ECLI:CZ:NSS:2004:5.AFS.88.2004
sp. zn. 5 Afs 88/2004 - 89
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Doc. JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Ph.D.
v právní věci žalobce W. P. I., s. r. o., zastoupeného daňovým poradcem Ing. R. L., se
sídlem B., D. 4, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody
4, 602 00 Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 4. 3. 2004, č. j. 30 Ca 114/2002 – 65,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2004, č. j. 30 Ca 114/2002 – 65,
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku
Krajského soudu v Brně, kterým krajský soud vyslovil nicotnost platebního výměru
Finančního úřadu v Letovicích ze dne 23. 7. 2001, č. j. 13593/01/285971/3811 a nicotnost
rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 5. 3. 2002, č. j. 110-6069/2001-0106.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), když tvrdí,
že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení právní otázky, a je proto
nezákonné a zároveň namítá jeho nepřezkoumatelnost, spočívající v nesrozumitelnosti.
Stěžovatel uvádí, že podle názoru obsaženého v napadeném rozsudku krajského
soudu citovaný platební výměr neobsahuje datum rozhodnutí. S tímto názorem stěžovatel
nesouhlasí, neboť podle ust. §32 odst. 2 písm. b) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, musí být v rozhodnutí uvedeno jediné datum, a to datum podpisu rozhodnutí,
a proto není možno považovat za neplatné rozhodnutí, které nemá datum uvedeno rovněž
vedle podpisu pracovníka. Protože zákon neukládá, ve které části rozhodnutí musí být datum
uvedeno, platí, že pokud je datum uvedeno na první straně v pravém horním rohu, jedná
se o datum podpisu i o datum vydání rozhodnutí. Stěžovatel dovozuje, že datum 23. 7. 2001
představuje nepochybně datum podpisu rozhodnutí, když žádné jiné datum předmětný
platební výměr neobsahuje.Platební výměr Finančního úřadu v Letovicích ze dne 23. 7. 2001
obsahuje dále podpis ředitele Finančního úřadu v Letovicích i otisk úředního razítka, jakož
i ostatní náležitosti dle §32 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků. Ze všech shora
uvedených důvodů stěžovatel navrhuje kasační stížnosti vyhovět a napadený rozsudek
Krajského soudu v Brně zrušit a zároveň žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Z předloženého správního a soudního spisu v projednávané věci vyplynulo, že
Finanční úřad v Letovicích výměrem č. j. 13593/01/285971/3811 předepsal žalobci
k přímému placení daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků
za zdaňovací období roku 1998 ve výši 264 338 Kč. Platební výměr obsahuje v horním
pravém rohu údaj „v Letovicích dne 23. 7. 2001“, na druhé straně je pod poučením
a upozorněním umístěn otisk úředního razítka a vedle něj předepsané jméno „Ing. J. V.,
ředitel“ a vlastnoruční podpis jmenovaného.
Finanční ředitelství v Brně shora citovaným rozhodnutím ze dne 5. 3. 2002 zamítlo
odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí Finančního úřadu v Letovicích.
Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem vyslovil nicotnost obou zmíněných
rozhodnutí finančních orgánů, když konstatoval, že platební výměr neobsahuje datum podpisu
rozhodnutí. Přitom uvedl, že není-li v rozhodnutí specifikováno, že datum, které rozhodnutí
obsahuje, je datem podpisu rozhodnutí, nelze dospět k jednoznačnému závěru, že se o takové
datum jedná. Protože základní náležitostí rozhodnutí podle ustanovení §32 odst. 2 písm. b)
zákona č. 337/1992 Sb. je datum podpisu rozhodnutí, musí být tato skutečnost z rozhodnutí
jednoznačně seznatelná. To znamená, že datum uvedené v rozhodnutí musí být specifikováno
jako datum podpisu rozhodnutí. Jelikož z prostého uvedení data na rozhodnutí (toto datum
je možno považovat pouze za datum sepsání rozhodnutí) nelze dovodit existenci zmíněné
základní náležitosti rozhodnutí a tím i jeho platnost, jedná se o rozhodnutí nulitní. Nulitním
je pak i rozhodnutí žalovaného, neboť rozhodnout o zamítnutí odvolání proti neexistujícímu
rozhodnutí je z povahy věci vyloučeno.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek soudu
v rozsahu stížnostních námitek vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační
stížnosti ve smyslu ust. §103 odst.1 písm.a) a d) s.ř.s.; neshledal přitom vady podle §109
odst. 3 s. ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
V projednávané věci soud shledal, že krajský soud v citovaném rozsudku dospěl
k právnímu závěru, že citovaná správní rozhodnutí jsou nicotná. Protože krajský soud dospěl
k přesvědčení, že se ve skutečnosti z ryze procesních důvodů o rozhodnutí vůbec nejedná,
nýbrž že to jsou paakty bez právního významu, nezabýval se za těchto okolností jejich
obsahem, a nevypořádal se proto ani s jednotlivými námitkami, které účastníci řízení uplatnili
v soudním řízení.
Nejvyšší správní soud přitom vycházel z ustanovení §32 odst. 7 zákona
č. 337/1992 Sb., podle něhož „chybí-li v rozhodnutí některá z ostatních základních náležitostí,
která dle povahy rozhodnutí musí být jejím obsahem, nebo odůvodnění v případech,
kdy je zákon předepisuje, a nejde-li jen o zřejmou chybu v psaní či počítání, má
to za následek neplatnost rozhodnutí. Splnění podmínek neplatnosti ověří správce daně, který
rozhodnutí vydal.“
Nejvyšší správní soud se neztotožnil s názorem krajského soudu, že zmíněný platební
výměr neobsahuje výslovně datum vydání rozhodnutí, když uvedené datum označil za datum
sepsání platebního výměru.
Podle ustanovení §32 odst. 2 písm. b) zákona č. 337/1992 Sb. mezi základní
náležitosti rozhodnutí patří „datum podpisu rozhodnutí, které je dnem vydání rozhodnutí“.
Zákon výslovně nepředepisuje, na kterém místě rozhodnutí musí být datum uvedeno.
Z povahy věci je přitom zřejmé, že rozhodnutí může obsahovat i datum jediné – datum
podpisu, které je zároveň dnem vydání rozhodnutí. Pokud předmětný platební výměr datum
obsahoval, přičemž navíc podle všech relevantních okolností (zejména datum doručení
rozhodnutí účastníkovi řízení) se zjevně jednalo o den vydání rozhodnutí, je požadavek
krajského soudu, na výslovnou specifikaci uvedeného data jako data podpisu rozhodnutí,
neudržitelný a jdoucí podstatnou mírou nad rámec zákonné úpravy a také proti jejímu
smyslu. Nelze totiž opomíjet skutečnost, že jedním z určujících principů správního práva je
presumpce správnosti správních aktů. Za situace, kdy správní rozhodnutí obsahuje datum, je
proto namístě bez dalšího vycházet z toho, že toto datum představuje datum vydání
rozhodnutí, přičemž důvod ke zpochybnění této presumpce by musel být podepřen velmi
zásadními indiciemi, jejichž opodstatněnost by se teprve následně prokazovala. Teprve
budou-li na rozhodnutí data dvě, potom musí být rozlišeno, které z nich je datum podpisu,
tedy vydání rozhodnutí ve smyslu ust. §32 odst. 2 písm. b) zákona č. 337/1992 Sb. Nelze tak
pouhého neuvedení data v závěru vydaného rozhodnutí dovozovat, že není zřejmé, že se
jedná o datum jeho vydání a na základě této úvahy deklarovat nicotnost vydaného správního
aktu. V tomto konkrétním případě navíc právní názor krajského soudu ve svých důsledcích
znamená, že by rozhodnutí muselo obsahovat data dvě, z nichž podle jejich umístění
by se teprve dovozovalo, které datum je dnem vydání rozhodnutí, tzn. které datum je právně
relevantní.
Z vydaného výměru, kterým byla předepsána žalobci daň, jakož i z rozhodnutí
žalovaného, bylo zcela nepochybné (a žalobci zřejmé), jaká daň za jaké období a podle
kterých předpisů je příslušným správcem daně předepsána, jakož i to, kdy byl platební výměr
vydán, resp. podepsán, když obsahuje pouze jediné datum. Platební výměr vydaný Finančním
úřadem v Letovicích obsahoval veškeré náležitosti v souladu s ust. §32 odst. 2 zákona č.
337/1992 Sb., včetně data podpisu rozhodnutí, které je dnem vydání rozhodnutí, byl platný,
a nebyl proto opodstatněný důvod zabývat se otázkou nicotnosti.
Nejvyšší správní soud se proto neztotožňuje s právním názorem krajského soudu, že
napadené rozhodnutí bylo stiženo vadami, které by způsobovaly jeho nicotnost, a konstatuje,
že citovaná rozhodnutí Finančního úřadu v Letovicích a Finančního ředitelství v Brně nelze
z uvedených důvodů považovat za neplatná. Krajský soud v Brně pochybil, když tato
rozhodnutí označil za nicotná a nezabýval se jimi meritorně.
Krajský soud v Brně je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.) a je proto povinen
se podanou žalobou žalobce zabývat věcně.
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se
z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto roz sudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. 8. 2004
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu