ECLI:CZ:NSS:2005:1.AS.25.2004
sp. zn. 1 As 25/2004-54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce O. R.,
zastoupeného JUDr. Josefem Peštou, advokátem se sídlem Lipenská 555, 149 00 Praha 4,
proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2, Praha 1, o
žalobě proti rozhodnutí ze dne 11. 3. 2002, č. j. MHMP – 94433/2001/VYS/So/Pe, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2003, č. j. 38 Ca
395/2002 – 33,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2003, č. j. 38 Ca 395/2002 – 33,
se z r uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2002, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo
potvrzeno rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 7 ze dne 7. 5. 2001,
jímž bylo nařízeno odstranění části stavby rodinného domu umístěné na pozemku p. č. 1392
k. ú. T., postavené bez stavebního povolení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2003, č. j. 38 Ca 395/2002 – 22, návrh
odmítl pro opožděnost.
Rozhodnutí městského soudu napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností,
opírající se o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále též „s. ř. s.“), s tím, že zákonná lhůta pro podání žaloby byla zachována.
Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek z kasační stížnosti, vyzval jej soud
usnesením ze dne 30. 5. 2003, č. j. 38 Ca 395/2002 – 30 (ve znění opravného usnesení ze dne
8. 9. 2003, č. j. 38 Ca 395/2002 – 31, opravujícího nesprávně uvedené jméno žalobce
v záhlaví rozhodnutí), aby soudní poplatek, který činí podle položky 15 Sazebníku soudních
poplatků 3000 Kč, zaplatil v kolcích na připojeném tiskopise, a to do 3 dnů od doručení
tohoto usnesení. Současně stěžovatele poučil o tom, že nebude-li soudní poplatek ve
stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Rovněž jej poučil o tom, že má-li za to, že
splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může u soudu podat návrh, aby mu
bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Usnesení bylo doručeno dne 3. 6. 2003
zástupci žalobce.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 11. 2003, č. j. 38 Ca 395/2002 – 33, řízení
zastavil. Rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovateli podle §4 odst. 1 písm. a) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vznikla podáním kasační stížnosti poplatková
povinnost, poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1 citovaného
zákona). Soud v souladu s §9 odst. 1 tohoto zákona vyzval žalobce k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určil; jelikož stěžovatel soudní poplatek nezaplatil ani ve lhůtě soudem určené,
soud řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel včasnou kasační stížnost, jíž
se domáhá zrušení napadeného usnesení, a opatřil ji kolkovými známkami v hodnotě 3000 Kč
s tím, že tak byly splněny podmínky pro zrušení napadeného usnesení. Kasační stížnost
se opírá o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy tvrzenou nezákonnost
rozhodnutí o zastavení řízení. Konkrétně pak uvedl, že nezákonnost napadeného rozhodnutí
spatřuje v tom, že stěžovateli nebyla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku, přestože
ustanovení §42 odst. 2 s. ř. s. stanoví, že má-li účastník řízení něco vykonat, má se doručit
i jemu.
Kasační stížnost je důvodná.
Řízení o kasační stížnosti je podle §1 písm. a) zákona o soudních poplatcích řízení,
za něž se vybírá soudní poplatek, a to ve výši 3000 Kč (položka 15 sazebníku soudních
poplatků). Poplatníkem tohoto poplatku je podle §2 odst. 2 citovaného zákona ten, kdo podal
kasační stížnost; poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti [§4 odst. 1 písm. c)]
a poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1 tohoto zákona).
Kasační stížnost žalobce ze dne 15. 4. 2003, směřující proti usnesení o odmítnutí
žaloby, podléhala soudnímu poplatku a měla být proto podle §37 odst. 3 s. ř. s. opatřena
kolkovými známkami v hodnotě 3000 Kč, popřípadě měl žalobce požádat o osvobození
od soudních poplatků, měl-li za to, že splňuje zákonem stanovené podmínky pro osvobození
(§35 odst. 7 s. ř. s.); z obsahu soudního spisu však vyplývá že tomu tak nebylo. Městský soud
v Praze proto postupoval v souladu se zákonem, jestliže vydal dne 30. 5. 2003 usnesení,
jímž vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku, určil mu lhůtu k zaplacení poplatku
a poučil ho o následcích, pokud ve stanovené lhůtě poplatek nezaplatí (§9 odst. 1 a 3 zákona
o soudních poplatcích).
Stěžovatel byl v době podání kasační stížnosti ze dne 15. 4. 2003 zastoupen advokátem,
bylo proto povinností soudu doručit usnesení obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku
tomuto zástupci.
Povinnost zaplatit soudní poplatek je však povinností, která stíhá poplatníka, jímž byl
stěžovatel. Zaplacení soudního poplatku je tak úkonem, který měl stěžovatel osobně vykonat;
bylo proto podle §42 odst. 2 s. ř. s. povinností soudu doručit toto usnesení též osobně
stěžovateli. Není žádný důvod pro to, vyložit ustanovení §42 odst. 2 s. ř. s. odchylně
od ustanovení §49 odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu ( srovnej dikci §42 odst. 1
s. ř. s.: „Má-li však účastník….něco osobně vykonat…“ a §49 odst. odst. 1 o. s. ř.: „ Má -li
však účastník osobně v řízení něco vykonat…..“), který Ústavní soud ve spojení
s ustanoveními zákona o soudních poplatcích, zakládajících poplatkovou povinnost žalobce
z podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, vyložil tak, že pokud žalobce ani věc
sama nejsou od soudního poplatku osvobozeni, je zaplacení soudního poplatku úkonem,
který má za povinnost vykonat žalobce osobně a výzvu zastoupenému účastníkovi je nutno
doručit nejen právnímu zástupci stěžovatele, ale i účastníku samému (viz rozhodnutí
Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2002, sp zn. II. ÚS 118/2002).
Této povinnosti však soud nedostál, a stěžovateli tak nezapočala běžet soudem určená
třídenní lhůta, v níž měl povinnost soudní poplatek zaplatit. Jestliže následně řízení o kasační
stížnosti zastavil, je jeho rozhodnutí nezákonné, neboť podle §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích mohl zastavit řízení pouze tehdy, pokud marně uplynula lhůta, kterou soud
stěžovateli ve výzvě k zaplacení poplatku určil.
Nejvyšší správní soud proto podle §110 odst. 1 napadené usnesení Městského soudu
v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm, vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.), rozhodne též o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. 1. 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu