu. Jinak řečeno, předčasně podaný návrh může
s ohledem na povahu správního soudnictví (přísná dispoziční zásada, koncentrace řízení)
nepříznivě zasáhnout procesní práva navrhovatele a v konečném důsledku ovlivnit i celkový
výsledek řízení.
Právě v souladu s touto funkcí předčasnosti, která naopak nemá představovat
instrument pro procesní formalismus (a to ani ze strany soudů, ani účastníků řízení),
v projednávané věci Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost odmítl [§46 odst. 1
písm. b), §120 s. ř. s.].
Městský soud po právní moci tohoto usnesení doručí citovaný rozsudek právnímu
nástupci původního žalobce Středočeskému kraji, který se poté rozhodne, zda tento rozsudek
v zákonné lhůtě napadne kasační stížností či nikoliv.
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce zaplatil soudní poplatek, podle
ustanovení §3 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve věcech poplatků
za řízení o kasační stížnosti rozhoduje krajský (resp. městský) soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. 10. 2004
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu