ECLI:CZ:NSS:2004:7.AS.34.2004
sp. zn. 7 As 34/2004 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele T. I. C. C.
R., a. s., zastoupeného Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelený pruh
95/97, za účasti Krajského úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova
40a, zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12,
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2004, č. j.
22 Ca 71/2003 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutími Okresního úřadu v Přerově, referátu regionálního rozvoje, jehož
právním nástupcem je Krajský úřad Olomouckého kraje (dále jen „správní orgán“)
ze dne 10. 12. 2002, č. j. RR-1017/1358/02, ze dne 11. 12. 2002, č. j. RR-1018/1359/02,
ze dne 11. 12. 2002, č. j. RR-1025/1366/02, ze dne 12. 12. 2002, č. j. RR-1026/1367/02,
ze dne 12. 12. 2002, č. j. RR-1027/1368/02, ze dne 13. 12. 2002, č. j. RR-1045/1394/02,
a ze dne 18. 12. 2002, č. j. RR-1051/1402/02, byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti
rozhodnutím stavebního úřadu Městského úřadu v Hranicích a Lipníku nad Bečvou, blíže
konkretizovaným ve výše uvedených rozhodnutích, kterými byly zamítnuty návrhy
stěžovatele na vydání rozhodnutí o zřízení věcného břemene k nemovitostem v rozhodnutí
blíže specifikovaným dle ust. §91 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích
a o změně dalších zákonů, ve znění platném pro projednávanou věc, a napadená rozhodnutí
byla potvrzena.
Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel žaloby, jenž byly Krajským soudem
v Ostravě spojeny ke společnému projednání a o kterých rozhodl tento soud napadeným
usnesením tak, že je dle ust. §46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s ust. §68 písm. b) s. ř. s., odmítl,
neboť rozhodování o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni ke stavbě na cizím
pozemku je rozhodováním o vlastnickém vztahu v otázce upravené občanským zákoníkem.
Rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, č. j. 7 As 34/2004 - 45, zamítl Nejvyšší správní soud kasační
stížnost stěžovatele směřující proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě.
Usnesením zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů, ze dne 13. 7. 2005, č. j. Konf 54/2005-9, byla shora uvedená
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě zrušena a současně byla
vyslovena příslušnost soudů ve správním soudnictví vydat rozhodnutí v předmětné věci.
Dle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá
nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes
výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
S ohledem na okolnost, že zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, zrušil svým usnesením jak rozsudek
Nejvyššího správního soudu, tak i předcházející usnesení krajského soudu, přešla rozhodovací
pravomoc ve sporné věci zpět na krajský soud. Nejvyšší správní soud je proto nucen kasační
stížnost stěžovatele dle ust.§46 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. §120 s. ř. s. odmítnout,
neboť neexistuje napadené rozhodnutí krajského soudu, tudíž nejsou splněny podmínky řízení
a tento nedostatek je neodstranitelný, takže v řízení nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo -li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu