ECLI:CZ:NSS:2004:5.AFS.140.2004
sp. zn. 5 Afs 140/2004 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: A. T., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, Hálkova 14, 305 72 Plzeň, o
kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2004, č. j. 30 Ca 36/2003
- 34,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2004, č. j. 30 Ca 36/2003 – 34
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též stěžovatel) napadá usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2004, č. j. 30 Ca 36/2003 - 34, kterým byla zamítnuta
žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, když soud shledal, že návrh zjevně
nemůže být úspěšný pro překážku věci rozhodnuté.
Stěžovatel v kasační stížnosti jednak popisuje dosavadní postup řízení, které bylo
vedeno s jeho osobou u soudu I. stupně (30 Ca 58/2001, 30 Ca 36/2003 a 30 Ca 245/2001),
jednak uvádí důvody, které ovšem svým obsahem nesměřují proti kasační stížností
napadenému rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že podle ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s.
je vázán důvody kasační stížnosti. V souzené věci je možné stěžovatelovy důvody podřadit
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nejvyšší správní soud po prostudování spisu považuje za prokázané, že u Krajského
soudu v Plzni byl zahájen spor pod č. j. 30 Ca 58/2001, v němž stěžovatel jako žalobce podal
žalobu ze dne 12. 3. 2001. Předmětem řízení bylo a) zrušení platebních výměrů na DPH
a penále za rok 1993 a 1994 v hodnotě 81 570 Kč, b) zrušení platebního výměru č. 1025
v hodnotě 332 640 Kč a c) vrácení dodatečného odpočtu DPH za rok 1993 v hodnotě
1 385 930 Kč. Toto řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 26. 6. 2001, jelikož nebyla
odstraněna vada podání spočívající v tom, že správní orgán nebyl pasivně legitimován
(Finanční úřad Karlovy Vary), usnesení nabylo právní moci dne 7. 8. 2001.
U Krajského soudu v Plzni byl veden spis pod č. j. 30 Ca 245/2001. Z jeho obsahuje
je patrné, že stěžovatel podal novou žalobu dne 13. 8. 2001, ovšem žalovaným je subjekt
odlišný od předchozího řízení, a to Finanční ředitelství Plzeň. Předmět řízení byl totožný jako
v předcházejícím řízení, jak uvedeno výše. I toto řízení je zakončeno usnesením o zastavení
řízení ze dne 21. 9. 2001, tentokrát pro opožděnost návrhu. K tomuto návrhu byla podána
stěžovatelem žádost o osvobození od soudních poplatků. Usnesení č. j. 30 Ca 245/2001 – 16
nabylo právní moci dne 4. 12. 2001.
Další řízení zahájené na návrh stěžovatele je vedeno Krajským soudem v Plzni
pod č. j. 30 Ca 36/2003, v němž byl podán také návrh na osvobození od soudních poplatků.
Řízení je ukončeno usnesením ze dne 1. 6. 2004 o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních
poplatků pro překážku věci rozhodnuté dle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. Zmíněná překážka
nastala podle soudu I. stupně při p osuzování žádosti žalobce o osvobození od soudních
poplatků v řízení předchozím (30 Ca 245/2001).
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Plzni v mezích důvodu uplatněného ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
a dospěl k závěru, že kasační stížnost důvodná.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté bránící tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně
rozhodnuto, byla znovu projednávána, náleží mezi tzv. negativní procesní podmínky,
ke kterým soud přihlíží kdykoli za řízení, a je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení.
Podle §46 odst. 1. písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá
nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes
výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Soud I. stupně své rozhodnutí odůvodnil překážkou věci rozsouzené (rei iudicatae),
aniž by však byly pro to splněny podmínky. Žádným rozhodnutím soudu řečeného soudu
nebyly návrhy stěžovatele posuzovány meritorně. Rozhodnutím o téže věci právní teorie
i praxe míní rozhodnutí ve věci samé, k čemuž ovšem dosud nedošlo. Krajský soud tedy
nesprávně posoudil právní otázku týkající se okolností, ze nichž lze uvažovat o existenci
nedostatku této podmínky řízení, když vyhodnocoval dosavadní obsah řízení, která stran shora
řečených návrhů stěžovatele dosud proběhla. Za této situace nelze důvodně vycházet
z předpokladu, že dojde k odmítnutí návrhu pro překážku věci rozsouzené, neboť
pro to nejsou splněny předpoklady, jak vyplývá z obsahu soudního spisu. Jestliže se usnesení
soudu I. stupně opírá výlučně o tento důvod, kasačnímu soudu nezbylo, než-li jeho rozhodnutí
zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení ve smyslu §110 odst. 2 s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne soud I. stupně podle ust. §110 odst. 2
s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 20. 10. 2004
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu