ECLI:CZ:NSS:2004:NAD.16.2004:24
sp. zn. Nad 16/2004 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce V. P.,
zastoupeného Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 7,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 8. 2003, č.j. OAM-3335/VL-11-12-2003, podle §9 odst. 2 s. ř. s.,
takto:
Věc se nepřikazuje Krajskému soudu v Plzni.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu proti shora označenému rozhodnutí
žalovaného, kterým mu nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). Současně
žalovaný rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
§91 zákona o azylu.
Krajský soud v Ostravě, který věc projednává pod sp. zn. 24 Az 1886/2003, předložil
Nejvyššímu správnímu soudu věc s návrhem na přikázání věci podle §9 odst. 2 s. ř. s.
Krajskému soudu v Plzni, a to k návrhu žalobce, který ve svém podání ze dne 19. 12. 2003
požádal o postoupení věci Krajskému soudu v Plzni z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení,
a to s ohledem na skutečnost, že má v současné době povolen pobyt v režimu dlouhodobých
vycházek na adrese K. 46, P., tedy v obvodu Krajského soudu v Plzni.
Krajský soud v Ostravě poskytl žalovanému možnost vyjádřit se k tomu, kterému soudu
má být věc přikázána a k důvodu přikázání (§9 odst. 3 s. ř. s.).
Žalovaný se ve svém podání ze dne 14. 1. 2004 vyjádřil tak, že s postoupením věci
nesouhlasí, protože žalobce pobývá v Plzni na základě povolení, které mu bylo uděleno podle
ust. §82 zákona o azylu, kdy délka tohoto pobytu mimo pobytové středisko činí nejdéle 30
dnů, pobyt však může být opakovaně prodloužen, přičemž s ohledem na dočasnost uvedeného
pobytu je žalobce povinen dostavovat se k prodlužování platnosti průkazu a s tím spojeným
prodlužováním víza za účelem řízení do Pobytového střediska Kašava. Dále žalovaný uvedl,
že v případě, že žalobce změní místo svého pobytu podle §77 odst. 2 zákona o azylu, což by
ve svém důsledku znamenalo i změnu povinného pobytového zařízení a pracoviště cizinecké
policie, neměl by žalovaný žádné námitky vůči změně soudu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nejsou splněny podmínky
pro navržené přikázání věci.
K řízení o žalobě ve věci přezkumu rozhodnutí o azylu soudem je místně příslušný
krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu v den podání žaloby hlášen k pobytu
(§32 odst. 4 zákona o azylu).
Podle ustanovení §9 odst. 2 s. ř. s. může Nejvyšší správní soud věc přikázat jinému
než místně příslušnému krajskému soudu, je -li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo
z jiného důležitého důvodu vhodné.
Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků
a jiných okolnostech. Zpravidla se vhodnou delegací předchází nutnosti dožádání. Z toho také
vyplývá, že typickými důvody vhodnosti budou takové, které delegujícímu soudu umožní
přijmout závěr, že jiným než místně příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji
a rychleji. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení.
V daném případě byl žalobce v den podání žaloby (8. 8. 2003) hlášen k pobytu
v Přijímacím středisku Vyšní Lhoty, tzn. v obvodu Krajského soudu v Ostravě, který je tedy
nutno považovat za místně příslušný soud v tomto řízení. Jak vyplývá z vyjádření žalovaného,
je žalobce v současnosti hlášen k pobytu v Pobytovém středisku Kašava a na žalobcem
uváděné adrese K. 46, P. se zdržuje pouze dočasně, a to na základě institutu opuštění
pobytového střediska (§82 zákona o azylu), dle kterého může žadatel o udělení azylu hlášený
k pobytu v pobytovém středisku toto středisko opouštět na dobu nejdéle 30 dnů, přičemž
opuštění tohoto střediska na dobu delší než 24 hodin je povinen písemně oznámit
ministerstvu. Ostatně i sám žalobce ve svém návrhu uvádí, že na adrese K.46, P. má
v současné době povolen pobyt v režimu dlouhodobých vycházek.
Pouze skutečnost, že se žalobce dočasně zdržuje v místě, které se nachází v obvodu
Krajského soudu v Plzni, není právě s ohledem na dočasnost opuštění pobytového střediska
důvodem pro přikázání věci Krajskému soudu v Plzni, jak žalobce navrhoval, protože takový
procesní postup by nepřispěl ani k rychlosti ani k hospodárnosti řízení, a není zároveň ani
jiným důležitým důvodem, pro který by bylo přikázání věci vhodné.
Protože Nejvyšší správní soud neshledal, že jsou splněny podmínky pro navržené
přikázání věci z důvodu vhodnosti, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. února 2004
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu