ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.124.2005
sp. zn. 1 Azs 124/2005 – 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: S. S.,
zastoupeného JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem Bašty 2, 658 09 Brno,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 9. 6. 2004, č. j. OAM-2010/VL-10-19-2004,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2005,
č. j. 60 Az 125/2004-34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 9. 6. 2004 zamítl žalovaný žalobcovu žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalobce napadl toto rozhodnutí včasnou žalobou podanou ke Krajskému soudu
v Ostravě. V žalobě obecně citoval některá ustanovení správního řádu, která žalovaný
podle jeho názoru porušil; uvedl též, že žalovaný porušil §12 zákona o azylu,
ovšem ani toto tvrzení nijak nerozvedl. Pokud jde o skutkové důvody, odkázal žalobce
na svou žádost o udělení azylu, na protokol o pohovoru a vůbec na obsah spisu žalovaného.
Závěrem navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 6. 1. 2005. V řízení
před správním orgánem neshledal žádné vady a přisvědčil žalovanému i v hodnocení důvodů,
pro něž byla žalobcova žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační stížnost
založenou na důvodu uvedeném v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tedy na nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Poukázal na znění §12 zákona
o azylu a zdůraznil, že ačkoli nelze obavy z jednání zločineckých struktur přímo subsumovat
pod důvody pro udělení azylu podle tohoto ustanovení, je takovým důvodem v případě
stěžovatele neschopnost a neochota státních orgánů Mongolska zajistit bezpečné prostředí
pro příslušníky úzké sociální skupiny podnikatelů, kteří jsou v důsledku vyšší majetkové
úrovně vystaveni vyhrožování a fyzickému napadání ze strany organizovaného zločinu
provázaného se zkorumpovanými státními orgány.
Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal též o to,
aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem
na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Kasační stížnost je nepřípustná.
Stěžovatel vyjádřil v kasační stížnosti přesvědčení, že splňuje předpoklady pro udělení
azylu podle §12 zákona o azylu, jelikož je příslušníkem sociální skupiny pronásledované
ze strany organizovaného zločinu. Skutečnost, že v jeho případě byl porušen §12 zákona
o azylu, konstatoval stěžovatel už v žalobě; učinil tak však pouze v obecné rovině,
bez jakéhokoliv upřesnění spočívajícího v tvrzené příslušnosti k pronásledované sociální
skupině (či vůbec ve vymezení sociální skupiny, jíž se cítí být součástí),
která by - s přistoupením dalších okolností – mohla dávat chování jeho pronásledovatelů
charakter diskriminačních činů ve smyslu azylově relevantním. Takové holé žalobní tvrzení
nedosahuje kvality žalobního bodu, který by následně mohl být s úspěchem uplatněn
v kasační stížnosti coby stížní bod. Jak kasační, tak i stížní body jsou totiž zpravidla tvořeny
nejen důvody právními, ale též důvody skutkovými: teprve ony jsou pojítkem mezi abstraktní
právní normou a konkrétně vylíčenou situací účastníka řízení a jen na jejich základě
lze namítat, že ta či ona právní norma měla nebo neměla být užita. Samotnou skutečnost,
že v žalobě se objevuje odkaz na tutéž právní normu či citace totožného zákonného textu
jako později v kasační stížnosti, proto nelze považovat za uplatnění důvodu v předešlém
řízení, jak to žádá §104 odst. 4 s. ř. s. I když stěžovatel zdánlivě namítal již před krajským
soudem totéž – tj. nesprávné posouzení podmínek §12 zákona o azylu – kvalitativně
se v kasační stížnosti jedná o důvod založený na odlišných tvrzeních, a tedy důvod jiný,
který je v kasačním řízení nepřípustný.
Jelikož kasační stížnost neobsahuje žádný jiný stížní bod, je nepřípustná jako celek
a Nejvyšší správní soud ji jako takovou odmítl [§104 odst. 4 a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu