ECLI:CZ:NSS:2004:3.ADS.11.2004
sp. zn. 3 Ads 11/2004 – 84
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S. M., zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem Dr. E. Beneše 14a,
Šumperk, proti žalovanému Městskému úřadu v Šumperku, se sídlem nám. Míru 1,
Šumperk, o žalobě proti rozhodnutím Okresního úřadu v Šumperku ze dne 11. 6. 2002, čj.
Soc/483/552/2002/Se, čj. Soc/515/552/2002/Se a čj. Soc/516/552/2002/Se, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 58 Ca 22/2003, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2004, čj. 58 Ca 22/2003 - 51,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2004, čj. 58 Ca 22/2003 - 51,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 21. 6. 2002 se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhal zahájení řízení
a vydání předběžného opatření ve věci v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního úřadu
v Šumperku. Žalobci byla Krajským soudem v Ostravě ustanovena zástupkyní pro toto řízení
advokátka. Soud prvního stupně vyzval zástupkyni žalobce usnesením ze dne 13. 9. 2002,
čj. 22 Ca 239/2002 - 32 k doplnění žaloby, neboť z podání žalobce nebylo srozumitelné,
v jakém rozsahu jsou uvedená rozhodnutí napadána a v čem konkrétně je spatřována
jejich nezákonnost. Ani z doplnění podání, které zástupkyně žalobce zaslala soudu, však
nebylo srozumitelné, jaký dopad mají jednotlivé stručné a nesrozumitelné body na zákonnost
napadených rozhodnutí, jakými právními předpisy zástupkyně žalobce doplnění dokládá, jaké
důkazy navrhuje a nebyl uveden ani žalobní petit. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru,
že vady žalobcova podání nebyly odstraněny a v řízení z tohoto důvodu nelze pokračovat.
Krajský soud v Ostravě proto usnesením ze dne 20. 2. 2004, čj. 58 Ca 22/2003 - 51, podání
žalobce odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s.
Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž žádá
zrušení uvedeného rozhodnutí a uvádí, že mu nebylo doručeno usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 29. 8. 2002, čj. 22 Ca 239/2002 - 30, jímž byla žalobci ustanovena
zástupkyní advokátka. Stěžovatel upozornil na skutečnost, že ačkoliv je řízení vedeno
pod sp. zn. 22 Ca 239/2002, napadené rozhodnutí bylo vydáno pod čj. 58 Ca 22/2003 - 51.
Stěžovatel sdělil soudu, že důvod kasační stížnosti spatřuje v ustanovení §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., neboť jeho podání bylo určité a srozumitelné a bylo možné jej projednat
i po doplnění, v němž bylo žádáno, aby rozhodnutí žalované bylo zrušena a současně
požádáno o vydání předběžného opatření. Takovým podáním se měl soud prvního stupně
podle názoru stěžovatele zabývat a nařídit k jeho projednání jednání. Žalobce namítá rovněž
porušení ustanovení čl. 36 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z uvedených důvodů žalobce žádá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
20. 2. 2004, čj. 58 Ca 22/2003 - 51 a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
V reakci na poučení o složení senátu pro řízení o kasační stížnosti sdělil Městský úřad
v Šumperku, jenž byl v řízení před soudem prvního stupně označen jako žalovaný,
že stěžovatel má trvalé bydliště v B č. 134 a že tato obec spadá do správního obvodu
Městského úřadu Zábřeh jako pověřeného obecního úřadu s rozšířenou působností.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal řízení předcházející vydání kasační stížnosti
napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že řízení před soudem
prvního stupně bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
soudu. Podle ustanovení §69 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním
stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. V dané věci rozhodoval
v posledním stupni Okresní úřad v Šumperku. V důsledku reformy veřejné správy došlo
ke dni 31. 12. 2002 k zániku územně vertikálně dekoncentrovaných orgánů státní správy
se všeobecnou působností, tedy okresních úřadů (§44 zákona č. 147/2000 Sb., o okresních
úřadech). Od 1. 1. 2003 pak převzaly kompetence okresních úřadů obce s rozšířenou
působností, přičemž podle §20 vyhlášky č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí
s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností, obec B.,
v níž má žalobce trvalé bydliště, spadá do správního obvodu Městského úřadu Zábřeh jako
obce s rozšířenou působností. Z tohoto důvodu měl být v záhlaví kasační stížností napadeného
usnesení Krajského soudu v Ostravě označen jako žalovaný Městský úřad v Zábřehu, neboť
na něj přešla v daném případě působnost zaniklého Okresního úřadu v Šumperku a měl tedy
v řízení před krajským soudem vystupovat jako žalovaný. Soud prvního stupně však jako
žalovaného nesprávně označil Městský úřad v Šumperku, aniž by tento postup měl oporu
v jakémkoliv právním předpise a v odůvodnění rozhodnutí uvedl pouze obecný odkaz na to,
že na tento správní orgán přešla pravomoc zrušeného okresního úřadu. Tímto postupem soud
prvního stupně pochybil, neboť měl z úřední povinnosti vědom si zásady iura novit curia
správně identifikovat správní orgán, na něhož přešla působnost Okresního úřadu v Šumperku.
Skutečnost, že soud v řízení považoval za žalovaného jiný správní orgán, než s jakým měl ze
zákona jednat, považuje Nejvyšší správní soud za natolik závažné pochybení, že k němu
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.). Za této situace již Nejvyšší
správní soud považoval za nadbytečné vyjadřovat se k tvrzením stěžovatele obsaženým
v kasační stížnosti, neboť již samotná skutečnost, že bylo v řízení jako se žalovaným jednáno
se subjektem, jenž neměl být účastníkem řízení, je důvodem ke zrušení napadeného
rozhodnutí.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě
podle ustanovení §110 odst. 1 část první věty před středníkem s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne též o případné náhradě nákladů
řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. října 2004
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu