ECLI:CZ:NSS:2004:6.AZS.6.2003
sp. zn. 6 Azs 6/2003 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelky: M. D ., zastoupené JUDr. Josefem Prokešem, advokátem, se sídlem nám. Dr.
Edvarda Beneše 5/13, 460 01 Liberec, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 2. 5. 2003, č. j. 59 Az
316/2003 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se ne při znává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 23. 1. 2003,
č. j. OAM - 7938/VL - 12 - P16 - 2001, bylo zastaveno řízení o udělení azylu žalobkyni
podle ustanovení §25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Ministerstvo vnitra shora citované rozhodnutí odůvodnilo tak, že podle ustanovení
§25 písm. d) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení azylu se bez vážného
důvodu opakovaně nedostavuje k pohovoru (§23 odst. 2 zákona) nebo neposkytuje informace
nezbytné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci a na základě dosud zjištěných
skutečností nelze rozhodnout. Žadatelka byla o této povinnosti řádně poučena včetně následků
jejího nesplnění, přesto se k pohovoru dne 10. 12. 2002 ani dne 21. 1. 2003 bez řádné omluvy
nedostavila.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně dne 1. 4. 2003 žalobu,
ve které namítla, že ačkoliv uvedla na cizinecké policii novou adresu, na které se zdržuje,
je jí pošta stále zasílána do autokempu O. ve V.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 5. 2003,
č. j. 59 Az 316/2003 - 12, tak, že žalobu odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobkyně podala žalobu až po uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby podle §32 odst. 1
zákona o azylu, a proto soud žalobu jako opožděnou odmítl v souladu s ustanovením §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) dne 20. 5. 2003 kasační stížnost, která byla doplněna podáním
advokáta ze dne 19. 6. 2003. Stěžovatelka tvrdí, že jí byla zasílána veškerá pošta na adresu
bývalého pobytu v autokempu O. ve V., kde pobývala do poloviny měsíce srpna 2002 a
odkud musela odejít z důvodu povodní, nikoliv však na adresu B. 119/3 v L., na které bydlí
od konce srpna 2002, a tuto adresu nahlásila cizinecké policii v Liberci. Vzhledem
k uvedenému stěžovatelka nemohla obdržet žádnou z výzev správního orgánu k pohovoru na
den 10. 12. 2002 a na den 21. 1. 2003, a rovněž jí nebylo doručeno rozhodnutí Ministerstva
vnitra, proti kterému tudíž nemohla podat v zákonné lhůtě žalobu.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne
7. 5. 2003, kasační stížnost byla podána dne 20. 5. 2003. Jde o rozhodnutí, proti němuž je
kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje důvody uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatelka se domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení
věci k dalšímu řízení.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém především uvedl,
že rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí Krajského soudu Ústí nad Labem byla vydána
v souladu s právními předpisy. Vzhledem k výše uvedenému považuje žalovaný kasační
stížnost za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Vzhledem k tomu, že v daném případě se jednalo o odmítnutí návrhu, Nejvyšší
správní soud se v dalším koncentroval na otázku, zda se krajský soud napadeným usnesením
nedopustil nezákonnosti v uvedeném směru.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně. Ze správního spisu žalovaného vyplynulo,
že stěžovatelce byla dne 28. 1. 2003 doručena ve smyslu ustanovení §24a odst. 2 zákona
o azylu výzva, aby se dne 10. 3. 2003 v 8.00 hodin dostavila na pracoviště
OAMP v Pobytovém středisku Bělá pod Bezdězem - Jezová k předání rozhodnutí žalovaného.
Současně byla poučena, že tento den bude považován za den předání rozhodnutí a rozhodnutí
nabude právní moci, pokud se v uvedený den a hodinu k převzetí rozhodnutí nedostaví.
Stěžovatelka se k převzetí rozhodnutí správního orgánu nedostavila, rozhodnutí bylo
ve smyslu §24a zákona o azylu doručeno dne 10. 3. 2003. Podle §32 odst. 1 zákona o azylu
žalobu proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení
rozhodnutí. Lhůta k podání žaloby počala běžet dne 11. 3. 2003 a posledním dnem lhůty byl
den 25. 3. 2003. Žaloba byla podána až dne 1. 4. 2003, tedy po marném uplynutí zákonné
lhůty k podání žaloby podle shora citovaného zákona.
Vzhledem k tomu, že žaloba do rozhodnutí žalovaného byla podána až po marném
uplynutí zákonné lhůty, Krajský soud v Ústí nad Labem postupoval správně, když usnesením
návrh odmítl v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť návrh byl podán
opožděně.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že podle §77 odst. 1 zákona o azylu místem
hlášeného pobytu žadatele o udělení azylu je azylové zařízení, do něhož je ministerstvem
umístěn. Podle §77 odst. 2 žadatel hlášený v azylovém zařízení je povinen písemně oznámit
úmysl změnit místo hlášeného pobytu. Oznámení musí učinit nejpozději 15 dnů před změnou
místa hlášeného pobytu místně příslušnému oddělení cizinecké policie. K oznámení připojí
písemné potvrzení obsahující souhlas vlastníka objektu, který je označen číslem popisným
nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen k bydlení nebo ubytování
nebo jeho vymezené části, s ohlášením změny místa pobytu; je-li vlastníkem právnická osoba,
v potvrzení uvede svůj název, sídlo a identifikační číslo, potvrzení dále opatří svým razítkem
a jménem, příjmením a podpisem oprávněné osoby (statutárního orgánu). Podle §77 odst. 3
ministerstvo neudělí souhlas se změnou místa hlášeného pobytu, jestliže zjistí skutečnost
odůvodňující pochybnosti o dosažitelnosti žadatele pro udělení azylu pro účely řízení
o udělení azylu v novém místě hlášeného pobytu nebo zjistí, že předložené listiny obsahují
nepravdivou skutečnost. Podle §77 odst. 4 změnu místa hlášeného pobytu žadatel o udělení
azylu ohlásí odboru cizinecké a pohraniční policie příslušnému podle místa nového pobytu
(dále jen „útvar policie“). Podle §77 odst. 5 při ohlášení změny místa pobytu je žadatel
o udělení azylu povinen a) sdělit vyplněním přihlašovacího tiskopisu příjmení, jméno, den,
měsíc, rok a místo narození, státní občanství, trvalé bydliště v zahraničí, číslo průkazu
žadatele o udělení azylu a předpokládanou dobu ubytování, b) předložit potvrzení
podle odstavce 2. Potvrzení musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem vlastníka.
Podmínka úředního ověření podpisu neplatí, pokud vlastník podepíše potvrzení
před pracovníkem útvaru policie a současně předloží doklad totožnosti, c) předložit průkaz
žadatele o udělení azylu, d) předložit souhlas ministerstva se změnou místa hlášeného pobytu.
Podle §77 odst. 6 útvar policie rozhodne o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu, byl-li
zápis proveden na základě pozměněných, neplatných anebo padělaných dokladů, nepravdivě
nebo nesprávně uvedených skutečností, anebo na návrh vlastníka. Podle §77 odst. 7 po nabytí
právní moci rozhodnutí podle odstavce 6 se za místo hlášeného pobytu považuje azylové
zařízení, v němž byl žadatel o udělení azylu naposledy hlášen k pobytu.
Ve smyslu ustanovení §78 odst. 1 zákona o azylu je azylant povinen přihlásit
se k trvalému pobytu u útvaru policie do 3 pracovních dnů ode dne a) doručení rozhodnutí
o azylu, nebo b) změny místa trvalého pobytu. Podle §78 odst. 2 útvar policie oznámí
ministerstvu změnu místa pobytu azylanta. Útvar policie oznámí ministerstvu ohlášení změny
místa pobytu do 3 pracovních dnů v souladu s §78a zákona.
Dále se ze spisového materiálu zjišťuje, že povinnost předložit souhlas ministerstva
se změnou místa hlášeného pobytu ve smyslu ustanovení §77 odst. 5 písm. d) zákona o azylu
stěžovatelka nesplnila, souhlas dán nebyl, stěžovatelka netvrdí, že by souhlas měla. Správní
orgán tudíž postupoval správně, když doručoval předmětné písemnosti na adresu uvedeného
pobytového střediska.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ústí nad Labem
napadeným rozhodnutím nedopustil nezákonnosti spočívající v odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. února 2004
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu