ECLI:CZ:NSS:2004:NAO.13.2004:54
sp. zn. Nao 13/2004-54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce
Zemědělského družstva Hněvošice, se sídlem v Hněvošicích, Opavská 18, zastoupeného
JUDr. Jaromírem Hanušem, advokátem se sídlem v Ostravě, Kosmova 20, proti žalovanému
Finančnímu ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2002, č. j. 4662/120/2002, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2004,
č. j. 22 Ca 489/2002-32, o námitce podjatosti proti soudkyni Nejvyššího správního soudu
JUDr. Elišce Cihlářové,
takto:
Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Eliška Cihlářová je vyloučena
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 7 Afs 49/2004.
Odůvodnění:
Žalobce podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 18. 2. 2004, č. j. 22 Ca 489/2002-32, kterým byla zamítnuta jeho žaloba rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 9. 2002, č. j. 4662/120/2002.
K vyrozumění o složení senátu ze dne 14. 5. 2004 vznesl žalobce ve svém podání
ze dne 20. 5. 2004 námitku podjatosti soudkyně JUDr. Elišky Cihlářové. Tuto námitku
odůvodnil tak, že jmenovaná soudkyně rozhodla v této věci jako předsedkyně senátu
Krajského soudu v Ostravě, který vydal dne 14. 9. 2001 rozsudek sp. zn. 22 Ca 456/2000,
který předcházel rozsudku napadenému kasační stížností.
Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti soudkyně JUDr. Eliška Cihlářová
uvedla, že pro její vyloučení z rozhodování ve věci kasační stížnosti podané žalobcem nejsou
splněny zákonné podmínky, neboť se podílela na projednávání věci v předchozím soudním
řízení pouze tím, že po podání žaloby (dne 4. 11. 2002) zaslala soudkyně JUDr. Honusová,
které byla věc přidělena k vyřízení, jejím jménem jako předsedkyně senátu, žalobci výzvu
ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. a vyžádala od správního orgánu správní spis. Všechny další
úkony ve věci již soudkyně činila pod předsednictvím JUDr. Javorové. Ve věci se podílela
na projednávání a rozhodování věci v předpředchozím soudním řízení, kdy senát Krajského
soudu v Ostravě, jehož byla předsedkyní, zrušil rozhodnutí správního orgánu a věc vrátil
k dalšímu řízení.
V projednávané věci Nejvyšší správní soud shledal námitku podjatosti důvodnou,
a to s ohledem na podíl soudkyně JUDr. Elišky Cihlářové na projednávání nebo rozhodování
věci v předchozím soudním řízení.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s., jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon
(článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil,
je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu,
resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Smysl a účel věty druhé §8 odst. 1 s. ř. s. spočívá mimo jiné v rozvinutí principu
instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní
nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. Soudce má čerpat
poznatky potřebné pro projednávání a rozhodování věci právě z těch pramenů
a tím způsobem, jež jsou vlastní té fázi řízení, k níž je podle pravidel funkční příslušnosti
povolán. K pramenům jiným soudce přihlédnout nemůže, což souvisí i s požadavkem
jeho nestrannosti ve smyslu neovlivněnosti předchozím (a tedy procesně neregulérním)
poznáním o dané věci. Ustanovení věty druhé §8 odst. 1 s. ř. s. lze tedy chápat
jako specifické rozvinutí zásady, vyjádřené již ve větě první §8 odst. 1 s. ř. s., že totiž soudce
nesmí mít jistý, kvalifikovaný poměr k projednávané věci.
Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s právními názory na vyloučení soudců,
podílejících se na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení,
které ve svých rozhodnutích vyjádřil Nejvyšší soud (např. sp. zn. 26 Cdo 74/99,
sp. zn. 2 Cdon 264/97). Vyloučení soudců je institutem obsaženým ve všech soudních
procesních řádech a přes jistou terminologickou nesouladnost dílčích úprav je zřejmá jejich
obsahová a i funkční shoda. Proto publikovaná judikatura k ustanovení §14 odst. 2 o. s. ř.
je přiměřeně použitelná i ve správním soudnictví, kde procesní úprava je obsažena v §8
odst. 1 věta druhá s. ř. s.
V daném případě rozhodoval senát Krajského soudu v Ostravě, jehož předsedkyní
byla JUDr. Eliška Cihlářová o žalobě žalobce ze dne 25. 8. 2000 proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 23. 8. 2000, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti vyměření daně z příjmů
právnických osob za rok 1999. Krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému
vrátil k dalšímu řízení (rozsudek ze dne 14. 9. 2001, č. j. 22 Ca 456/2000-25). V rámci tohoto
dalšího správního řízení správce daně prvního stupně řízení zastavil a žalovaný odvolání
proti tomuto rozhodnutí zamítl dne 2. 9. 2002. Toto rozhodnutí žalovaného žalobce opět
napadl žalobou, podanou Krajskému soudu v Ostravě dne 4. 11. 2002
(sp. zn. 22 Ca 489/2002), přičemž věc byla podle rozvrhu práce opět přidělena senátu,
jehož byla předsedkyní JUDr. Eliška Cihlářová. Do doby jejího odchodu na Nejvyšší správní
soud byly ve věci činěny pouze jednoduché procesní úkony (výzvy žalovanému
ze dne 28. 1. 2003 ke sdělení dle §51 odst. 1 s. ř. s., k předložení správního spisu
a k písemnému vyjádření se k žalobě), které byly formálně opatřeny jejím podpisem
jako předsedkyně senátu.
Nejvyšší správní soud má za to, že pro vyloučení soudce z důvodu podílu
na projednávání věci v předchozím soudním řízení musí být splněna podmínka
významnějšího rozsahu procesního působení tohoto soudce v tomto řízení (i když nemusí jít
přímo o rozhodování ve věci). Jak zjistil ze soudního spisu a jak je popsáno výše, není tato
podmínka v případě soudního řízení, vedeného Krajským soudem v Ostravě pod
sp. zn. 22 Ca 489/2002 ve vztahu k osobě JUDr. Elišky Cihlářové splněna.
Důvodem pro vyloučení JUDr. Elišky Cihlářové však Nejvyšší správní soud shledal
právě její podíl na projednávání a rozhodování věci vedené Krajským soudem v Ostravě
pod sp. zn. 22 Ca 456/2000, a to z důvodu, že nepochybná věcná i právní souvislost obou
kauz, kdy rozsudek ze dne 14. 9. 2001 předjímal další postup správních orgánů, by popírala
výše vyložený princip neovlivněnosti předchozím poznáním o dané věci a tedy i nestrannost
soudce. Soudce vyloučený podle ust. §8 odst. 1 věta druhá s. ř. s. je ten, který procesně
působil v předchozím soudním řízení v takovém kvalitativním a kvantitativním rozsahu,
kdy již získal o věci vědomost té povahy, jež vyvolává pochybnost o vnitřní nezávislosti
soudních instancí, o legalitě aplikovaných poznatků a ve svých důsledcích i pochybnost
o soudcově nestrannosti. Pojem předchozího soudního řízení je nutno v daném případě vyložit
materiálně, tedy s ohledem na konkrétní a přímou souvztažnost a věcnou souvislost
předmětných řízení.
Ze všech těchto důvodů pak Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. 9. 2004
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu