ECLI:CZ:NSS:2005:1.AS.24.2004
sp. zn. 1 As 24/2004-52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy, v právní věci žalobce: A. p. ž. p., o. s.,
zastoupeného JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem Za Zelenou liškou 967/B,
Praha 4, proti žalovanému Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské nám. 6,
Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2003, č. j. 7994/2003-63/O-682/03,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2004,
č. j. 8 Ca 165/2003-29,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2004, č. j. 8 Ca 165/2003-29,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností ze dne 12. 7. 2004 se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhal
zrušení shora uvedeného pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým soud
zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný v územním řízení
ve věci umístění stavby „K. c. V.“ nepřiznal žalobci postavení účastníka územního řízení.
V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce neoznámil písemně svou účast v řízení ve lhůtě
stanovené v §70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.
Žalobce v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v rozporu
s §70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. a §34 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb. o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Zákon č. 114/1992 Sb. dává občanskému
sdružení oprávnění být předem informováno o zamýšlených zásazích do krajiny
a to prostřednictvím účasti ve správních řízeních. Za tím účelem je občanské sdružení
oprávněno být informováno o zahájení těchto řízení a to tak, aby mělo skutečně osm dní
na to, aby svoji účast oznámilo.
V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že lhůtu pro přihlášení účastníka správního řízení
je nutné odvíjet ode dne zahájení řízení návrhem strany. Je skutečností, že právní úprava
v tomto ohledu je velmi striktní a přísná a nedává tak občanským sdružením mnoho času
k tomu, aby své účastenství ohlásili. V dané věci bylo územní řízení zahájeno podáním návrhu
dne 11. 12. 2002, osmidenní lhůta počala plynout následujícího dne a skončila tedy dnem 19.
12. 2002, což byl poslední den, kdy bylo možno učinit u správního orgánu oznámení o tom, že
se žalobce hodlá řízení účastnit. Není sporu o tom, že oznámení učinil žalobce později, byť je
sporné, zda se tak stalo 23. 12. 2002 (jak tvrdí žalobce v odvolání proti prvostupňovému
rozhodnutí a jak to akceptoval žalovaný v napadeném rozhodnutí), nebo až dne 30. 12. 2002,
jak se uvádí v prvostupňovém rozhodnutí a jak by vyplývalo z otisku razítka na prohlášení,
které je založeno ve správním spise.
Žalobce napadl rozsudek soudu kasační stížností, opírající se o důvod uvedený
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí soudu. Poukazuje na
to, že osmidenní lhůtu pro přihlášení do řízení dle §70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., je nutno,
v případě, kdy je informace zahájení řízení doručena po jeho zahájení, počítat od data, kdy se
občanské sdružení o zahájení řízení skutečně dozvědělo, tj. od data doručení oznámení o
zahájení řízení. Má-li občanské sdružení oprávnění podle §70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb. být informováno předem o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních,
při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, pak je nutno lhůtu pro oznámení
účastenství počítat od momentu, kdy se občanské sdružení o zahájení řízení dozví. Proto musí
být oznámení o zahájení řízení učiněno tak, aby občanské sdružení mělo skutečně osm dní na
to, aby svoji účast v řízení správnímu orgánu oznámilo. Není-li občanské sdružení o zahájení
řízení informováno předem, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby oznámilo svoji účast
v řízení, o jehož zahájení nemá tušení. Takový výklad by podporoval možnou libovůli
správního orgánu v úvaze, kdy se rozhodne zahájení řízení občanskému sdružení oznámit.
Pokud by tak učinil po uplynutí lhůty (což je reálně možné), pak by již nikdy nemělo občanské
sdružení možnost se takových řízení účastnit. Svoje tvrzení opřel žalobce i o názor Nejvyššího
správního soudu, který v rozsudku sp. zn. 2 As 13/2003 potvrdil správnost názoru žalobce.
Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti žalobce uvedl, že se zcela ztotožňuje s právním
názorem vyjádřeným v rozsudku městského soudu. Každý odstavec §70 zákona č. 114/1992 Sb. řeší jiný okruh vztahů, několikráte prošel již zákonodárným procesem, aniž došlo od roku
1992 ke změně uvedených ustanovení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněného důvodu, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Žalobcem v kasační stížnosti předestřenou právní otázkou, je otázka interpretace a aplikace
§70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 27. 4.
2004.
Účelem tohoto zákona je podle §1 přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy
v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému
hospodaření s přírodními zdroji.
Podle §70 se ochrana přírody podle tohoto zákona uskutečňuje za přímé účasti občanů,
prostřednictvím jejich občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů při orgánech
ochrany přírody. Místně příslušná organizační jednotka občanského sdružení, jehož hlavním
posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen "občanské sdružení"),
je oprávněna, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby
byla předem informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při
nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona.
Odstavec 3 citovaného ustanovení garantuje občanskému sdružení oprávnění za podmínek a
v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do
osmi dnů od zahájení řízení orgánu státní správy, který řízení zahájil; v tomto případě má
postavení účastníka řízení.
Při aplikaci a interpretaci právní normy je vždy nutno šetřit jejího významu. Záměrem
právní normy je zjevně zajistit postavení účastníka řízení občanským sdružením
a to při zachování podmínek zákonem stanoveným a v případě, že se ke svému účastenství
v řízení přihlásí ve stanovené osmidenní lhůtě. Je-li zákonem stanovená lhůta pro uplatnění
práva, pak musí být možnost uplatnění oprávnění reálná. Protože však správní řízení je možno
zahájit dvěma způsoby (na návrh a z podnětu správního orgánu), a v obou případech může být
zahájeno správní řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné
podle tohoto zákona, pak právo účasti občanských sdružení na těchto řízení zahájených oběma
způsoby, při respektování dalších zákonných podmínek, musí být jistě zachováno.
Je-li řízení zahájeno z podnětu správního orgánu, existuje-li tedy záměr správního orgánu
zahájit správní řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny (správní
orgán o takovém řízení dopředu ví), pak oznámí-li občanskému sdružení zamýšlený termín
zahájení správního řízení, je reálné, aby se občanské sdružení v osmidenní lhůtě ke svému
účastenství v řízení přihlásilo. Jiná je však situace, je-li správní řízení zahájeno z podnětu
účastníka. V takovém případě musí být osmidenní lhůta pro přihlášení se k účastenství počítána
od okamžiku, kdy se občanské sdružení o zahájení předmětného řízení dozví. Kdyby tomu bylo
tak, jak tvrdí žalovaný, bylo by pouze na správním orgánu, kdy zahájení řízení občanskému
sdružení oznámí a pokud by mu termín již zahájeného správního řízení sdělil po uplynutí
zákonem garantované osmidenní lhůty, ocitnulo by se občanské sdružení v naprosté kontumaci.
Takový výklad uvedeného ustanovení by nebyl v souladu se záměrem zákona o ochraně přírody
a krajiny a nebyl by rovněž v souladu s pravidly logiky a rozumného výkladu právních norem.
Nelze rovněž přijmout výklad citovaného ustanovení, že pod ochranou zákona jsou pouze
ta správní řízení, která jsou vyvolána správním úřadem samotným („povinnost informovat
o zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních“ - §70 odst. 2), neboť pak by
správní řízení vyvolaná účastníky, která se rovněž mohou podstatným způsobem dotknout
zájmů ochrany přírody a krajiny, byla z účasti občanů na takových řízení vyloučena.
Naopak, uskutečňuje-li se podle §70 ochrana přírody podle tohoto zákona za přímé účasti
občanů, pak se tak děje jak v případech, kdy je správní řízení vyvoláno účastníky,
tak i v případech, je-li zahájeno z podnětu správního orgánu. V obou těchto případech musí
být zachováno právo občanského sdružení na účasti v takovém řízení, při zachování ostatních
zákonných podmínek.
Osmidenní lhůta pro písemné oznámení účasti ve správním řízení, se odvíjela od okamžiku
doručení sdělení o zahájení správního řízení příslušným orgánem státní správy.
Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil.
Městský soud v Praze je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.); v dalším řízení je proto nutno
postavit najisto, kdy žalobce oznámil správnímu orgánu svoji účast v řízení a rozhodnout,
zda byla účast žalobcem oznámena včas a zda se stal účastníkem územního řízení či nikoliv.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§
110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. dubna 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu