ECLI:CZ:NSS:2004:5.A.108.2001
sp. zn. 5 A 108/2001 – 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce
D. K., zastoupeného Mgr. Ivanem Sobolem, advokátem se sídlem Nové Domovy 184,
Kaplice, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 10, o
žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 8. 6. 2001 č.j. 14018/2001-1000,
takto:
I. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 8. 6. 2001, č. j. 14018/2001-1000 se zrušuje
a věc se vrací Ministerstvu zemědělství k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4650 Kč
k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 8. 6. 2001 čj. 14018/2001-1000 bylo znovu
přezkoumáno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – územního odboru Třebíč ze dne
27. 4. 1998, čj. 52/ÚO/54/98-Les, kterým bylo v odvolacím řízení zrušeno rozhodnutí
Okresního úřadu Jihlava o uložení pokuty za nepovolenou těžbu dříví podle ustanovení §33
odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“) a podle ustanovení §65 odst. 2 spr. ř.
rozhodnuto, že se rozhodnutí čj. 5819/2001-1000 ze dne 28. 2. 2001 mění tak, že rozhodnutí
Ministerstva zemědělství – územního odboru Třebíč ze dne 27. 4. 1998 čj. 52/ÚO/54/98-Les
se zrušuje a věc se postupuje Ministerstvu zemědělství k dalšímu projednání a rozhodnutí
o odvolání. Ministr zemědělství v odůvodnění uvedl, že rozhodnutím ze dne 28. 2. 2001 byla
věc postoupena k novému projednání a rozhodnutí Krajskému úřadu v Jihlavě. Krajský úřad
v Jihlavě však upozornil na přechodné ustanovení, uvedené v §94 odst. 4 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o krajském zřízení“) a vyslovil
názor, že se jedná o věc pravomocně neskončenou před 1. 1. 2001, když dnem doručení
rozsudku Vrchního soudu v Praze (5. 12. 2000) se věc procesně otevřela a neexistuje
pravomocné rozhodnutí o odvolání, proto rozhodnout o odvolání přísluší Ministerstvu
zemědělství. Rovněž v době rozhodování Vrchního soudu v Praze, tj. 21. 11. 2000, byly
platné zákony o okresních a krajských úřadech a byla známa jejich účinnost i jejich přechodná
ustanovení. Přesto vrchní soud vedle zrušení rozhodnutí vydaného v mimoodvolacím řízení
věc vrátil k dalšímu řízení Ministerstvu zemědělství a nikoliv krajskému úřadu. Tento výrok
je pro další řízení prováděné správními orgány závazný; proto bylo v novém mimoodvolacím
řízení odvolací rozhodnutí zrušeno a věc vrácena Ministerstvu zemědělství k novému
projednání a rozhodnutí o odvolání.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 14. 8. 2001 žalobu, ve které uvádí, že
rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2000, čj. 5 A 40/99-24 bylo vyhověno jeho
žalobě a zrušeno rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 12. 12. 1999 čj. 394/99-1000, kterým
tento nezákonně zrušil rozhodnutí Ministerstva zemědělství, územního odboru Třebíč ze dne
27. 4. 1998 čj. 52/ÚO/54/98-Les, přičemž byla významně zkrácena práva žalobce jako
účastníka řízení. Vrchní soud podle sdělení žalobce konstatoval, že ministr rozhodující
v prvním stupni v mimoodvolacím řízení nemůže přezkoumávané pravomocné rozhodnutí na
újmu účastníků řízení změnit, neboť jim takovým postupem odňal možnost účinného hájení
práva. Ministr podle sdělení žalobce zareagoval na shora citovaný rozsudek tím, že své
nezákonné jednání zopakoval, když rozhodnutím ze dne 28. 2. 2001 čj. 5819/2001-1000
opětovně zrušil rozhodnutí Ministerstva zemědělství a věc postoupil Krajskému úřadu
v Jihlavě k rozhodnutí o odvolání. V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, že právní zástupce
žalobce nevyužil možnosti vyjádřit se v mimoodvolacím řízení a dále je obsaženo hodnocení
skutečnosti, proč bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – územní odbor Třebíč
a v podstatě obsahuje závazné stanovisko ministra jako nadřízeného orgánu o konečném
řešení věci. Přestože bylo Vrchním soudem v Praze učiněno dostatečné poučení
o dvojinstančnosti správního řízení, nebyla podle sdělení žalobce v rozhodnutí ministra
připuštěna možnost opravného prostředku podle §61 odst. 2 spr. ř., čímž došlo
k významnému zkrácení práv žalobce. Dne 8. 6. 2001 bylo vydáno žalobou napadené
rozhodnutí ministra zemědělství čj. 14018/2001-1000, jemuž žalobce vytýká stejné pochybení
jako rozhodnutí ze dne 28. 2. 2001 a dále skutečnost, že bylo při rozhodování použito
ustanovení správního řádu pro odvolací řízení a nikoliv pro přezkum rozhodnutí mimo
odvolací řízení, navíc argumentaci ministra v napadeném rozhodnutí označuje žalobce
za zmatečnou a zkracující procesní práva žalobce a rozhodnutí pokládá žalobce
za nepřezkoumatelné rovněž z důvodu, že ve výroku rozhodnutí je věc postoupena
k projednání odvoláním, ačkoliv ministr v odůvodnění tvrdí, že se v daném případě jedná
o řízení mimoodvolací. Vzhledem k uvedeným skutečnostem i k tomu, že došlo k odchýlení
se od právního názoru vysloveného rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2000
čj. 5 A 40/99-24 navrhuje žalobce, aby žalobou napadené rozhodnutí ministra zemědělství
bylo zrušeno.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že trvá na závěrech uvedených
v odůvodnění napadeného rozhodnutí. V této souvislosti žalovaný namítá, že ve věci dosud
nebylo pravomocně rozhodnuto, neboť žaloba směřuje proti procesnímu rozhodnutí ministra
zemědělství ze dne 8. 6. 2001, kterým bylo na základě výše uvedeného rozsudku Vrchního
soudu v Praze změněno rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 28. 2. 2001 tak, že meritorní
rozhodnutí Ministerstva zemědělství – územního odboru Třebíč ze dne 27. 4. 1998, vydané
v odvolacím řízení, bylo zrušeno a věc byla postoupena žalovanému k dalšímu projednání
a rozhodnutí o odvolání, které dosud nebylo vydáno.Vzhledem k těmto skutečnostem
žalovaný navrhuje, aby žalobou napadené rozhodnutí nebylo soudem přezkoumáváno a řízení
ve věci bylo zastaveno.
Ze správního spisu, který soudu předložil žalovaný, vyplynuly následující podstatné
skutečnosti:
Dne 5. 12. 1997 vydal Okresní úřad Jihlava – referát životního prostředí – státní
správa lesů rozhodnutí čj. ŽP-les-8484/97-221-S o uložení pokuty podle ustanovení §55
odst. 2 písm. a) lesního zákona o uložení pokuty žalobci za porušení ustanovení §31 odst. 2
a §33 odst. 3 lesního zákona, kterého se měl žalobce dopustit provedením úmyslné mýtní
těžby na svém lesním pozemku na p. č. 68 v k. ú. S. u P. na ploše přesahující 1 ha a o šířce
paseky přesahující dvojnásobek výšky porostu bez souhlasu orgánu státní správy lesů. Za
tento správní delikt uložil správní orgán prvního stupně žalovanému podle ustanovení §55
odst. 2 lesního zákona pokutu ve výši 80 000 Kč.
Dne 27. 4. 1998 bylo vydáno rozhodnutí Ministerstva zemědělství, územního odboru
Třebíč čj. 52/ÚO/54/98-Les, kterým bylo na základě odvolání žalobce zrušeno výše uvedené
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc mu vrácena k novému projednání a
rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí odvolací orgán uvedl, že lesní zákon výslovně
nestanoví, že provedení těžby dřeva podle §33 odst. 3 lesního zákona bez předchozího
písemného vyrozumění, že by toto jednání bylo zakázané nebo taková těžba by byla
nepovolená, aby se dalo usuzovat na spáchání správního deliktu, na něž by bylo možné
aplikovat ustanovení §55 odst. 2 lesního zákona; dále považuje odvolací orgán za
nepřezkoumatelné souhrnné stanovení výše pokuty, neboť z něj není možné přezkoumat
správní uvážení týkající se obou složek pokut odděleně; odvolací orgán rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně vytkl rovněž nedostatečně doložené podklady o velikosti holé seče.
Z uvedených důvodů bylo rozhodnutí Okresního úřadu Jihlava zrušeno a věc mu vrácena
k novému projednání a rozhodnutí.
Dne 21. 10. 1998 podal Okresní úřad Jihlava – referát životního prostředí – státní
správa lesů žalovanému podnět k přezkoumání rozhodnutí Ministerstva zemědělství –
územního odboru Třebíč ze dne 27. 4. 1998 čj. 52/ÚO/54/98-Les mimo odvolací řízení podle
ustanovení §65 spr. ř., v němž správní orgán prvního stupně vyjádřil názor, že odvolací orgán
nerozhodl správně, neboť odvolání bylo podáno prostřednictvím faxu advokátem žalobce,
avšak bez doložené plné moci, a dále nebylo do tří dnů doplněno podle §19 spr. ř., proto se
odvolací orgán neměl obsahem odvolání zabývat. K věcnému posouzení ze strany odvolacího
orgánu správní orgán prvního stupně uvedl, že se nemůže ztotožnit s názorem odvolacího
orgánu, kterým byla uznána námitka žalobce a uložení pokuty za porušení §33 odst. 3 lesního
zákona shledáno chybným. Dále sděluje, že pokud odvolací orgán uznal za chybu souhrnné
stanovení výše pokuty, mohl ve věci sám rozhodnout a výši pokuty rozdělit podle
jednotlivých ustanovení lesního zákona, která byla porušena. Dále správní orgán prvního
stupně uvedl, že údaje o velikosti holé seče považuje za dostatečné a nezpochybnitelné.
Vzhledem k uvedeným důvodům a ke skutečnosti, že se vlastník lesa k porušení
lesního zákona plně doznal, mělo být podle názoru správního orgánu prvního stupně napadené
rozhodnutí potvrzeno, popřípadě odvolacím orgánem upraveno a jím ve věci rozhodnuto.
Dne 12. 2. 1999 bylo vydáno rozhodnutí ministra zemědělství v mimoodvolacím
řízení čj. 394/99-1000, kterým bylo rozhodnutí odvolacího orgánu změněno, odvolání žalobce
zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno s odůvodněním, že
rozhodnutí odvolacího orgánu nebylo vydáno v souladu s lesním zákonem, čímž bylo
porušeno ustanovení §46 spr. ř. V rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pak ministr
neshledal pochybení, které by odůvodňovalo jeho změnu či zrušení a vrácení k novému
projednání, proto nezbylo než rozhodnutí Ministerstva zemědělství – územního odboru Třebíč
změnit tak, že se odvolání zamítá a rozhodnutí Okresního úřadu Jihlava o uložení pokuty se
potvrzuje.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 10. 3. 1999 žalobu k Vrchnímu soudu
v Praze, v níž uvedl, že mu bylo v řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení
odňato zákonné právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, dané mu ustanovením §3 odst. 2
spr. ř. i článkem 38 odst. 2 Listiny, což žalobce označil za vadu řízení. Dále žalobce namítal
nezákonnost rozhodnutí, neboť byl za přestupek postižen po době delší než jeden rok po jeho
spáchání, což žalobce pokládal za nepřípustné.
Dne 11. 12. 2000 byl Vrchním soudem v Praze vydán rozsudek čj. 5 A 40/99-24, jímž
bylo žalobou napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení, když
bylo konstatováno porušení základních zásad správního řízení v mimoodvolacím řízení;
námitka žalobce týkající se prekluze postihu za daný skutek však nebyla shledána důvodnou.
Dne 28. 2. 2001 (v rozhodnutí nesprávně uveden rok 2000 – pozn. soudu) vydal
ministr zemědělství rozhodnutí čj. 5819/2001-1000, kterým bylo na základě citovaného
rozsudku Vrchního soudu v Praze z podnětu Okresního úřadu v Jihlavě přezkoumáno
rozhodnutí Ministerstva zemědělství - územního odboru Třebíč ze dne 27. 4. 1998
čj. 52/ÚO/54/98-Les a podle ustanovení §65 odst. 2 spr. ř. rozhodnuto tak, že uvedené
rozhodnutí bylo zrušeno a věc postoupena Krajskému úřadu v Jihlavě k dalšímu projednání
a rozhodnutí o odvolání. V odůvodnění ministr zemědělství uvedl, že v mezidobí od vydání
rozhodnutí a doručení zrušujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze došlo zákonem
o krajském zřízení ke zrušení působnosti Ministerstva zemědělství (jeho územních odborů) ve
věcech rozhodování o rozhodnutí Ministerstva zemědělství – územního odboru Třebíč věc
postoupit k novému projednání a rozhodnutí Krajskému úřadu v Jihlavě, a sice podle
ustanovení §67 písm. a) citovaného zákona.
Dne 8. 6. 2001 bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí ministra zemědělství čj.
14018/2001-1000.
Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle
ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), postoupena Nejvyššímu
správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního
s. ř. s. – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích
žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí
ministra zemědělství je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.
Žalobci je třeba přisvědčit v tom, že ministr zemědělství žalobou napadeným
rozhodnutím při přezkoumání odvolacího rozhodnutí Ministerstva zemědělství – územního
odboru Třebíč ze dne 27. 4. 1998, č.j. 52/OÚ/54/98-Les v mimoodvolacím řízení podle
ustanovení §65 a násl. spr. ř. uvedené odvolací rozhodnutí, které bylo již pravomocně
zrušeno jeho předchozím rozhodnutím v mimoodvolacím řízení (rozhodnutí ministra
zemědělství ze dne 28. 2. 2001, č. j. 5819/2001-1000) v rámci změny původního rozhodnutí
podle §65 odst. 2 spr. ř. opětovně zrušil – nyní však za použití ustanovení §59 odst. 3 spr. ř.
Na rozdíl od předchozího rozhodnutí v mimoodvolacím řízení ze dne 28. 2. 2001 v žalobou
napadeném řízení ministr zemědělství postoupil věc k projednání a rozhodnutí o odvolání
nikoliv Krajskému úřadu v Jihlavě, ale Ministerstvu zemědělství.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že ministr zemědělství napadeným rozhodnutím změnil
v mimoodvolacím řízení své předchozí mimoodvolací rozhodnutí v téže věci tak, že opětovně
zrušil již původním rozhodnutím zrušené odvolací rozhodnutí, což nesvědčí pro potřebu
změny rozhodnutí původního. Pokud byla důvodem této změny skutečnost vyjádřená ve
výroku napadeného rozhodnutí, že k nynějšímu zrušení odvolacího rozhodnutí přistupuje
ministr zemědělství jako odvolací orgán, neboť použil ustanovení §59 odst. 3 spr. ř., je
zřejmé, že rozhodnutí je nesrozumitelné, neboť ministr nemůže v mimoodvolacím řízení
současně rozhodovat jako odvolací orgán přezkoumává-li rozhodnutí odvolacího orgánu
o odvolání, to platí i za situace, kdy ministr v dalším mimoodvolacím rozhodnutí mění své
původní mimoodvolací rozhodnutí.
Vzhledem ke shora uvedené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, Nejvyšší
správní soud pro závažnou vadu řízení rozhodnutí ministra zemědělství zrušil aniž se mohl
zabývat dalšími žalobními body, napadené rozhodnutí bylo s ohledem na jeho
nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti podle ustanovení §76 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. zrušeno bez jednání.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. tak, že
úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v náhradě za zaplacený soudní
poplatek ve výši 1000 Kč (položka č. 15 Sazebníku soudních poplatků ve znění účinném do
31.12. 2002) a náhradě za zastoupení advokátem podle §11 vyhl. č. 484/2000 Sb. paušální
částkou 3500 Kč a za dva režijní paušály po 75 Kč (převzetí zastoupení, zpracování žaloby),
celkem tedy činí žalobci přiznaná částka náhrady nákladů řízení 4650 Kč, které je mu
žalovaný povinen zaplatit způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Soud žalobci
nepřiznal náhradu jím účtovaných 4237,50 Kč za cestu za klientem z K. do V. M. dne 9. 8.
2001 včetně náhrady za ztrátu času související s touto cestou ve výši 1550 Kč, neboť žalobce
neodůvodnil proč musel uvedeného dne cestovat za žalobcem do V. M. (žalobce je bytem S.
H., okr. T.) a proč byla cesta konána den před podpisem plné moci (viz písemná plná moc
založená ve spise datovaná dne 10. 8. 2001), soud proto tyto tvrzené náklady nepovažuje za
důvodně žalobcem vynaložené.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2004
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu