ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.147.2004
sp. zn. 1 Azs 147/2004 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: M. S.,
zastoupeného JUDr. Petrem Fialou, advokátem se sídlem Dienzenhoferovy sady 2/1113,
150 21 Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 1. 2003,
č. j. OAM-3774/VL-20-C10-2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 2. 2004, č. j. 15 Az 376/2003-28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Petra Fialy se u r č u je částkou 1075 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 3. 3. 2003 napadl žalobce
rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2003, jímž mu nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1,
2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a jímž bylo zároveň vysloveno, že na žalobce
se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 9. 2. 2004: v řízení před správním orgánem
neshledal vady a přisvědčil žalovanému i v důvodech, pro něž žalobci nebyl udělen azyl.
Dne 13. 11. 2004 podal žalobce (dále „stěžovatel“) proti tomuto rozsudku včasnou
kasační stížnost. Identifikoval zde napadaný rozsudek a požádal též o ustanovení zástupce
z řad advokátů, o osvobození od soudních poplatků a o tlumočníka do ukrajinského jazyka.
Zároveň požádal o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; o této žádosti
však Nejvyšší správní soud nerozhodoval. Samotné podání kasační stížnosti ve věci azylu
spojené s návrhem na přiznání odkladného účinku totiž stačí k tomu, aby bylo žadateli o azyl
uděleno vízum za účelem strpění pobytu podle §78b zákona o azylu. Co se samotných
důvodů kasační stížnosti týče, stěžovatel uvedl pouze tolik, že kasační stížnost podává
z důvodů specifikovaných v §103 odst. 1 písm. a) – d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud v Ústí nad Labem posoudil
podle stěžovatelova tvrzení jeho věc v rozporu s platným právním řádem, zejména
se zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu; v rovině ještě obecnější stěžovatel prohlásil, že shledává
„vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu“.
Usnesením ze dne 18. 5. 2004 ustanovil krajský soud stěžovateli zástupcem pro řízení
o kasační stížnosti JUDr. Petra Fialu, advokáta se sídlem Dienzenhoferovy sady 2/1113,
150 21 Praha 5, a následně předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud věc však vrátil s tím, že pouhý odkaz na ustanovení §103
odst. 1 písm. a) – d) s. ř. s. nelze považovat za konkrétní kasační důvod a že stěžovatele
je třeba vyzvat k doplnění této chybějící náležitosti kasační stížnosti.
Krajský soud v Ústí nad Labem vyzval stěžovatele ke konkretizaci kasačních důvodů
přípisem, doručeným stěžovatelovu zástupci dne 2. 9. 2004. Zástupce nato soudu sdělil,
že stěžovatel s ním zatím vůbec nekomunikoval, a požádal o prodloužení lhůty k odstranění
vad kasační stížnosti. Soud vyčkal uplynutí lhůty; poté vyzval stěžovatele ke konkretizaci
důvodů kasační stížnosti usnesením, v němž jej poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost
doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne. Usnesení bylo doručeno stěžovatelovu zástupci
dne 29. 11. 2004; zástupce však obratem sdělil, že stěžovatel s ním přes veškeré jeho snahy
nekomunikuje a neposkytuje žádnou součinnost. Krajský soud poté věc předložil opětovně
Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji.
Kasační stížnost musí obsahovat jednak obecné náležitosti podání (tj. údaj o tom, čeho
se podání týká, kdo je činí, proti komu směřuje, co navrhuje apod.), jednak zvláštní náležitosti
vypočtené v §106 odst. 1 s. ř. s. Sem patří označení rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost
směřuje, údaj o tom, kdy toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno, a o tom, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů stěžovatel rozhodnutí napadá. Opomene-li stěžovatel uvést některý
z těchto údajů, nemusí to s sebou nést totožné následky: například přesné označení
napadaného rozhodnutí a údaj o datu jeho doručení lze zjistit i ze soudního spisu. Tak tomu
však není u důvodů kasační stížnosti, tzv. stížnostních bodů: jejich náležitá specifikace
je pro věcné projednání kasační stížnosti a rozhodnutí o ní zcela nezbytná. Nejvyšší správní
soud totiž v kasačním řízení nepřezkoumává napadené rozhodnutí krajského soudu
ze všech možných úhlů pohledu, jelikož je vázán důvody kasační stížnosti
(výjimkou jsou některé vady soudního řízení a případná nicotnost rozhodnutí správního
orgánu, k nimž Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední povinnosti).
Důvody, pro něž lze podat kasační stížnost, jsou obsaženy v §103 odst. 1 s. ř. s.;
jsou to však pouze obecně vymezené množiny, které je v kasační stížnosti třeba upřesnit.
Stěžovatel uvedl, že uplatňuje „důvody podle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.“;
takové konstatování však nepostačuje k tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl přezkoumat
rozhodnutí krajského soudu. Krajský soud (jehož úkolem v kasačním řízení je mj. odstraňovat
vady kasační stížnosti) proto vyzval stěžovatele prostřednictvím jeho zástupce k tomu,
aby konkretizoval kasační důvody, pro něž se domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu,
a poučil jej též o následcích, pokud výzvě nevyhoví. Zástupce informoval stěžovatele
o průběhu řízení doporučeným dopisem a vybízel jej k součinnosti, avšak stěžovatel
s ním nekomunikoval a žádnou formou nesdělil zástupci skutečnosti, které by mohly
vést ke konkretizaci kasačních důvodů. Nedostatek kasační stížnosti, který tak bylo možno
ve spolupráci se stěžovatelem odstranit, se stal nedostatkem neodstranitelným.
V jeho důsledku není možno v řízení o kasační stížnosti pokračovat, neboť stěžovatel svým
obecným konstatováním v kasační stížnosti nevymezil důvody, pro něž má rozhodnutí
krajského soudu za nesprávné, a Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší tyto důvody
za něj dovozovat; proto kasační stížnost odmítl (§37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl soudem ustanoven zástupcem advokát, jeho odměnu za zastupování
a hotové výdaje hradí stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Výše odměny byla přiznána v celkové výši
1075 Kč a sestává z částky 1000 Kč za jeden úkon právní pomoci podle §11 odst. 1 písm. b)
vyhl. č. 177/1996 Sb., a 1x paušálu ve výši 75 Kč podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu