ECLI:CZ:NSS:2005:1.AS.29.2004
sp. zn. 1 As 29/2004 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Lenky Kaniové, v právní věci žalobkyně: P. k, a. s.,
zastoupené JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem se sídlem Opletalova 23, 110 00 Praha 1,
proti žalované: Česká obchodní inspekce - ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15,
120 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 11. 2003,
č. j. 6025/1000/2003/Kr/Št, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 17. 6. 2004, č. j. 8 Ca 23/2004 – 33, ve znění opravného usnesení ze dne
16. 8. 2004, č. j. 8 Ca 23/2004 – 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ve výši 1 279,30 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám
právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Česká obchodní inspekce, inspektorát v Praze, rozhodnutím ze dne 16. 7. 2003,
č. j. 3107-10-03, uložil žalobkyni pokutu ve výši 60 000 Kč za porušení §3 písm. b) a §10
odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění.
Protiprávního jednání se žalobkyně měla dopustit tím, že v konkrétně uvedených
provozovnách prodávala výrobek nesplňující stanovenou jakost a nezajistila, aby výdejní
místo bylo označeno stanoveným způsobem. K odvolání žalobkyně žalovaná rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně změnila tak, že se žalované ukládá pokuta
ve výši 30 000 Kč.
Včasnou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí
žalované. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 6. 2004 napadené rozhodnutí žalované
zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že městský soud shledal napadené
rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů. Soud dospěl
k závěru, že z výroku rozhodnutí žalované nelze zjistit, jakým způsobem bylo vlastně
o právech a povinnostech žalované rozhodnuto, rozhodnutí je nesrozumitelné a nesplňuje
požadavky, které na ně klade §47 správního řádu a již tato vada sama o sobě působí
nepřezkoumatelnost rozhodnutí jako celku. Městský soud v odůvodnění rozhodnutí
dále uvedl, že rozhodnutí žalované je i nesrozumitelné pro nedostatek důvodů
(z kontextu odůvodnění rozhodnutí je seznatelné, že soud měl na mysli nepřezkoumatelnost
pro nedostatek důvodů a užití termínu nesrozumitelnost je jen písařskou chybou);
žalované vytýká, že ve svém rozhodnutí vychází z toho, že žalobkyně prodávala zkapalněný
ropný plyn (LPG), jehož kvalita neodpovídala příslušné technické normě (ČSN EN 589),
avšak ani ona a ani správní orgán prvního stupně v rozhodnutích neuvedly, na základě
čeho dospěly k závěru, že žalobcem prodávaný výrobek je skutečně tímto výrobkem
ve smyslu vymezení pojmu „LPG“ v §2 písm. e) vyhl. č. 227/2001 Sb.
Městský soud v Praze následně opravným usnesením ze dne 16. 8. 2004 opravil v záhlaví
svého rozsudku chybné označení žalobkyně.
Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) napadla rozhodnutí městského soudu včasnou kasační
stížností, jež se svým obsahem opírá o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a namítá
nesprávný právní úsudek soudu o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí.
Žalovaná má za to, že jí vydaného rozhodnutí je srozumitelné, je z něho zcela zřejmé,
že ve výroku došlo pouze ke změně výše uložené pokuty a že součástí výroku je i popis
formulující rozhodnutí o věci, která byla předmětem řízení. Rozhodnutí netrpí
ani nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů, neboť spisový materiál osvědčuje,
že odebraný výrobek byl LPG jako pohonná hmota; to dosvědčuje již sama skutečnost,
že vzorek byl odebrán přímo v čerpací stanici spuštěním výdejního stojanu, odběr byl doložen
„protokolen o odběru vzorků pohonných hmot“, což stvrdila svým podpisem i obsluha čerpací
stanice, pokud by jako pohonná hmota byl prodáván zkapalněný plyn pro domácnost,
mohlo by jít o daňový delikt.
Žalobkyně v písemném vyjádření ke kasační stížnosti namítala, že stěžovatelka
dostatečně nespecifikovala dle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. důvody své kasační stížnosti
a navrhla odmítnutí kasační stížnosti; pokud by se Nejvyšší správní soud s tímto názorem
neztotožnil navrhla její zamítnutí. Městský soud v Praze posoudil důvodně rozhodnutí
žalované jako nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť není zřejmé co bylo předmětem
rozhodování, chybí specifikace porušení právní povinnosti a není uveden právní předpis
podle něhož bylo o uložení sankce rozhodováno. Správný je podle ní i úsudek soudu
o nedostatku důvodů pro rozhodnutí, tvrdí, že se žádného porušení ustanovení 634/1992 Sb.
nedopustila, výdejní stojany jsou řádně opatřeny nálepkou „PROPAN-BUTAN“ s odkazem
na normu ČSN 656482, spotřebiteli poskytoval veškeré potřebné informace ohledně
prodávaného produktu a není mu proto možné uložit pokutu za porušení normy ČSN EN 589.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí vázán rozsahem a důvody
uvedenými v kasační stížnosti; pochybení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
neshledal (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud se k námitce žalobkyně nejprve zabýval otázkou, zda podaná
kasační stížnost je z hlediska vymezení důvodů kasační stížnosti dostatečně určitou
a umožňuje její projednání. Stěžovatelka v kasační stížnosti důvod kasační stížnosti formálně
neoznačila ve vztahu k důvodům vypočteným v §103 odst. 1 s. ř. s., jejichž okruh
je ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. limitujícím pro přípustnost kasační stížnosti. Každé podání,
tedy i kasační stížnost, je však třeba posuzovat podle obsahu a proto je-li z obsahu kasační
stížnosti seznatelný některý z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s., pro který stěžovatel
rozhodnutí krajského soudu zpochybňuje, nebrání tento formální nedostatek kasační stížnosti
jejímu projednání.
Žalovaná především brojí proti úsudku soudu o tom, že jí vydané rozhodnutí trpí vadou,
která jej činí nepřezkoumatelným pro jeho nesrozumitelnost. V tom se žalovaná mýlí.
Z §47 správního řádu vyplývá, že rozhodnutí musí obsahovat výrok, odůvodnění
a poučení o odvolání. Výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního
předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, pokud se ukládá účastníkovi řízení povinnost
k plnění, musí být stanovena lhůta plnění; v odůvodnění rozhodnutí musí správní orgán uvést,
které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení
důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.
V předmětné věci žalovaná v odvolacím řízení přezkoumávala k podanému odvolání
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, který výrokem svého rozhodnutí uložil
žalobkyni pokutu ve výši 60 000 Kč za porušení §3 písm. b) a §10 odst. 1 písm. a) zákona
č. 634/1992 Sb., ve výroku rozhodnutí též specifikoval jednání (resp. absenci jednání)
žalované, jímž se měla protiprávního jednání dopustit, a rovněž stanovil lhůtu,
v níž má být pokuta zaplacena a kam má být placena. Výrok správního orgánu prvního stupně
tak dostál požadavku na srozumitelnost a určitost výroku rozhodnutí.
Žalovaná, opíraje se o ustanovení §59 odst. 2 správního řádu, napadené rozhodnutí
změnila; ve výroku uvedla, že rozhodnutí se mění tak, že „…. jmenované společnosti
se ukládá pokuta ve výši 30 000 Kč“ a stanovila lhůtu k zaplacení pokuty.
Mění-li odvolací orgán rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, musí být z výroku
jeho rozhodnutí seznatelné jak je rozhodnutí změněno, tedy zda odvolací orgán nahrazuje
výrok správního orgánu zcela svým výrokem rozhodnutí, nebo mění-li ho pouze částečně
a v kterých částech je rozhodnutí měněno a které části zůstávají výrokem odvolacího orgánu
nedotčeny.
V předmětné věci však těmto požadavkům výrok žalované nedostál. Tak je tomu nejen
proto, že svým jazykovým vyjádřením měněná výše pokuty nekoresponduje s textem části
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, které mělo být touto změnou nahrazeno.
Výrok rozhodnutí žalované především činí nesrozumitelným to, že v něm není vyjádřeno,
zda ostatní části výroku správního orgánu prvního stupně ponechává nedotčeny,
anebo zda tímto výrokem výrok správního orgánu prvního stupně zcela nahrazuje.
Pokud měl výrok odvolacího orgánu změnit výrok napadeného rozhodnutí v celém rozsahu,
pak by výrok v rozporu s §47 odst. 2 správního řádu postrádal vymezení za jaké porušení
právních předpisů je sankce ukládána a jakým protiprávním jednáním měla žalobkyně tento
právní předpis porušit; pokud žalovaná zamýšlela (jak by tomu nasvědčovalo i vyjádření
ke kasační stížnosti) výrokem svého rozhodnutí změnit pouze výši sankce a v ostatním
ponechat výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně beze změn, trpělo by takové
rozhodnutí vnitřním rozporem s jeho odůvodněním, z něhož se podává, že žalovaná,
na rozdíl od správního orgánu prvního stupně, nepovažuje za protiprávní jednání,
pokud žalobkyně neoznačila stojany a skladovací nádrže údaji dle ČSN EN 589 a upustila
tak od tohoto vytýkaného nedostatku.
Z výše uvedeného je zřejmé, že výrok rozhodnutí žalované je nesrozumitelný a tato vada
činí žalobou napadené rozhodnutí žalované nepřezkoumatelným. Městský soud v Praze
proto důvodně pro tuto vadu napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu
řízení.
I když nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro jeho nesrozumitelnost
činí z podstaty věci nezpůsobilým přezkum takového rozhodnutí i z jiných (dalších) důvodů,
nelze účinně namítat pochybení městského soudu, pokud se vyjádřil ve svém rozhodnutí
k důvodům napadeného rozhodnutí a toto rozhodnutí shledal i nepřezkoumatelným
pro nedostatek důvodů.
Podstata sporu mezi žalobkyní a žalobcem je mimo jiné i v tom, zda výrobek,
který žalobkyně prodává, je zkapalněným ropným plynem (LPG), na který se vztahuje česká
technická norma ČSN EN 589, nebo, jak tvrdí žalobce, směsí „PROPAN-BUTAN“,
na níž se vztahuje ČSN 656482 a jejíž ustanovení dodržel. Městský soud proto nepochybil,
jestliže žalované vytýká, že postrádá-li její rozhodnutí závěr o tom, na základě
jakých skutečností dospěla k závěru, že žalobkyní prodávaný výrobek je skutečně LPG
ve smyslu definice §2 tehdy platné vyhl. č. 227/2001 Sb., je její rozhodnutí
též nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Pro předmětné řízení je podstatné, jaký výrobek
a k jakému účelu žalobce prodával a ve vztahu k tomuto výrobku pak je třeba zkoumat,
zda a jaká ustanovení zákona č. 634/1992 Sb. žalobkyně porušila; závěry o tom pak správní
orgán musí vyjádřit ve svém rozhodnutí. Naopak pro toto řízení není podstatné, že definiční
vymezení LPG je vázáno na podpoložky celního sazebníku s významem pro odvod daně,
a že by prodej zkapalněného plynu pro domácnost jako pohonné hmoty mohl být daňovým
deliktem.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal námitky žalované důvodnými
a kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Žalovaná neměla ve věci úspěch, nenáleží jí proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaná je povinna zaplatit
úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 1 279,30 Kč do třiceti
dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně. Tato částka je určena
vyhláškou č. 177/1996 Sb., (advokátním tarifem) za 1 úkon právní služby 1 000 Kč,
náhradu hotových výdajů ve výši 75 Kč. Protože advokát je plátcem daně z přidané hodnoty,
zvyšuje se tento nárok o částku, odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně,
vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 204,30 Kč,
celkem tedy 1 279, 30 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu