ECLI:CZ:NSS:2005:1.AS.15.2004
sp. zn. 1 As 15/2004-82
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy, v právní věci žalobkyně M. K.,
zastoupené Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Chlumova 20, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 12. 2002, č. j. VS-1213/3-2002, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2004, č. j. 4 Ca 18/2003-46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Odměna advokátky Mgr. Dagmar Dřímalové se u r č u je částkou 4 300 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností ze dne 8. 3. 2004 se stěžovatelka (dále i „žalobkyně“)
domáhala zrušení pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2004,
č. j. 4 Ca 18/2003-46, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Krajského
úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 25. 9. 2002, č. j. VV/920/01/OPŘ/11/01,
kterým krajský úřad zamítl povolení obnovy řízení. Rozhodnutím Úřadu městského obvodu
Poruba ze dne 5. 12. 2000, č. j. Vnitř.-R-430/00, byla žalobkyně uznána vinnou přestupkem
proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
jehož se dopustila dne 25. 4. 2000 v budově Okresního soudu v Ostravě slovním a fyzickým
napadením svého manžela Ing. I. K. Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši
500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení v paušální částce 500 Kč. V odůvodnění rozsudku
soud uvedl zejména, že přesto, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že existují nové důkazy, které
zakládají obnovu řízení, takové důkazy nikdy nedoložila, důkazy, které uváděla, průběh
správního řízení nezpochybnily. Nedoložila rovněž své tvrzení o zfalšovaných důkazech.
K námitce žalobkyně, že napadené rozhodnutí obsahuje písařské chyby a formální nedostatky,
soud uvedl, že písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí
může správní orgán napravit kdykoliv i bez návrhu, a tyto nezpůsobují nezákonnost
napadeného rozhodnutí. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle §78 odst. 7 s. ř. s.
V kasační stížnosti žalobkyně namítla, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil
právní otázku, zda skutečně ke spáchání přestupku došlo, neboť nebyla určena přesně
ani doba spáchání přestupku. Skutek byl vymyšlen, svědecké výpovědi jsou nepravdivé,
nepravdivé je i tvrzení soudu, že žalobkyně neposkytla žádné důkazy pro své tvrzení.
Soudní jednání, po jehož ukončení mělo ke spáchání přestupku žalobkyní dojít,
proběhlo dne 25. 4. 2000, dle protokolu bylo ukončeno ve 14.10 hod. Poté bylo nutno
protokol o jednání podepsat třemi účastníky, v jednací síni se zdrželi tedy nejméně
do 14.20 hod. Nemůže být pravdivé tvrzení svědků, kteří uvedli, že se žalobkyně měla
přestupku dopustit někdy po 14.00 hod. Z těchto podkladů, ve spise založených, je zřejmé,
že pro povolení obnovy řízení byly splněny předpoklady. Navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 6. 2004 požádala o přiznání odkladného účinku
této kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že důvody pro povolení obnovy řízení
nenastaly a navrhl, aby kasační stížnost jako nedůvodnou soud zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněného důvodu, v němž žalobkyně tvrdí, že rozsudek soudu je nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů, a že vady řízení před správním orgánem způsobily nezákonnost
rozhodnutí [§103 odst. 1 písm. b), d) s. ř. s.].
Takovou vadu však Nejvyšší správní soud neshledal.
Podle §62 odst. 1 správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené
rozhodnutím, které je v právní moci, na návrh účastníka řízení obnoví, mj. tehdy,
jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které mohly mít podstatný vliv
na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění účastníka řízení, a také tehdy,
opírá-li se rozhodnutí o důkazy, které se ukázaly nepravdivými, nebo rozhodnutí
bylo dosaženo trestným činem.
Novými skutečnostmi, či důkazy, je třeba rozumět skutková zjištění, která v době
rozhodování nemohla být v řízení uplatněna. Znamená to, že tyto skutečnosti či důkazy
musely v době řízení nutně existovat, ale účastník je buďto neznal, nebo je nemohl použít.
Řízením se má na mysli proces u obou instancí; účastník se tak nemůže úspěšně domáhat
obnovy řízení v případě, že mohl skutečnost uplatnit v odvolacím řízení. Navíc nepostačuje,
že ony nové skutečnosti či důkazy existovaly v době řízení a nemohly být bez zavinění
účastníka řízení uplatněny, ale podmínkou je rovněž skutečnost, že mohly mít podstatný vliv
na rozhodnutí. O takový stav se však nejednalo, což ostatně žalovaný v napadeném
rozhodnutí žalobkyni vyložil.
Jako důvod návrhu na povolení obnovy řízení žalobkyně uvedla, že vyšly najevo nové
skutečnosti, které mohly mít vliv na rozhodnutí a nemohly být uplatněny bez jejího zavinění
a dále že rozhodnutí se zakládá na nepravdivých důkazech.
S těmito důvody, v žalobě obecně uplatněnými, se v odůvodnění rozsudku soud
vypořádal, jestliže uvedl, že přesto, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že existují nové důkazy,
které zakládají obnovu řízení, takové důkazy nikdy nedoložila, důkazy, které uváděla,
průběh správního řízení nezpochybnily. K námitce žalobkyně, že správní orgán rozhodoval
na základě zfalšovaných či nepravdivých důkazů soud uvedl, že za takové se považují
zejména nepravdivé svědecké výpovědi, nesprávné znalecké posudky, padělané listiny,
nepravdivá čestná prohlášení apod. Pokud měl spočívat důvod obnovy řízení v tom,
že rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem, je nerozhodné, zda jej spáchal účastník řízení
nebo někdo jiný. Předpokladem však je, aby o trestném činu bylo pravomocně rozhodnuto,
nestačí jen podezření ze spáchání trestné činnosti. Žalobkyně však toto tvrzení o zfalšovaných
důkazech nedoložila. S tímto hodnocením soudu se Nejvyšší správní soud po prostudování
správního spisu ztotožnil. Důkazy, o nichž žalobkyně tvrdí, že se ukázaly být nepravdivými,
jsou poznatky, které správní orgán získal při dokazování a které, dle jejího názoru,
neodpovídají skutečnostem, o nichž měly učinit pravdivý obraz. V každém takovém případě,
je nástrojem účastníka protidůkaz, který však žalobkyně nenabídla.
Pokud nově, v podstatě jako jediný kasační důvod žalobkyně uvedla, že přestupek
nemohl být spáchán tak, jak je ve spise uvedeno, neboť neodpovídá doba spáchání přestupku,
jedná se o uváděná nova, jež jsou jako důvod pro podání kasační stížnosti nepřípustná
(§104 odst. 4 s. ř. s.).
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud již rozhodl o kasační stížnosti
samotné, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalobkyně nedosáhla v řízení procesního úspěchu, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, žalovanému správnímu orgánu,
kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení
o kasační stížnosti příslušelo, náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly
(§120, §60 odst. 1 s. ř. s.).
Odměnu advokátky Mgr. Dagmar Dřímalové soud určil částkou 4 300 Kč, jež spočívá
v přiznání 4 úkonů právní služby (převzetí zastupování, 2x nahlížení do spisu za účelem
prostudování spisu, písemné podání kasační stížnosti soudu), tj. 4 x 1 000 Kč a 4 x 75 Kč,
a to podle §9 odst. 1, §11 odst. 1 písm. b), d) a f) a §11 odst. 3, §13 vyhlášky
č. 177/1996 Sb.,o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. února 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu