ECLI:CZ:NSS:2004:KONF.81.2003:16
sp. zn. Konf 81/2003-16
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci
JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka a
JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Městského soudu v Praze na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi Městským soudem v Praze a Obvodním soudem pro Prahu 9, za další účasti
žalobce: JUDr. Z. N., a žalovaných: A) Český telekomunikační úřad, Sokolovská 219,
Praha 9, a B) Č. T., a. s., o zaplacení částky 2837,60 Kč, vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 38 Ca 609/2001,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 38 Ca 609/2001, o určení povinnosti zaplatit dlužné
telekomunikační úhrady za období od listopadu 1996 do listopadu 1998,
je soud v občanském soudním řízení.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. září 20 01, čj. 8 C
148/2001-18, se zrušuje.
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 12. 12. 2002 se obrátil Městský soud v Praze na Vrchní
soud v Praze s návrhem na rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost ve smyslu §104a odst.
2 o. s. ř., který vznikl mezi městským soudem a Obvodním soudem pro Prahu 9 ve věci
žaloby žalobce JUDr. Z. N., R. 827/60, P. 10, proti žalovaným: 1) Český telekomunikační
úřad, Sokolovská 219, Praha 9, a 2) Č. T., a. s., O. 5, 130 34 P. 3, o zaplacení částky
2837,60 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 38 Ca 609/2001 . Tato věc
byla Městskému soudu v Praze postoupena Obvodním soudem pro Prahu 9, u kterého
žaloba původně napadla. Řízení u vrchního soudu nebylo do 31. 12. 2002 skončeno.
Dne 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů. Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze vzniklý spor o věcnou
příslušnost nerozhodl do dne účinnosti tohoto zákona, řízení převzal k dokončení zvláštní
senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, který tento spor posoudil jako spor o věcnou příslušnost vzniklý mezi soudem
rozhodujícím v občanském soudním řízení a soudem rozhodujícím ve správním
soudnictví.
Ze spisů vyplynuly tyto skutečnosti:
Uvedená žaloba napadla u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 10. 8. 2001. Věcnou
příslušnost tohoto soudu žalobce dovodil z §102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o
telekomunikacích a o změně dalších zákonů, v původním znění. Podle žalobního tvrzení
bylo žalobci v účtovacích obdobích od 11/1996 do 11/1998, tj. do skončení výpovědní
lhůty telefonní stanice, účtováno žalovaným B) za používání telekomunikačních služeb,
ačkoliv mu tento žalovaný již dne 25. 10. 1996 zastavil provoz telefonní stanice a žalobce
ji nemohl používat. Žalovaný B) žalobci vyúčtoval celkem 2837,60 Kč, z toho 2,10 Kč za
dva impulsy v účtovacím období 11/1996 a 2835,50 Kč za používání telefonní stanice a
za pronájem a údržbu telefonního přístroje v účtovacích obdobích 11/1996 - 11/1998.
Žalobce se tedy na soudu domáhal určení, že není povinen zaplatit částku 2837,60 Kč za
vyúčtované telekomunikační úhrady za období od 11/1996 do 11/1998. Současně žalobce
navrhl, aby soud rozhodnutím uložil žalovaným společně a nerozdílně nahradit náklady
řízení.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 27. 9. 2001, čj. 8 C 148/2001-18,
vyslovil svoji věcnou nepříslušnost a věc po právní moci tohoto usnesení postoupil
Městskému soudu v Praze. V odůvodnění uvedl, že žalobce se žalobou domáhal
přezkoumání správního rozhodnutí, a dále, že k řízení o těchto žalobách jsou podle §246
odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002, věcné příslušné krajské soudy.
V návrhu na řešení kompetenčního sporu Městský soud v Praze proti tomu vyslovil
názor, že vzhledem k znění §102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o
změně dalších zákonů, v původním znění (dále též „zákon o telekomunikacích“) se
žalobce svých práv může domáhat pouze pořadem práva podle obecných ustanovení
občanského soudního řádu; soudem místně a věcně příslušným věc projednat a
rozhodnout je Obvodní soud pro Prahu 3. Městský soud v Praze konstatoval, že mu
nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu podle hlavy druhé
části páté o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002.
K návrhu byly připojeny i správní a soudní spisy. Vyplynulo z nich:
Ministerstvo dopravy a spojů - Český telekomunikační úřad dne 29. 8. 1997 pod čj.
120969/97-631/Hrd-J/G3 zamítl námitky žalobce proti účtování ceny za používání
stanice a ceny za pronájem telefonního přístroje za zúčtovací období 11/1996 - 3/1997 a
rozhodl o uložení pokuty S. T., a. s., za neoprávněné vypojení telefonní stanice z provozu.
Rozklad, který žalobce podal, ministr dopravy a spojů zamítl a rozhodnutí správního
orgánu I. stupně potvrdil svým rozhodnutím ze dne 12. 5. 1998, čj. 111097/97-603.
Žalobce proti tomuto správnímu rozhodnutí podal žalobu, o níž rozhodoval Vrchní
soud v Praze. Ten svým rozsudkem ze dne 20. 10. 2000, čj. 7 A 49/98-34, napadené
rozhodnutí v části zamítající rozklad a potvrzující rozhodnutí Ministerstva dopravy a
spojů - Českého telekomunikačního úřadu ze dne 29. 8. 1997 zrušil a věc v této části vrátil
žalovanému k dalšímu řízení.
Český telekomunikační úřad, který po nabytí účinnosti zákona č. 151/2000, o
telekomunikacích a o změně některých dalších zákonů, rozhoduje o všech dosud
neskončených řízeních, však dne 1. 6. 2001 pod čj. 508267/00-603 rozhodl, že odvolání
(rozklad) žalobce se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje.
Povinnost zaplatit telekomunikační úhrady za listopad 1996 až březen 1997 tedy byla
předmětem správního řízení; jeho výsledkem je rozhodnutí Českého telekomunik ačního
úřadu ze dne 1. 6. 2001, které žalobce ve své podstatě žalobou napadá.
Kromě toho však o povinnosti žalobce zaplatit telekomunikační úhrady za duben
1997 až listopad 1998 správní řízení vedeno nebylo (z předloženého správního spisu ani z
žaloby tato skutečnost nevyplývá) a žalobce se tedy domáhá určení, že není povinen za
tato období platit telekomunikační úhrady, a poprvé tak činí v žalobě. Skutečnost, že
námitky žalobce směřující proti vyúčtování telekomunikačních úhrad za zúčtovací období
duben 1997 až listopad 1998 nebyly ve správním řízení projednány, k dotazu zvláštního
senátu potvrdil i Český telekomunikační úřad, který by jinak byl příslušný o nich
rozhodovat.
Podle zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích a k němu vydaných prováděcích
předpisů, rozhodovaly správní úřady o povinnosti telefonního účastníka platit poplatky za
telekomunikační služby ve správním řízení; jejich rozhodnutí podléhala přezkoumání
soudu v tzv. správním soudnictví, totiž v soudním řízení podle hlavy druhé části páté
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002. Správní soud pak mohl
napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení a
zavázat správní úřad právním názorem správním soudem vysloveným.
Zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, byl s účinností od 1. 7. 2000 zrušen
zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů. Pro
rozsuzovanou věc pak bylo rozhodné přechodné ustanovení §107 odst. 1 tohoto nového
zákona: „(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy vzniklé podle právních
předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“
Právní vztahy, o které tu jde, tedy sice vznikly za účinnosti starého zákona, ale od 1. 7.
2000 bylo nutno je posuzovat - s přihlédnutím k citovanému intertemporálnímu
ustanovení nového zákona - podle práva nového. Tento nový zákon obsahoval
ustanovení §102 odst. 3, jehož smyslem byl návrat k zásadám prosincové ústavy z roku
1867 (čl. 15 základního zákona č. 144/1867 ř. z.); podrobně se k charakteru a k historii
tohoto ustanovení vyslovila judikatura Vrchního soudu v Praze (srov. Soudní judikatura
ve věcech správních č. 698/2000).
Žalobce tedy - pokud jde o povinnost platit telefonní úhrady za období od listopadu
1996 do března 1997 - po datu 1. 7. 2000 (což je právě posuzovaný případ, neboť
napadené rozhodnutí bylo vydáno v červnu 2001) nemohl hájit své právo stejnou formou
tak jako dosud, tedy správní žalobou proti rozhodnutí správního úřadu, ale - ve smyslu
tehdy platného §102 odst. 3 zákona o telekomunikacích - civilní žalobou proti tomu, kdo
nárok uplatnil; to ostatně učinil, neboť žalobu podal u Obvodního soudu pro Prahu 9.
Jeho žalobu však tento soud postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu
příslušnému ve správním soudnictví, který vyvolal spor o věcnou příslušnost, vzniklý mezi
ním na straně jedné a soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení na straně druhé.
Je třeba předeslat, že obecné otázky řízení o kompetenčních sporech, formy
rozhodování, stanovení okruhu účastníků atd. jsou upraveny zákonem č. 131/2002 Sb., o
rozhodování některých kompetenčních sporů, kterým byl také zřízen zvláštní senát. Ten
rozhoduje podle skutkového a právního vztahu, který tu je v době jeho rozhodování.
K tomu je nu tno uvést, že s účinností od 1. 1. 2003 došlo k reformě správního
soudnictví, kterou mj. došlo k zcela nové úpravě řízení před obecnými soudy o všech
soukromoprávních nárocích, o nichž rozhodovaly správní orgány (nová část pátá
občanského soudního řádu po novele provedené zákonem č. 151/2002 Sb.). Tato
reforma se definitivně přiklonila k obnovení obecného principu, že všude tam, kde zákon
svěří správnímu orgánu rozhodování ve věcech soukromého práva, může se ten, kdo
s takovým rozhodnutím není spokojen, obrátit na soud, který nebude rozhodovat ve
správním soudnictví o zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, ale v kontradiktorním
sporu o věci samé, tj. v občanském soudním řízení (v tzv. pořadu práva). Citovaný zákon
č. 151/2002 Sb. rovněž zrušil v §102 zákona o telekomunikacích jeho odst. 3, který se s
ohledem na novou obecnou právní úpravu stal nadbytečným.
Pokud tedy žalobce brojil proti výsledku řízení o rozkladu, je nutno jeho žalobu v této
části posoudit jako žalobu podle (nové) části páté občanského soudního řádu, ve znění
účinném od 1. 1. 2003. Proto zvláštní senát podle §5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.
vyslovil, že rozhodovat o žalobě mířící proti povinnosti platit telekomunikační úhrady v
období listopadu 1996 až března 1997 je soud v občanském soud ním řízení.
Žalobce se svojí žalobou bránil i povinnosti platit telekomunikační úhrady za další
období od dubna 1997 do listopadu 1998.
V této části především nemůže jít o žalobu, k jejímuž projednání by byl příslušný
soud ve správním soudnictví, neboť v něm poskytují soudy podle §2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i
právnických osob způsobem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem
a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví soudní řád správní. Pravomoc soudů ve
správním soudnictví upravuje §4 s. ř. s., podle něhož soudy ve správním soudnictví mj.
jednají a rozhodují o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu , o ochraně proti
nečinnosti správního orgánu, o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a o
kompetenčních žalobách, ve věcech volebních a ve věcech politických stran a politických
hnutí.
Zjevně tedy Obvodní soud pro Prahu 9 věc Městskému soudu v Praze postoupil
nesprávně, protože o věc správního soudnictví nejde; v této části se sám měl především
zabývat charakterem vyúčtovaných telekomunikačních úhrad.
Telekomunikační úhrady vyúčtované v období 4/1997 – 11/1998 se skládaly z
poplatku za používání hlavní telefonní stanice, poplatku za pronájem a údržbu
telefonního přístroje a z částky požadované za zaslání upomínek. Fyzická nebo právnická
osoba, které je poskytována veřejná telekomunikační služba, a která je s jejím
poskytovatelem ve smluvním vztahu (tj. účastník ve smyslu §2 odst. 11 zákona o
telekomunikacích), je povinna uhradit cenu ve výši ceny platné v době poskytnutí této
služby, pokud zákon nestanoví jinak (§82 odst. 3 zákona o telekomunikacích, podle dříve
platné právní úpravy §8 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb.).
Také tyto právní vztahy, třebaže vznikly za účinnosti starého zákona o
telekomunikacích č. 110/1964 Sb., je třeba posuzovat podle zákona nového, a to
s přihlédnutím k intertemporálnímu ustanovení §107 odst. 1 zákona o telekomunikacích.
Podle §95 bod 1 písm. c) zákona o telekomunikacích obe cně ve sporech, nestanoví-li
zákon jinak, rozhoduje v rámci všeobecné působnosti Český telekomunikační úřad. Ten
dále v oblasti telekomunikačních služeb rozhoduje o námitkách proti vyřízení reklamace
vyúčtování cen za telekomunikační služby [§95 bod 8 pís m. c) zákona o
telekomunikacích] a rozhoduje spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění,
vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o
poskytování telekomunikačních služeb [§95 bod 8 písm. d) zákona o telekomunikacích], a
to postupem podle §102 zákona o telekomunikacích.
Soud v občanském soudním řízení se v této části bude muset zabývat charakterem
námitek uplatněných v této části žaloby a v návaznosti na to shora citovanou právní
úpravou. Připomíná se, že v této části nemůže jít o žalobu podle (nové) části páté
občanského soudního řádu, neboť tu dosud není žádné rozhodnutí správního orgánu o
sporu vyplývajícím z občanskoprávních vztahů ve smyslu ustanovení §244 odst. 1 o. s. ř.
Bude proto třeba uvážit i to, zda (ohledně telekomunikačních úhrad za období 4/1997 –
11/1998) je tu vůbec dána pravomoc soudu.
Zvláštnímu senátu nenáleží tuto úvahu předsevzít. Lze řešit jen ten kompetenční
spor, který v tomto řízení vznikl, a lze jej řešit toliko mezi jeho stranami. Český
telekomunikační úřad stranou tohoto kompetenčního sporu není, protože spor vznikl jen
mezi soudem civilním a soudem ve správním soudnictví.
Proto tedy zvláštní senát vyslovil, že o žalobě musí rozhodovat soud, u něhož žaloba
napadla, tedy soud činný v občanském soudním řízení. V důsledku toho pak zvláštní senát
zrušil podle §5 odst. 1 téhož zákona usnesení, kterým strana kompetenčního sporu
popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoli podle rozhodnutí zvláštního senátu je
vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. září 2004
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu