ECLI:CZ:NSS:2004:KONF.118.2003:5
sp. zn. Konf 118/2003-5
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci
JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka a
JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Úřadu průmyslového vlastnictví na rozhodnutí sporu o
pravomoc mezi Úřadem průmyslového vlastnictví a Okresním soudem v Benešově, za
účasti žalobce: B., a. s., ve věci žaloby o výmaz ochranné známky ve znění H. M., vedené
u Okresního soudu v Benešově
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeném dne 3. 12. 2003 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č.
131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zvláštní senát“) se
navrhovatel domáhá rozhodnutí kompetenčního sporu v právní věci žalobce: B., a. s., ve
věci žaloby o výmaz ochranné známky ve znění H. M., vedené u Okresního soudu v
Benešově.
Navrhovatel – Úřad průmyslového vlastnictví byl Okresním soudem v Benešově dne
19. 11. 2003 vyzván, aby se vyjádřil k žalobě tímto soudem projednávané. Z toho
navrhovatel usuzuje, že soud je připraven o věci rozhodnout. S tím však nesouhlasí; tvrdí,
že okresní soud nemá pravomoc rozhodovat v řízení o výmaz ochranné známky. Právní
předpisy upravující ochranu průmyslového vlastnictví přesně odlišují situace, kdy
rozhoduje soud a kdy Úřad průmyslového vlastnictví. Rozhodovat o výmazu ochranné
známky je toliko v pravomoci navrhovatele. Právní předpisy nepředpokládají rozhodování
jiným subjektem, ani neupravují mechanismus, jehož aplikací by došlo k zápisu ve
veřejných knihách, pokud by rozhodl někdo jiný než navrhovatel. Navrhovatel podotýká,
že navíc není účastníkem řízení podle hlavy páté občanského soudního řádu, a soud mu
tedy nemůže uložit povinnost provést zápis.
Navrhovatel má zato, že vznikl kompetenční spor, neboť shora popsanou situaci
předvídá §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů.
Zvláštní senát se především musel zabývat podmínkami, za nichž může věc projednat
a o ní rozhodnout.
Vznikne-li kladný nebo záporný kompetenční spor o pravomoc nebo věcnou
příslušnost k vydání rozhodnutí, rozhodne zvláštní senát o tom, kdo je příslušný vydat
rozhodnutí uvedené v návrhu na zahájení řízení. Kompetenčním sporem, a to kladným, je
podle §1 odst. 2 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů spor, v němž si
jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených
účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Záporný
kompetenční spor nastává tehdy, jestliže v totožné věci individuálně určených účastníků
se obě jeho strany věcí nechtějí zabývat a nechtějí vydat rozhodnutí, tedy popírají svoji
pravomoc nebo věcnou příslušnost.
Stranami kompetenčního sporu jsou buď soudy a orgány moci výkonné, územní,
zájmové nebo profesní samosprávy, nebo soudy rozhodující v občasném soudním řízení a
soudy rozhodující ve správním soudnictví.
Navrhovatel se mýlí v tom, že v dané věci vzniká kompetenční konflikt mezi ním a
Okresním soudem v Benešově. Jedním z předpokladů pro rozhodování soudu podle
§244 a násl. o. s. ř. je pravomocné rozhodnutí správního orgánu o sporu nebo o jiné
právní věci vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů.
Ačkoli pak v totožné věci individuálně určených účastníků řízení rozhoduje jak správní
orgán, tak soud, je třeba mít na zřeteli, že rozhodují po sobě, každý v jiné časové rovině.
Jestliže soud v řízení podle §244 a násl. o. s. ř. dojde k závěru, že o sporu nebo o jiné
právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne rozsudkem,
který nahrazuje správní rozhodnutí v rozsahu rozsudkem dotčeném. Neexistují zde tedy
dvě rozporná rozhodnutí – jedno soudní a druhé správní, která by byla výrazem
pozitivního kompetenčního sporu. Nemůže navíc ani nastat situace, kdy by existovala dvě
rozhodnutí se stejným závěrem. Soud totiž - dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl
správně - žalobu toliko zamítá, aniž by deklaroval totéž, co již vyslovil správní orgán.
Ve stejné časové rovině by tedy mohlo kolidovat jedině rozhodování soudu
rozhodujícího v občanském soudním řízení a soudu rozhodujícího ve správním
soudnictví. O takovém konfliktu však navrhovatel nehovoří, z jeho podání koneckonců
není ani zřejmé, zda se správní soud věcí vůbec zabýval a zda ji odmítl projednat z
důvodu svého přesvědčení o její soukromoprávní povaze, či nikoli.
Z návrhu navíc neplyne, že by Okresní soud v Benešově odmítl věc projednat a
rozhodnout. Naopak se v něm podává, že navrhovatel byl Okresním soudem v Benešově
vyzván k tomu, aby se podle §250c o. s. ř. k projednávané žalobě vyjádřil. To by okresní
soud zajisté nečinil, jestliže by měl v úmyslu popírat svoji věcnou příslušnost; tj.
zastavovat řízení podle §104b odst. 1 o. s. ř., ev. postupovat podle §104c o. s. ř., tj.
vyvolat negativní kompetenční spor.
Domnívá-li se navrhovatel, že Okresní soud v Benešově nepostupuje správně, jestliže
žalobu projednává, je namístě, aby tyto skutečnosti namítal ve vyjádření k žalobě, k němuž
byl vyzván. Je potom na soudu, který věc projednává, jak se s těmito námitkami vypořádá,
zda je bude akceptovat a řízení zastaví.
V souladu se shora uvedeným je nepochybné, že v souzené věci dosud nevznikl
kompetenční spor, k jehož řešení by byl povolán zvláštní senát. Návrh byl proto odmítnut
jako předčasný, a to za přiměřeného použití ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve
spojení s §4 zákona č. 131/2002 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. února 2004
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu