ECLI:CZ:NSS:2004:NAD.115.2004:21
sp. zn. Nad 115/2004 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce F. Š.,
zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Praha 9, Bryksova 939/31,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2004, č. xx, o určení místně příslušného
soudu
takto:
Soudem p ř í s l u š n ý m k vyřízení věci je Krajský soud v Plzni.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 22. 3. 2004 se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované
ze dne 10. 3. 2004, č. xxx, kterým byl žalobci podle ustanovení §2 nařízení vlády
č. 51/1994 Sb., o nárocích osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod podle dřívějších
předpisů a některých osob účastných soudní rehabilitace, přiznán jednorázový přídavek
k důchodu ve výši 16 068 Kč. Žaloba byla podána u žalované a poté byla předložena
s příslušným spisovým materiálem Krajskému soudu v Plzni.
Usnesením tohoto soudu ze dne 11. 6. 2004, č. j. 16 Cad 53/2004 – 12 bylo vysloveno,
že se věc postupuje Městskému soudu v Praze. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí,
Krajský soud v Plzni vycházel ze závěru, že v této věci se nejedná o rozhodnutí ve věci
důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, kde je k řízení příslušný krajský soud,
v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popř. v jehož obvodu se zdržuje (§7 odst. 3 s. ř. s.),
jelikož se jedná o jednorázový přídavek k důchodu dle §2 nařízení vlády č. 51/1994 Sb.
Místně příslušným je tedy krajský soud v jehož obvodu je sídlo správního orgánu (v tomto
případě Městský soud v Praze - §7 odst. 2 s. ř. s.).
Městský soud v Praze s postoupením této věci vyslovil nesouhlas a v souladu
s ustanovením §7 odst. 6, věta druhá s. ř. s předložil věc k rozhodnutí o místní příslušnosti
Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že se jedná o věc důchodového pojištění.
Nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci byl shledán důvodným.
Pro rozhodnutí předmětného sporu o místní příslušnost je rozhodující charakter
přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu, tedy konkrétně zda jde o rozhodnutí ve věci
důchodového pojištění či nikoli. Podle ustanovení §3 odst. 2 uvedeného nařízení vlády není-li
v tomto nařízení stanoveno jinak, platí o rozhodování o částkách důchodu podle §1
a jednorázovému přídavku k důchodu podle §2 a o jejich poskytování předpisy o sociálním
zabezpečení. Takovýmto předpisem je nutno rozumět především zákon č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podle ustanovení §2 sociální zabezpečení
podle tohoto zákona zahrnuje: a) nemocenské pojištění zaměstnanců a osob postavených
v jim v tomto pojištění naroveň a nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných,
b) důchodové pojištění a zvýšení důchodu pro bezmocnost náležející podle zákona
o sociálním zabezpečení. Že se nejedná o nemocenské pojištění (ani zvýšení důchodu
pro bezmocnost) je nesporné. Jde tedy o přezkoumání správního rozhodnutí ve věci
důchodového pojištění. Ostatně – nehledě i na toto zákonné ustanovení – není důvodu,
aby se režim jednorázového příplatku k důchodu zásadně lišil od režimu vlastního „důchodu“.
Ze všech těchto důvodu rozhodl Nejvyšší správní soud o nesouhlasu Městského soudu
v Praze, že soudem místně příslušným k vyřízení věci je Krajský soud v Plzni (§7 odst. 6 věta
druhá s. ř. s.) Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o otázce místní příslušnosti jsou
soudy vázány (§7 odst. 6 věta třetí s. ř. s.) a právní mocí tohoto usnesení pozbývá účinků
rozhodnutí nižšího soudu o postoupení věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. 11. 2004
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu