ECLI:CZ:NSS:2005:1.AS.7.2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce T., s. r. o.,
zastoupeného JUDr. Vladimírem Doležalem, advokátem v Praze, Dobrovského 10,
170 00 Praha 7, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, 28. října
117, 702 18 Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2002, čj. ŽPZ/1339/02, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne
5. 2. 2003, čj. 22 Ca 434/2002-29
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 7. 2002, čj. ŽPZ/1339/02, zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy č. 217/02 ze dne 15. 3. 2002, čj.
OVP/9741/01Ho. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně uložil žalobci podle §24
písm. e) zákona ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění
zákona č. 23/1992 Sb., pokutu ve výši 100 000 Kč za to, že jako vlastník neudržoval
vodohospodářské dílo v řádném a provozuschopném stavu v souladu s §41 odst. 1 písm.
b) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu
podle §24 písm. e) zákona o státní správě ve vodním hospodářství.
Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který
žalobu rozsudkem ze dne 5. 2. 2003, čj. 22 Ca 434/2002-29, zamítl.
Žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozsudku krajského soudu podal včas kasační
stížnost. Soustředil tyto námitky:
Areál je ve velkém rozsahu kontaminován, protože v něm více než sto let probíhala
petrochemická výroba. Stěžovatel znečištění nezpůsobil a nelze mu proto ukládat opatření
k odstranění závadného stavu, neboť nemovitosti nabyl kupní smlouvou (§42 nového
vodního zákona č. 254/2001 Sb.); není to ani v jeho silách, protože náklady by přesáhly
miliardu korun. Odstranění závadného stavu musí zajistit stát.
S ohledem na to stěžovatel ani nepotřebuje technická zařízení (čistírna odpadních vod
v areálu a hydraulická bariéra), za jejichž špatný stavebně technický stav byl pokutován.
Aby se vyhnul dalším sankcím, měl by požádat o demolici těchto zařízení, ale to –
s ohledem na chráněný zájem – není vhodné řešení.
Není pravda, že areál není střežen, ale není reálně možné jej zabezpečit; Policie téměř
při každé kontrole zajistí osoby podezřelé z krádeže. Nicméně není pravda, že by
technická zařízení byla rozkradením tak poškozena, že by to ohrozilo bezpečnost osob.
Tvrzené ohrožení vodohospodářských zájmů je nepravdivé a ničím nepodložené.
Podloží v areálu je ve velkém rozsahu nasyceno ropnými látkami. Nemůže dojít ke
znečištění povrchových vod (a podzemní vody jsou znečištěny takovým způsobem, že
ony samy jsou již zdrojem znečištění).
Ohledně těchto skutečností nabízel stěžovatel důkazy, ale krajský soud je neprovedl.
O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil následovně:
Stěžovatel v prvé řadě nepodřadil důvody své kasační stížnosti pod žádné
z ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., takže lze jen z náznaků usuzovat, že patrně vytýká
rozsudku krajského soudu nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem [písm. a)], popř. některou vadu řízení [písm. b), d)].
Rozhodnutí, které bylo předmětem soudního přezkoumání (rozhodnutí Magistrátu
města Ostravy č. 217/02 ze dne 15. 2. 2002, potvrzené rozhodnutím Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje ze dne 31. 7. 2002) se však netýkalo opatření k odstranění
závadného stavu ve smyslu ekologické zátěže areálu. Magistrát města Ostravy již dříve
(rozhodnutím ze dne 22. 6. 2001, č. 449/01) uložil stěžovateli opatření k odstranění
zjištěných závad (prasklá víka šoupat J 150 a Js 200, proděravěné obvodové potrubí
dočišťovací nádrže č. 5 a prasklé potrubí na výtlačném řadu z čistírny odpadních vod do
veřejné kanalizace).
Podle vyrozumění o zahájení správního řízení o uložení pokuty šlo zřetelně o
neodstranění těchto již dříve zjištěných závad, a dále – podle výsledků šetření z prosince
2001 – o nově zjištěné závady (rozkradení elektroinstalace čerpadel a rozvaděčů ve
strojovně čistírny odpadních vod, včetně v zemi uložených silnoproudých kabelů).
Pokuta tedy byla uložena za to, že vlastník neudržuje vodohospodářské dílo v řádném
stavu [§41 odst. 1 písm. b) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách].
Kasační námitky tak jdou valnou měrou zcela mimo, protože stěžovatel nebyl
pokutován za to, že znečištění areálu způsobil (popřípadě starou zátěž neodstranil), ani za
to, že areál nestřežil nebo střežil nedostatečně, a také ani za to, že by rozsáhlým
rozkrádáním zařízení čistírny došlo k ohrožení osob. Byl pokutován za to, že vodní dílo
neudržoval v řádném stavu. Není sporu o to, že o vodní dílo jde a že je v jeho vlastnictví
(obojí je ostatně ve spise dostatečně doloženo).
To stěžovatel výslovně nepopřel. Jediný argument, který se vztahuje k předmětu
řízení – totiž tvrzení, že čističku k ničemu nepotřebuje a že by měl požádat o demolici - je
právně nevýznamný. Čistička a hydraulická bariéra v době rozhodování byly vodními díly,
o „demolici“ stěžovatel ani nepožádal (přinejmenším to netvrdí a ze spisu nic takového
neplyne). Na jejich provoz proto dopadala užitá ustanovení vodního zákona a zákona o
státní správě ve vodním hospodářství, a z nich – jak uvedeno – plyne stěžovatelova
povinnost pečovat o jejich řádný stav.
To stěžovatel jako vlastník vodního díla zanedbal a pokuta mu proto byla uložena
právem.
Kasační stížnost – mířící téměř všemi námitkami ostatně zcela mimo předmět řízení –
proto Nejvyšší správní soud zamítl jako nedůvodnou.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci
neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému
účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. srpna 2005
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu