ECLI:CZ:NSS:2004:KONF.107.2003:6
sp. zn. Konf 107/2003-6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a
soudci JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel
Podolka a JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Úřadu průmyslového vlastnictví na
rozhodnutí sporu o pravomoc mezi Úřadem průmyslového vlastnictví a Městským
soudem v Praze, ve věci žaloby o přezkoumání rozhodnutí Úřadu průmyslového
vlastnictví ze dne 8. 1. 2003, čj. O-83439,
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeném dne 20. 11. 2003 zvláštnímu senátu zřízenému podle
zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále
„zvláštní senát“) se navrhovatel domáhá rozhodnutí kompetenčního sporu ve věci
žalobců: A) G. M. M., B) J. O. M., C) T. A. A. T. o. M. t., D) N. M., proti Úřadu
průmyslového vlastnictví, o přezkoumání rozhodnutí Úřadu průmyslového
vlastnictví ze dne 8. 1. 2003, čj. O-83439.
Navrhovatel – Úřad průmyslového vlastnictví – rozhodl dne 4. 4. 2002 o
zamítnutí návrhu žalobců na výmaz kombinované ochranné známky ve znění „M.“.
Rozklad proti tomuto rozhodnutí předseda Úřadu průmyslového vlastnictví zamítl
a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Toto rozhodnutí bylo napadeno
žalobou u Městského soudu v Praze, který však podanou žalobu svým usnesením
ze dne 31. 10. 2003, čj. 5 Ca 60/2003-25 odmítl podle §46 odst. 2 s. ř. s. s tím, že
ochranná známka je statkem nehmotné povahy, tj. jinou majetkovou hodnotou,
která je způsobilá být předmětem občanskoprávních vztahů ve smyslu §118 odst. 1
občanského zákoníku. Jelikož Úřad průmyslového vlastnictví rozhodl v
soukromoprávní věci, byli žalobci odkázáni na příslušný soud rozhodující v
civilním řízení soudním (§244 a násl. o. s. ř. ve znění účinném po 1. 1. 2003).
Navrhovatel s tímto stavem nesouhlasí. Má za to, že pokud rozhodnutí
správního orgánu má být, v rozsahu vymezeným žalobcem, nahrazeno rozsudkem
soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení, byl by tento rozsudek v rozporu
s ústavním pořádkem České republiky. Takový rozsudek by odporoval teorii dělby
moci, na níž ústavní pořádek České republiky stojí. Navrhovatel dále polemizuje s
názorem vysloveným Městským soudem v Praze, o kterém se domnívá, že vychází
z nesprávné premisy, protože mezi občanskoprávní vztahy podřazuje i skutečnost,
jíž je objektivní nehmotný statek teprve konstituován. Namítá, že otázka, zda
zápisem přihlášeného označení do rejstříku nedojde k zásahu do právem
chráněných práv třetích osob, nemá povahu soukromoprávní, ačkoli je posuzována
v kontradiktorním řízení. Veřejnoprávní povaha této otázky totiž vychází z toho, že
není veřejným zájmem poskytovat privilegium výlučnosti v užívání konkrétního
označení v případech, kdy by jeho poskytnutí bylo v rozporu s právy jiných osob.
Výsledkem tohoto kontradiktorního řízení je zápis přihlášeného označení, či jeho
odmítnutí. Teprve po tomto úředním poskytnutí ochrany předmětu průmyslového
vlastnictví nastupuje jeho - převážně soukromoprávní - povaha.
Navrhovatel dochází k závěru, že rozhodovat o poskytnutí práv k předmětům
průmyslového vlastnictví není okresní soud rozhodující v občanském soudním
řízení, ale Úřad průmyslového vlastnictví a tím, že tato jeho rozhodnutí jsou
přezkoumatelná ve správním soudnictví.
Zvláštní senát se před rozhodováním ve věci samé zabýval podmínkami, za
nichž vůbec může věc projednat a o ní rozhodnout.
Vznikne-li kladný nebo záporný kompetenční spor o pravomoc nebo věcnou
příslušnost k vydání rozhodnutí, rozhodne zvláštní senát o tom, kdo je příslušný
vydat rozhodnutí uvedené v návrhu na zahájení řízení. Kompetenčním sporem, a to
kladným, je podle §1 odst. 2 zákona o rozhodování některých kompetenčních
sporů spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné
věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno
pravomocné rozhodnutí. Záporný kompetenční spor nastává tehdy, jestliže v
totožné věci individuálně určených účastníků se obě jeho strany věcí nechtějí
zabývat a nechtějí vydat rozhodnutí, tedy popírají svoji pravomoc nebo věcnou
příslušnost.
Stranami kompetenčního sporu jsou buď soudy a orgány moci výkonné,
územní, zájmové nebo profesní samosprávy, nebo soudy rozhodující v občasném
soudním řízení a soudy rozhodující ve správním soudnictví.
Pokud na rubru návrhu je jako navrhovatel označen Úřad průmyslového
vlastnictví a odpůrce Městský soud v Praze, mohlo by z toho vyznívat, že vzniká
kompetenční spor mezi těmito orgány státní moci. Sám navrhovatel však z tohoto
ustupuje, když v závěru svého návrhu vyslovuje, že rozhodovat o poskytnutí práv k
předmětům průmyslového vlastnictví je Úřad průmyslového vlastnictví s tím, že
tato jeho rozhodnutí jsou přezkoumatelná ve správním soudnictví.
Z obsahu návrhu je patrné, že spor mezi navrhovatelem a odpůrcem spočívá v
právním hodnocení otázky, zda rozhodování o výmazu ochranné známky je
rozhodováním v soukromoprávní věci. Spor tohoto charakteru, k jehož řešení by
byl povolán zvláštní senát, však může vzniknout pouze mezi soudem rozhodujícím
v občanském řízení soudním a soudem ve správním soudnictví.
Správní soud (Městský soud v Praze) již svoji věcnou příslušnost popřel. Z
návrhu ovšem neplyne, zda vůbec (jakož i kdy a u kterého soudu) byla podána
žaloba podle §244 a násl. o. s. ř. Nicméně teprve po podání takové žaloby by soud
rozhodující v občanském soudním řízení posuzoval naplnění podmínek řízení, tedy
i otázku své věcné příslušnosti. Teprve jestliže by došel k závěru, že věc patří do
věcné příslušnosti soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, navrhl by
zvláštnímu senátu, aby spor o věcnou příslušnost rozhodl. Takový návrh by pak z
jeho strany byl popřením jeho věcné příslušnosti; teprve jeho podáním by vznikl
kompetenční spor ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů.
V souladu se shora uvedeným je nepochybné, že v souzené věci nevznikl
kompetenční spor, k jehož řešení by byl povolán zvláštní senát. Zvláštní senát
proto návrh odmítl jako předčasný, a to za přiměřeného použití ustanovení §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §4 zákona č. 131/2002 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. února 2004
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu