ECLI:CZ:NSS:2004:2.AFS.21.2003
sp. zn. 2 Afs 21/2003 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce
Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem Kolín IV.,
Politických vězňů 27, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Praze, se sídlem Praha 2,
Žitná 12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
27. 6. 2003, č. j. 10 Ca 67/2003-28,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2003, č. j. 10 Ca 67/2003 - 28
se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízení o jeho žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2002, č. j. 9642/02-130, jímž bylo zamítnuto
stěžovatelovo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem
v Kolíně na daň z přidané hodnoty ve výši 4496 Kč. Zamítnutí žádosti městský soud
odůvodnil tím, že majetkové poměry stěžovatele neodůvodňují přiznání osvobození
od soudních poplatků.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. a/ zákona č.
150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně stěžovatel namítá, že
napadené usnesení je nezákonné, neboť stěžovatelovy poměry odůvodňují přiznání
osvobození od placení soudních poplatků. Uvádí, že je sice pravdou že v daňovém přiznání
vykázal dlouhodobý hmotný majetek ve výši 5 146 694 Kč, peněžní prostředky na hotovosti
ve výši 45 565 Kč a peněžní prostředky na bankovních účtech ve výši 125 931 Kč, avšak
veškerý tento majetek je předlužen. Podle pravomocného směnečného platebního rozkazu
vydaného Krajským obchodním soudem v Praze dne 12. 4. 2000, č. j. Sm 1056/2000-8
je stěžovatel povinen uhradit České finanční s. r. o. částku 9 500 000 Kč s příslušenstvím.
Na základě tohoto rozhodnutí je proti němu veden výkon rozhodnutí nařízený usnesením
Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 12. 2002, jednací číslo NcE 830/2002-6 a v důsledku
toho byla jeho veškerá finanční hotovost zabavena a majetek obstaven. Uvedená rozhodnutí
také stěžovatel doložil. Vzhledem k uvedenému stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Podáním ze dne 27. 1. 2004 stěžovatel požádal, aby Nejvyšší správní soud přiznal
jeho kasační stížnosti odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud v prvé řadě vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. a dospěl k závěru, že o něm není třeba
rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti věcně rozhodováno bez prodlení (tedy ihned
po jejím předložení Nejvyššímu správnímu soudu a nezbytném poučení účastníků řízení).
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel namítá nezákonnost napadeného usnesen í, kterou spatřuje v tom,
že mu městský soud měl osvobození od soudních poplatků přiznat, neboť jeho poměry
přiznání osvobození od placení soudních poplatků odůvodňují.
Podle 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané
osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
V dané věci stěžovatel dne 1. 4. 2003 požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2002,
č. j. 9642/02-130. K výzvě městského soudu předložil stěžovatel prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech, ve kterém uvedl, že podniká jako fyzická osoba
a za poslední rok měl ztrátu 59 004 Kč. K další výzvě soudu doložil stěžovatel fotokopií
daňového přiznání za rok 2002, ze kterého městský soud zjistil, že stěžovatel má dlouhodobý
hmotný majetek ve výši 5 146 694 Kč, peněžní prostředky na hotovosti ve výši 45 565 Kč
a peněžní prostředky na bankovních účtech ve výši 125 931 Kč a proto mu napadeným
usnesením žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zamítl.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že veškerý jeho majetek byl obstaven a finanční hotovost
zabavena exekutorem, a to na základě usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne
18. 12. 2002, jednací číslo NcE 830/2002-6, kterým byla nařízena k uspokojení pohledávky
České finanční s. r. o. ve výši 9 500 000 Kč s příslušenstvím exekuce na majetek stěžovatele.
Zmíněné usnesení okresního soudu však žalobce při řízení u městského soudu nedoložil.
Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
(městského) soudu ve správním soudnictví (§102 s. ř. s.) a nemůže se opírat o důvody, které
stěžovatel neupl atnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl (104 odst. 4 s. ř. s.). Podle §109 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil až poté, kdy bylo vydáno napadené
rozhodnutí. Není tedy možné až v řízení o kasační stížnosti uplatnit nové skutečnosti, které
zde byly před vydáním napadeného rozhodnutí krajského (městského) soudu, ale nebyly
uplatněny v řízení před ním. Nejvyšší správní soud tak nejprve musel posoudit, zda stěžovatel
mohl skutečnost, že je na jeho majetek nařízena exekuce, uplatnit v řízení před městským
soudem. Vzhledem k tomu, že Městský soud v Praze o uvedené věci rozhodoval
dne 27. června 2003 a usnesení Okresního soudu v Kolíně, jímž byla nařízena exekuce
na majetek stěžovatele, nabylo právní moci až dne 15. července 2003, nemohl stěžovatel tuto
skutečnost v řízení před městským soudem uplatnit.
Nejvyšší správní soud proto na základě stěžovatelem předložených listin (zejména
daňového přiznání za rok 2002 a usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 12. 2002,
jednací číslo NcE 830/2002-6) a s ohledem na výši vymáhané částky shledal, že sociální
a majetkové poměry stěžovatele odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků.
Jen pro úplnost soud uvádí, že v odůvodnění napadeného usnesení se zřejmě omylem
nachází věta, která s danou věcí nesouvisí a je v rozporu s výrokem zmíněného usnesení
i se zbytkem odůvodnění, neboť je v ní uvedeno, že žalobce je od soudních poplatků
osvobozen ze zákona a to s poukazem na §11 odst. 2 písm. ch/ zákona o soudních poplatcích.
Zmíněné ustanovení se však vztahuje na cizince v řízení o přiznání statutu uprchlíka a nikoli
na stěžovatele.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadené
rozhodnutí Městského soudu v Praze tudíž zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110
odst. 1 s. ř. s.).
V dalším řízení bude Městský soud v Praze vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. 2. 2004
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu