ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.180.2004
sp. zn. 1 Azs 180/2004 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: A. S.,
zastoupené Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava,
Masná 8, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2003, č. j. OAM-1268/VL-07-19-TZ-2003, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 24 Az 1274/2003-21,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2004, č. j. 24 Az 1274/2003-21,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 15. 4. 2003, č. j. OAM-1268/VL-07-19-TZ-2003, žalovaný
zamítl žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. e)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně citovala řadu ustanovení správního
řádu, která správní orgán v řízeních porušil a trval a na tom, že splnila zákonné podmínky
pro udělení azylu dle §12 a §14 zákona o azylu, resp. minimálně pro vztažení překážky
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Ke skutkovým důvodům odkázala na žádost
o udělení azylu, protokol o pohovoru a další spisový materiál. Navrhla, aby soud rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 1. 2004 žalobu zamítl. V řízení
před správním orgánem neshledal krajský soud vady vytýkané žalobkyní ani jiné vady,
pro které by měl napadené rozhodnutí zrušit; v odůvodnění rozsudku se rovněž ztotožnil
se žalovaným v tom, že v daném případě byly naplněny podmínky pro zamítnutí žádosti
žalobkyně jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Ze správního
spisu vyplynulo, že žalobkyně opustila zemi původu z obav před neznámým mužem,
který po ní požadoval peníze, jež získala prodejem bytu. Do ČR přicestovala autobusem
přes Polsko. Na ukrajinsko – polské hranici vystoupili všichni cestující z autobusu a byly jim
zkontrolovány doklady. Přes Polsko jeli v noci, s jednou zastávkou u čerpací stanice.
Žalobkyni nic nebránilo, aby požádala o azyl v Polsku, o této možnosti však nevěděla.
Žalovaný po provedeném řízení usoudil, že žádost žalobkyně o udělení azylu je zjevně
nedůvodná, neboť žalobkyně přišla z Polska, tedy ze státu, který Česká republika považuje
za třetí bezpečnou zemi, přičemž nebylo prokázáno, že v případě žalobkyně tento stát
za takovou zemi považovat nelze, a krajský soud mu dal po přezkoumání napadeného
rozhodnutí v rámci žalobních bodů svým rozsudkem za pravdu.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též stěžovatelka)
včas kasační stížnost založenou na důvodech dle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Namítla,
že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Lze shledat
vážná pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Krajský soud projednal věc v rozporu
se zákonem o azylu. K výzvě soudu žalobkyně kasační stížnost doplnila o konkrétní skutkové
a právní důvody. Uvedla, že se krajský soud řádně nevypořád al se všemi skutečnostmi,
které jsou součástí správního spisu. Žalovaný přitom nezjis til úplně skutečný stav věci.
Z rozhodnutí žalovaného není patrné, čím se správní orgán při rozhodování řídil. Žalovaný
i krajský soud se omezili na přezkoumávání důvodu vylučujícího udělení azylu. Aplikace
§16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu však byla nesprávná, žalobkyně totiž od počátku
správního řízení tvrdila, že jí na Ukrajině hrozí nebezpečí pronásledování od soukromé osoby,
což policie tolerovala. Ani žalovaný, ani soud se dostatečně nevypořádali s pojmem
„nedůvodně“ – bez jasné definice nemohli dospět k závěru, že pod důvody pro udělení azylu
nespadá pronásledování žalobkyně, kdy tato byla protizákonně, za použití surového fyzického
násilí a pod pohrůžkou smrti donucena, aby zaplatila částku 2 000 USD, přičemž tyto praktiky
jsou státními orgány tolerovány. V Polsku o azyl požádat nemohla, neboť přes tuto zemi
pouze cestovala a nevěděla, že je tam taková žádost možná. Zároveň měla obavy, že by ji tam
její pronásledovatel mohl najít, neboť se jedná o sousední zemi Ukrajiny. Dále uvedla,
že se krajský soud nevypořádal s definicí pronásledování dle §2 odst. 6 zákona o azylu, a také
s tím, zda je Ukrajina státem, který splňuje podmínky definice bezpečné země původu,
což činí rozsudek nepřezkoumatelným. Ze všech uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší
správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně též požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud věc posoudil
takto:
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti;
to však neplatí mimo jiné v případě, bylo-li řízení před soudem zatíženo vadou, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
V daném případě Nejvyšší správní soud shledal absenci podpisu oprávněné osoby
ve smyslu §47 odst. 5 správního řádu na rozhodnutí žalovaného, které bylo doručeno
stěžovatelce. Dále zjistil, že ve správním spisu je uložen originál napadeného rozhodnutí
správního orgánu s razítkem a uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby,
avšak bez jejího podpisu. Rozhodnutí je podepsáno pouze v rubrice „Za správnost:“,
přičemž podpis byl učiněn pracovnicí Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra
K. K. Zda je jmenovaná oprávněna za ředitele Odboru azylové a migrační politiky
Ministerstva vnitra PhDr. T. H. podepisovat správní rozhodnutí, nelze ze spisu zjistit. Krajský
soud k této otázce žádná zjištění nečinil.
V napadeném rozhodnutí správního orgánu tak chyběla jedna z náležitostí uvedených
v §47 odst. 5 správního řádu, který požaduje, aby byl v písemném vyhotovení rozhodnutí
uveden také orgán, který rozhodnutí vydal, přičemž toto rozhodnutí musí být opatřeno
úředním razítkem a podepsáno s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby.
Zde podpis označené oprávněné osoby chybí a uveden je pouze podpis „Za správnost:“.
Tuto vadu samu o sobě ovšem nelze považovat za natolik intenzivní, aby založila přímo
nicotnost správního rozhodnutí. Tu způsobují typicky takové vady, které spočívají
např. v rozhodování absolutně nekompetentním orgánem (viz. rozsudek Vrchního soudu
v Praze ze dne 31. 3. 1995, č. j. 7 A 129/1994), rozhodování podle právního předpisu,
který byl přede dnem rozhodnutí o odvolání bez náhrady zrušen (viz. rozsudek Vrchního
soudu v Praze ze dne 26. 8. 1994, č. j. 6 A 90/1993) či absolutní nedostatek zákonem
předepsané formy (viz. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2000,
č. j. 5 A 26/1999). Předmětné rozhodnutí by mohlo být považováno za nicotné pouze tehdy,
kdyby se posléze ukázalo, že absence podpisu oprávněné osoby odráží fakt, že rozhodnutí
bylo vydáno zcela bez vědomí této oprávněné osoby.
Dříve tedy, než bude moci být učiněn závěr o případné nicotnosti správního
rozhodnutí, je třeba uvedenou otázku došetřit. Krajský soud se jí však nezabýval, ač tak učinit
měl. K případné nicotnosti správního rozhodnutí musí soud přihlížet z úřední povinnosti
(§76 odst. 2 s. ř. s.). Jestliže se v daném případě vyskytly pochybnosti, zda napadené správní
rozhodnutí je podepsáno oprávněnou osobou a zda ve svém důsledku je projevem vůle
správního orgánu směřujícím k úpravě právního postavení stěžovatelky, byl krajský soud
povinen učinit v tomto směru příslušná skutková zjištění. Vadný postup krajského soudu
v této otázce je naplněním důvodu kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro jinou
vadu řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé,
k němuž podle §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přihlíží i tehdy, jestliže jej
stěžovatel v kasační stížnosti neuplatnil.
Z výše uvedených důvodů se Nejvyšší správní soud již nezabýval dalšími důvody
kasační stížnosti.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla shledána důvodnou, Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek krajského soudu dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení. V něm, vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst.
3 s. ř. s.), rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu