ECLI:CZ:NSS:2005:1.AS.12.2004
sp. zn. 1 As 12/2004-67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce S-S., s. r. o.,
zastoupeného JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem Havířov, Těšínská 2,
proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, ul. 28. října 117, Ostrava,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29. 10. 2002, č. j. 1849/2002/RRR/330/1-Su,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2004,
č. j. 22 Ca 548/2002 – 42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Městského úřadu Hlučín ze dne 2. 7. 2002, č. j. Výst. 1370/1472/01/Tch,
bylo rozhodnuto o umístění stavby „Obnova Kulturního domu v D.“ na pozemku p. č. 536/3,
539, 538/6 k. ú. D.; pro umístění a projektovou přípravu stavby byly stanoveny konkrétně
v rozhodnutí specifikované podmínky, v jejichž rámci pod bodem 5 byla stanovena
podmínka, že projektová dokumentace ke stavebnímu řízení bude obsahovat i detail
zaatikového žlabu s řešením proti zatékání dešťové vody a tajícího sněhu na zeď restaurace.
Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto i o námitkách žalobce, a to tak, že námitka, kterou se
namítá omezení výhledu z okna restaurace a námitka, kterou se namítá umístění stavby u štítu
restaurace se zamítají, námitce zatékání dešťové vody a tajícího sněhu na zeď restaurace bylo
vyhověno podmínkou č. 5 tohoto rozhodnutí.
Okresní úřad v Opavě k odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 29. 10. 2002 změnil
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pokud jde o první námitku žalobce tak,
že předmětná námitka je námitkou občanskoprávní, o které stavební úřad nerozhoduje,
pouze si o ní učinil úsudek a rozhodl ve věci; v ostatním ponechal rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně beze změn.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 3. 2004 žalobu zamítl. Krajský soud
se především zabýval charakterem předmětné stavby a dospěl (na rozdíl od odvolacího
orgánu) k závěru , že se jedná o novou stavbu s částečným využitím zbytků původní stavby;
současně však usoudil, že skutečnost, že odvolací orgán nesprávně posoudil předmětnou
stavbu jako stavební úpravy, neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť ve věci
bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby, zatímco v případě stavebních úprav
není toto rozhodnutí vyžadováno. Krajský soud žalobní námitku týkající se omezení výhledu
z oken restaurace neshledal důvodnou s tím, že stavbou kulturního domu nedojde nad míru
přiměřenou poměrům k zásahu do vlastnických práv žalobce. Pokud jde o namítané
nevyřešení jeho námitky týkající se zatékání dešťové vody a tajícího sněhu na zeď restaurace
(jíž se odvolací orgán nezabýval, neboť jí správní orgán prvního stupně vyhověl stanovením
podmínky č. 5 a žalobce v odvolání k této skutečnosti nic nenamítal) soud jednak poukázal
na to, že pokud žalobce měl za to, že touto podmínkou nebylo jeho námitce ve skutečnosti
vyhověno, měl uplatnit tuto námitku v odvolání a jestliže tak neučinil, nelze ji účinně uplatnit
v žalobě; krajský soud se navíc ztotožnil s názorem žalovaného ve vyjádření k žalobě, a to,
že podrobnosti stavebně technického řešení staveb jsou předmětem stavebního řízení,
nikoliv řízení územního. Soud poukázal na to, že stavebník bude muset podle podmínky č. 5
rozhodnutí o umístění stavby předložit ve stavebním řízení takové řešení zaatikového žlabu,
které zabrání zatékání dešťové vody a tajícího sněhu na zeď restaurace, kromě otázky izolace
předmětného úžlabí by mělo být ve stavebním řízení vyřešeno rovněž konkrétní stavebně
technické napojení obou budov (dilatační spára). Ani poslední námitku (umístění stavby
kulturního domu u štítu restaurace) krajský soud neshledal důvodnou. Poukázal na to,
že pro umístění jiných druhů staveb než jsou stavby rodinných domů a staveb pro individuální
rekreaci nebyly výslovně upraveny žádným právním předpisem minimální možné odstupy
staveb. Kulturní dům bude postaven v původních půdorysných rozměrech s využitím
zachovaných částí stavby před požárem, stavba je navíc v souladu se závaznou a směrnou
částí schváleného územního plánu obce; konkrétní stavebně technické řešení napojení obou
staveb bude řešeno ve stavebním řízení.
Žalobce podal proti rozhodnutí krajského soudu včasnou kasační stížnost,
obsahem se opírající o ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem). Konkrétně polemizuje s právním úsudkem
krajského soudu v tom, že námitky ve věci zaatikového žlabu lze uplatnit ve stavebním řízení,
neboť stavební řízení již proběhlo, pravomocným rozhodnutím bylo vydáno stavební povolení
a žalobce již nemá žádné prostředky obrany.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v rozsahu
a z důvodu uplatněného v kasační stížnosti; neshledal vady, k nimž je povinen přihlížet
z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Žalobce (dále též „stěžovatel“) vymezil předmětem kasačního přezkumu právní úsudek
soudu o tom, že v žalobě namítané nevyřešení jeho námitky týkající se zatékání dešťové vody
a tajícího sněhu na zeď restaurace podmínkou č. 5 stanovenou v územním rozhodnutí
lze považovat za podrobnost stavebně technického řešení staveb, jež je předmětem stavebního
řízení, nikoliv řízení územního.
Kasační stížnost není důvodná.
Okresní úřad v Opavě jako právní předchůdce žalovaného rozhodoval o odvolání
proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o umístění stavby.
Návrh na zahájení územního řízení musí být podle §35 stavebního zákona mimo dalšího
doložen dokumentací stanovenou prováděcími předpisy; tou je vyhláška č. 132/1998 Sb.,
ve znění tehdy účinném, která v §3 odst. 3 písm. a) ukládá připojit k návrhu situační výkres
současného stavu území na podkladu katastrální mapy, včetně parcelních čísel, se zakreslením
předmětu územního rozhodnutí a jeho polohy s vyznačením vazeb (účinků) na okolí,
v odstavci 4 písm. a) citovaného ustanovení pak klade požadavek přiložit další podklady,
ze kterých musí být dostatečně zřejmé, který pozemek nebo jeho část má být určen
jako stavební, navrhované umístění stavby na pozemku, včetně jejích odstupů od hranic
pozemku a od sousedních staveb, v případě potřeby i s výškovým vyznačením.
Stavební úřad v územním řízení posuzuje návrh především z hlediska péče o životní
prostředí a potřeb požadovaného opatření v území a jeho důsledků; přezkoumá návrh
a jeho soulad s územně plánovací dokumentací a předchozími rozhodnutími o území, posoudí,
zda vyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu a obecným technickým
požadavkům zabezpečujícím užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu
a orientace, popřípadě předpisům, které stanoví podmínky hygienické, protipožární,
bezpečnosti práce a technických zařízení, dopravní, ochrany přírody, péče o kulturní památky,
ochrany zemědělského půdního fondu, lesního půdního fondu apod., pokud posouzení
nepřísluší jiným orgánům [§37 odst. 1, 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon)].
Podle §39 stavebního zákona, v územním rozhodnutí stavební úřad vymezí území
pro navrhovaný účel a stanoví podmínky k ochraně veřejných zájmů v území; jimi zabezpečí
zejména soulad s cíli a záměry územního plánování, včetně architektonických
a urbanistických hodnot v území, věcnou a časovou koordinaci jednotlivých staveb a jiných
opatření v území, požadavky k ochraně zdraví a životního prostředí a rozhodne o námitkách
účastníků řízení. V rozhodnutí o umístění stavby stavební úřad může v odůvodněných
případech vyhradit předložení podrobnějších podkladů, projektové dokumentace
nebo její části; podle nich může stanovit dodatečně další podmínky, které musí být zahrnuty
do stavebního povolení.
Z výše uvedeného je zřejmé, že součástí dokumentace pro řízení o umístění stavby
není projektová dokumentace stavby; ta musí být podle §16 odst. 2 [včetně stavebně
technického řešení stavby ve smyslu §18 odst. 1 písm. a)]vyhlášky č. 132/1998 Sb. připojena
až k žádosti o stavební povolení.
Jestliže proto správní orgán prvního stupně v rozhodnutí o umístění stavby uložil
v souladu s §39 stavebního zákona navrhovateli podmínku, že projektová dokumentace
ke stavebnímu řízení musí obsahovat i detail zaatikového žlabu s řešením proti zatékání
dešťové vody a tajícího sněhu na zeď restaurace, nepochybil krajský soud v právním úsudku,
dospěl-li k závěru, že jde o podrobnost stavebně technického řešení stavby,
která není předmětem řízení územního, ale má být řešena ve stavebním řízení. Na správnosti
tohoto úsudku nic nemění, namítá-li stěžovatel, že stavební řízení již proběhlo,
je pravomocně ukončeno a v současné době nemá prostředky k uplatnění této námitky.
Žalobce měl jako vlastník sousední nemovitosti ve stavebním řízení postavení účastníka
řízení [§59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona]. Součástí projektové dokumentace k tomuto
stavebnímu řízení měl být ve smyslu podmínky č. 5 rozhodnutí o umístění stavby i detail
zaatikového žlabu s řešením proti zatékání dešťové vody a tajícího sněhu na zeď restaurace;
případné námitky proti vhodnosti navrhovaného technického řešení stěžovatel mohl
ve stavebním řízení uplatnit; vzhledem k tomu, že taková námitka svým charakterem
není námitkou, kterou bylo možno uplatnit v územním řízení, bylo by povinností správního
orgánu k ní přihlédnout a posoudit její důvodnost.
Kasační stížnost byla shledána nedůvodnou, Nejvyšší správní soud ji proto podle §110
odst. 1 věty poslední zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nenáleží mu proto právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a contr. ve spojení s §120 s. ř. s.)
Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
neboť z obsahu spisu vyplývá, že mu náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. března 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu