ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.295.2004
sp. zn. 1 Azs 295/2004 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Y. D.,
zastoupeného JUDr. Karlem Fouskem, advokátem se sídlem Bělá pod Bezdězem,
Masarykovo náměstí 83, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad
Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 9. 3. 2004, č. j. OAM-6820/VL-07-P08-R2-2001,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 22. 6.
2004, č. j. 46 Az 66/2004-22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 9. 3. 2004, č. j. OAM-6820/VL-07-P08-R2-2001, žalovaný
neudělil žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce uvedl, že při přepisu jeho tvrzení
z pohovoru došlo k formulačním rozdílům. Dodal, že se hlásí a patří ke skupině
tzv. „Volyňských Čechů“, což je patrno i z jeho jména. Část této komunity se již v minulosti
vrátila do Čech. Jejich životní a pracovní podmínky nejsou na Ukrajině nejlepší. Požádal
o přehodnocení případu.
Krajský soud rozsudkem ze dne 22. 6. 2004 žalobu zamítl dle §78 odst. 7 s. ř. s.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas
kasační stížnost založenou na důvodu dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Uvedl, že správní
orgán při zjišťování skutkové podstaty porušil zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí, a pro tuto důvodně
vytýkanou vadu měl soud napadené rozhodnutí zrušit. Žalovaný při prováděném dokazování
důsledně nepostupoval se zřetelem na význam §3 odst. 4 a §32 odst. 1 správního řádu. Soud
vzal nesprávně za dostačující, že žalovaný své rozhodnutí opřel pouze o důkazy vypovídající
o obecné situaci na Ukrajině, jako jsou informace ze zpráv Ministerstva zahraničí USA,
Ministerstva vnitra Velké Británie, Ministerstva zahraničních věcí ČR a z databáze ČTK,
které ale nemají přímý vztah ke zjištění žalobcovy osobní situace, relevantní pro udělení
azylu, a netýkají se období, kdy Ukrajinu opustil. Azylové právo přitom vychází z principu
individuálního posouzení případu. Žalovaný tak nezjistil spolehlivě stav věci, provedený
způsob dokazování nesplňoval zákonem kladené požadavky. Navrhl, aby Nejvyšší správní
soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vráti l k dalšímu řízení. Požádal
též o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost je nepřípustná.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
S výjimkami stanovenými soudním řádem správním je tato stížnost přípustná proti každému
takovému rozhodnutí. Jednu ze zmiňovaných výjimek obsahuje i §104 odst. 4 s. ř. s.,
který stanoví, že nepřípustná je kasační stížnost, která se opírá jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
V daném případě stěžovatel v kasační stížnosti tvrdil, že správní řízení bylo stiženo
vadami, neboť žalovaný porušil ustanovení správního řádu upravující zjišťování skutečného
stavu věci - zabýval se totiž pouze obecnou situací na Ukrajině, navíc vycházel z informací
a zpráv, které se přímo věcně ani časově nevztahovaly ke stěžovateli. V žalobě však takovou
námitku neuplatnil. Vnesl tak do kasačního řízení výlučně nové právní důvody, o nichž
se v řízení před krajským soudem nezmínil, i když tak učinit mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.).
V jeho žalobě, jak plyne ze soudního spisu, chybí jakékoliv konkrétní právní výtky týkající
se vad řízení při zjišťování skutkového stavu: její obsah je tvořen toliko obecným tvrzením
o formulačních nepřesnostech při přepisu pohovoru a dále zdůra zněním stěžovatelovy
příslušnosti k tzv. „Volyňským Čechům“ s poukazem na jejich složité životní a pracovní
podmínky. Své právní výtky proti zjištěnému skutkovému stavu či způsobu jeho zjišťování
mohl stěžovatel konkretizovat již v žalobě, neboť se týkají postupu správního orgánu v řízení;
učinil tak však až v kasační stížnosti.
V kasační stížnosti tedy byly obsaženy toliko nové právní důvody, které stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Nejvyšší správní soud se stížními námitkami z tohoto důvodu věcně nezabýval a kasační
stížnost pro nepřípustnost odmítl podle §104 odst. 4 a §46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §120 s. ř. s.
Za této procesní situace se soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 za použití §120 s. ř. s.,
neboť v případě odmítnutí kasační stížnosti, nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2005
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu