ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.24.2005
sp. zn. 1 Azs 24/2005-44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci žalobce: M. M.,
zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34
Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 11. 5. 2004, č. j. OAM-2622/VL-07-SE01-2003, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, č. j. 48 Az
167/2004-21,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, č. j. 48 Az 167/2004-21,
se z r u š u j e, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 11. 5. 2004 neudělil žalovaný žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1,
2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobce nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce obecně namítl, že správní orgán porušil
§3 odst. 3, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 správního řádu, jakož i §12 a §91 zákona
o azylu. Dodal, že ač žalovaný ve svém rozhodnutí cituje názvy pramenů, z kterých
při rozhodování vycházel, nejsou informace z těchto pramenů v odůvodnění rozhodnutí
přítomny, a rozhodnutí tak není založeno na dokumentech monitorujících situaci na Ukrajině.
Zdůraznil dále, že žalovaný posuzoval jen obsah ukrajinských zákonů, nikoli tamější praxi,
a prohlásil, že Ukrajinu neopustil „kvůli legalizaci pobytu“, nýbrž v souvislosti s obavou
o svůj život. Navrhl proto, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Praze žalobu zamítl rozsudkem ze dne 30. 9. 2004; v řízení před správním
orgánem neshledal vady a přisvědčil žalovanému rovněž v posouzení důvodu,
pro nějž žalobci nebyl udělen azyl. Jako důvod své žádosti o udělení azylu uváděl žalobce
obavy z osob, které mu vyhrožovaly, že mu vezmou dům, pokud jim žalobce nebude vyplácet
měsíčně peníze. Tyto skutečnosti nesvědčí ani podle krajského soudu o tom, že by žalobce
ve své vlasti mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu;
žalovaný tak postupoval správně.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační
stížnost; jako její důvody označil důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), konkrétně nepřezkoumatelnost
a nesrozumitelnost správního i soudního rozhodnutí. Žalovaný totiž uvádí, že rozbor politické
situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině není ve stěžovatelově případě nezbytný,
neboť stěžovatel se nezmínil o jakékoliv formě pronásledování a diskriminace ve smyslu
§12 zákona o azylu; to je však v rozporu s tím, že ve svém rozhodnutí žalovaný odkazuje
na Zprávu Ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2003,
na informace z databáze ČTK a na informace Ministerstva zahraničních věcí ČR. Tato vada
měla vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní
soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal
též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost
se však - s ohledem na věcné rozhodnutí o kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Ačkoli stěžovatel formálně označil dva důvody kasační stížnosti [nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a vadu rozhodnutí soudu
podle písm. d) tohoto ustanovení], argumentačně podložil pouze prvou z těchto námitek;
té Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Tvrzený důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
zůstal jen holým konstatováním, které nedosahuje kvality stížního bodu, a které je tak v řízení
o kasační stížnosti nepřípustné coby tzv. jiný důvod (§104 odst. 4 s. ř. s.). Při přezkoumávání
rozsudku krajského soudu však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek
je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. – tj. trpí
vadou, ke které soud v kasačním řízení přihlíží z úřední povinnosti, byť ji stěžovatel
nenamítal (nebo jako zde: namítal, ovšem tak obecně, že neumožňovala přezkum).
Stěžovatel napadá – podle svého přesvědčení – protismyslný závěr žalovaného
o tom, že rozbor politické situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině není v jeho
případě nezbytný; ten byl však vysloven toliko ve vyjádření k žalobě – nikoli v odůvodnění
rozhodnutí samotného – a ani soud je do svých závěrů v této podobě nepřevzal. V této části
je tedy stěžovatelova námitka nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s.: žalovaný se totiž takto
vyjádřil až po skončení správního řízení, a tato námitka tak nedopadá na průběh správního
řízení ani na obsah správního rozhodnutí. Takto formulovaná námitka však nesměřuje
ani proti rozhodnutí soudu či řízení před soudem: soudu totiž nelze přičítat vyjádření
účastníků učiněná v řízení před ním, pokud je coby argumenty nevtělí do svého vlastního
rozhodnutí.
Ani po vyloučení této námitky z přezkumu se však Nejvyšší správní soud nemohl
věnovat řádně formulovaným námitkám stěžovatele: zjistil totiž, že rozhodnutí krajského
soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jak vyplynulo ze soudního spisu,
stěžovatel v žalobě (kromě zdůraznění obavy o svůj život při návratu a skutečnosti, že podání
žádosti o udělení azylu není časově omezeno) namítal jednak nesprávné právní posouzení
věci, jednak vady správního řízení – obojí krajně obecným způsobem. Kromě toho však zcela
konkrétně uvedl (jako zdůvodnění námitky vztahující se k nesprávnému a neúplnému zjištění
skutečného stavu věci), že žalovaný [při rozhodování o důvodech azylu podle §12 písm. b)
zákona o azylu] označil informační zdroje, z nichž při rozhodování údajně vycházel, ovšem
v odůvodnění nejsou informace z těchto zdrojů přítomny. Stěžovatel je přitom přesvědčen,
že v rozhodnutí musí být uvedeny informace, na základě kterých nebyl udělen azyl.
Přes jistou formulační nepřesnost je z této námitky zřejmé její jádro: stěžovatel
zpochybňuje skutečnost, že žalovaný odkázal na zdroje informací, které by mu podle jeho
vlastního vyjádření měly sloužit k rozhodnutí, ovšem poté těchto zdrojů nijak nevyužil.
Tuto námitku ovšem krajský soud ve svém rozhodnutí zcela pominul. V odstavci vztahující
se k této námitce doslova uvedl: „Pokud žalobce poukazuje na neúplně zjištěný stav věci,
je nutno konstatovat, že tak činí pouze v obecné poloze, neuvádí žádné konkrétní důkazy,
které by měly být podle jeho názoru provedeny k úplnému zjištění stavu věci. Proto soudu
nezbývá než rovněž v obecné poloze konstatovat, že (...) skutečný stav věci [byl] správním
orgánem zjištěn dostatečně, když správní orgán vycházel (...) ze zpráv o situaci v zemi
původu žalobce. Jde o Zprávu MZV USA (...), dále se správní orgán seznámil s informací
MZV ČR (...) a využil aktuální informace ohledně situace na Ukrajině, obsažené v databázi
ČTK. Vypořádal se s obsahem těchto zpráv a proti jejich obsahu žalobce nevznesl žádné
konkrétní námitky. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán
se vypořádal se všemi tvrzeními, které žalobce uvedl v průběhu správního řízení.“
Tímto odůvodněním se krajský soud vypořádal jen s druhou částí žalobní námitky,
podle níž není v rozhodnutí dostatek informací svědčící o tom, že stěžovatel nesplňuje
podmínky stanovené v §12 písm. b) zákona o azylu. Vůbec však nezkoumal stěžovatelovu
výtku, podle níž se žalovaný dovolává zdrojů informací, ze kterých pak nečerpá,
a nezhodnotil, zda se jedná o vadu a zda mohla mít taková vada vliv na zákonnost rozhodnutí
žalovaného. Konstatování, že žalovaný se „vypořádal“ s obsahem těchto zpráv, je s ohledem
na stěžovatelovu námitku (která je v tomto bodě velmi konkrétní) prázdné; soud
k této námitce ve skutečnosti nezaujal žádný názor.
Krajský soud se krom toho nevyrovnal ani s námitkou podobného charakteru,
která se vztahuje k odůvodnění výroku o neexistenci překážek vycestování. Stěžovatel
k tomu v žalobě uvádí, že žalovaný při hodnocení těchto překážek údajně vycházel
z informací, které si k tomu shromáždil, avšak neuvedl ani zdroje informací,
ani z nich necitoval a neodůvodňoval s jejich pomocí svůj výrok. Chybějící argumentace
krajského soudu k tomuto bodu není zhojena ani v případě, že by shora citovaný odstavec
bylo možno považovat za jakési „sběrné“ přezkoumání vícero námitek: tento odstavec
totiž stěžovatelovy pochybnosti nevyvrací. Co do výroku o překážkách vycestování se krajský
soud věnoval jen otázce právního posouzení, když shrnul závěr žalovaného a přisvědčil
mu v tom, že s ohledem na informace získané v průběhu řízení není stěžovatel ohrožen
skutečnostmi zakládajícími překážku vycestování, neboť mu nehrozí mučení, nelidské
či ponižující zacházení nebo trest a země se nenachází ve válečném konfliktu. Stěžovatel
však v žalobě napadl nejen právní závěr žalovaného v tomto bodě, ale – v právě popsané
námitce – též procesní postup, jímž k němu žalovaný dospěl, resp. popis tohoto postupu
v odůvodnění; toho krajský soud nedbal.
Jelikož samotné rozhodnutí krajského soudu trpí nepřezkoumatelností, Nejvyšší správní
soud se omezil jen na vyslovení této vady; věcně posoudit stěžovatelovy námitky směřující
vůči rozhodnutí žalovaného totiž přísluší krajskému soudu v novém řízení. Pro vadu
rozhodnutí krajského soudu, jež vyšla v kasačním řízení najevo a k níž je nutno přihlížet
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), zrušil Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
Krajského soudu v Praze (§110 odst. 1 věta prvá s. ř. s.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku: bude
se proto s přihlédnutím ke shora uvedeným argumentům řádně zabývat žalobní námitkou,
v níž stěžovatel poukázal na nesrovnalost spočívající v tom, že ač žalovaný v rozhodnutí
odkázal na zdroje informací, ve skutečnosti je nevyužil. Dále krajský soud přezkoumá
i obdobnou námitku napadající pro tvrzené procesní pochybení tu část odůvodnění,
v níž se žalovaný věnoval překážkám vycestování, a zhodnotí, zda odůvodnění výroku
o neexistenci překážek vycestování v tomto směru obstojí. V novém řízení o žalobě rozhodne
krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu