ECLI:CZ:NSS:2004:4.AZS.53.2003
sp. zn. 4 Azs 53/2003 – 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně H.
T.H., zastoupena Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, Praha 7, Nad Štolou 3, o
kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2003, č. j. 36 Az
202/2003-27, spojené s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá shora
označené usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatelky
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 8. 7. 2002, č. j. OAM – 3041/VL-11-05-2002,
o zamítnutí žádosti o udělení azylu podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Stěžovatelka v kasační stížnosti především tvrdí, že rozhodnutí krajského soudu o
odmítnutí jejího podání je nezákonné. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí
konstatuje, že podání stěžovatelky ze dne 16. 7. 2002 postrádá základní náležitosti podání
podle §37 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a základní náležitosti žaloby vymezené v ustanovení §71 odst. 1
písm. a) až f) s. ř. s. Stěžovatelka má za to, že její podání má náležitosti žaloby, neboť v něm
označila rozhodnutí, které napadá, vyslovila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, které
považuje za nezákonné. Pokud se týká skutkových důvodů, pro které se stěžovatelka domáhá
přezkoumání rozhodnutí žalovaného, tyto jsou, podle jejího vyjádření, součástí žádosti
o udělení azylu a dále součástí spisového materiálu, který se k žádosti stěžovatelky o udělení
azylu vztahuje. Vzhledem k uvedenému stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek.
Ministerstvo vnitra se ke kasační stížnosti nevyjádřilo.
Nejvyšší správní soud napadené soudní usnesení Krajského soudu v Brně přezkoumal
v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila
ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3
s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného soudního a správního spisu
především zjistil, že řízení o udělení azylu bylo zahájeno dne 15. 6. 2002. Z protokolu
o pohovoru k žádosti o udělení azylu ze dne 25. 6. 2002 vyplývá, že stěžovatelka opustila
vlast 1. 5. 2002, a to proto, že ve Vietnamu neměla stálou práci a nemohla uživit své tři děti,
její manžel pobýval v zahraničí (avšak nevěděla kde). Od známých se dověděla, že v České
republice jsou dobré výdělky, tak se rozhodla odcestovat sem. Ve vlasti se ničeho neobávala,
problémy se státními orgány, policií soudy či jinými institucemi ve vlasti neměla. V České
republice by chtěla žít a pracovat.
Na základě těchto informací Ministerstvo vnitra dospělo ve shora citovaném
rozhodnutí k závěru, že stěžovatelka podala žádost o udělení azylu pouze z ekonomických
důvodů, a shledalo, že byly splněny podmínky ustanovení §16 odst. 1 písm. a) zákona
o azylu a žádost o udělení azylu zamítlo jako zjevně nedůvodnou.
Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka opravným prostředkem (dnes posuzovaným jako
„žaloba“) ze dne 16. 7. 2002, v němž uvedla, že nesouhlasí se zamítnutím žádosti. Neměla
práci, měla malé dítě a ekonomické potíže, známý jí našel manžela, který pobývá v České
republice. Požadovala přezkoumání rozhodnutí a poskytnutí azylu, aby mohla žít dohromady
s manželem.
Krajský soud shledal, že podání žalobkyně ze dne 16. 7. 2002 postrádá zcela nejen
základní náležitosti podání podle §37 odst. 2 a 3 s. ř. s., ale zejména základní náležitosti
žaloby vymezené v §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. Soud proto usnesením ze dne 18. 3. 2003,
č. j. Az 202/2003-15 poučil žalobkyni a vyzval ji k doplnění podání v rozsahu uvedeném
ve výroku tohoto usnesení. K tomu stanovil přiměřenou lhůtu a současně žalobkyni poučil,
že nebude-li výzvě soudu ve stanovené lhůtě vyhověno, soud řízení o tomto podání odmítne.
Na výzvu žalobkyně nijak nereagovala a krajský soud následně předmětné podání žalobkyně
odmítl.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvod, obsažený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť kasační stížnost podala z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
K dovození závěru, že kasační stížnost není důvodná, Nejvyšší správní soud
především vyšel z ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož soud usnesením
odmítne návrh, jestliže nejsou splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek
je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat.
V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu
musí žaloba obsahovat nejen základní náležitosti podání podle §37 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
ale zejména základní náležitosti žaloby vymezené v §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s.
V souzené věci je však zřejmé, a v tom se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s krajským
soudem, že žaloba stěžovatelky tyto náležitosti neobsahovala. Pokud podání trpí takovými
vadami, může být tento nedostatek odstraněn v soudem stanovené lhůtě.
Vzhledem k tomu, že krajský soud o tomto poučil žalobkyni usnesením a vyzval
ji k doplnění podání v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto usnesení, k tomu stanovil
přiměřenou lhůtu a současně žalobkyni poučil, že nebude-li výzvě soudu ve stanovené lhůtě
vyhověno, soud řízení o tomto podání odmítne (§37 odst. 5 s. ř. s.), a žalobkyně na výzvu
krajského soudu nijak nereagovala, je Nejvyšší správní soud toho názoru, že Krajský soud
v Brně postupoval v souladu se zákonem, když předmětné podání žalobkyně odmítl.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a Ministerstvu vnitra náklady řízení nevznikly. Proto
Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. 2. 2004
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu