ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.51.2005
sp. zn. 1 Azs 51/2005 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: H. L.,
zastoupeného Michalem Benčokem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské nám. 17,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2003, č. j. OAM-2850/VL-10-HA08-2003, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2004,
č. j. 24 Az 2061/2003-32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Michala Benčoka se u r č u je částkou 1 075 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 25. 8. 2003, č. j. OAM-2850/VL-10-HA08-2003,
žalovaný neudělil žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce citoval řadu ustanovení správního řádu
(§3 odst. 3, 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46, §47 odst. 3), která žalovaný v řízení porušil
a trval na tom, že splnil zákonné podmínky pro udělení azylu dle §12, §14 zákona o azylu,
resp. minimálně pro vztažení překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Ke skutkovým důvodům odkázal na žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru a další
spisový materiál. Navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Krajský soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2004 žalobu zamítl dle §78 odst. 7 s. ř. s.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“)
včas kasační stížnost založenou na důvodu dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Uvedl, že správní
orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, opatřené důkazy byly neúplné,
nemohl tak správně posoudit skutkové i právní otázky pro posouzení žádosti o azyl.
Tím došlo k porušení §3 odst. 4, §32, §34 odst. 1 a §46 správního řádu. Mezi rozhodnutím
a zjištěnými podklady chybí logická vazba. V souvislosti s uvedenými procesními vadami
odkázal na čl. 53 a čl. 43 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení
uprchlíků, podle nichž je nutno přihlížet ke kumulativním efektům různých záporných
faktorů, které samy o sobě ještě nepředstavují pronásledování, a dále k tomu, že důvodné
obavy z pronásledování se nemusí nutně zakládat na vlastních osobních zkušenostech
žadatele, přičemž relevantní jsou zákony země původu a zejména jejich aplikace. Navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Požádal též o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, o osvobození
od soudních poplatků, a o ustanovení advokáta a tlumočníka.
Takovou kasační stížnost nelze věcně projednat a bylo třeba ji odmítnout.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního
rozhodnutí. S výjimkami stanovenými soudním řádem správním je tato stížnost přípustná
proti každému takovému rozhodnutí. Jednu ze zmiňovaných výjimek obsahuje i §104 odst. 4
s. ř. s., který stanoví, že nepřípustná je kasační stížnost, která se opírá jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Kasační stížnost lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v §103 s. ř. s.
Důvody uvedenými v kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost tedy vždy musí obsahovat tvrzení nezákonnosti napadeného rozhodnutí,
a to po skutkové i právní stránce. Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně
vypočtených v §103 odst. 1 s. ř. s. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní
právní úkon účastníka řízení (zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu.
V daném případě stěžovatel v kasační stížnosti vztáhl obecně namítané vady správního
řízení (nepřesné a neúplné zjištění skutkového stavu, neúplnost opatřených důkazů,
chybějící logická vazba mezi rozhodnutím a zjištěnými podklady, poukaz na porušená
ustanovení správního řádu) k tomu, že žalovaný při zjišťování skutkového stavu nepřihlédl
ke kumulativním efektům různých méně závažných negativních faktorů života v zemi
původu, ani k tomu, že důvodné obavy z pronásledování se nemusí nutně zakládat
na vlastních osobních zkušenostech žadatele, jak vyplývá z čl. 43 a 53 Příručky k postupům
a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. V žalobě však takovou námitku
neuplatnil. Vnesl tak do kasačního řízení výlučně nové právní důvody, o nichž se v řízení
před krajským soudem nezmínil, i když tak učinit mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.). V jeho žalobě,
jak plyne ze soudního spisu, chybí jakékoliv konkrétní právní výtky: její obsah je tvořen
toliko citací četných zákonných ustanovení a obecným konstatováním, že žalovaný
tato ustanovení porušil, případně doplněným o sdělení, že stěžovatelův případ spadá
pod to či ono ustanovení zákona o azylu. Své právní výtky stěžovatel mohl konkretizovat
již v žalobě, neboť se týkají postupu správního orgánu v řízení; učinil tak však až v kasační
stížnosti. Kasační stížnost navíc - stejně jako žaloba – neobsahuje žádné skutkové okolnosti,
na nichž by stěžovatel teprve mohl založit právní důvody nezákonnosti.
Bez těchto důvodů zůstávají stěžovatelova tvrzení o vadách správního řízení
bez uvedení konkrétních skutečností, tedy v čem byl skutkový stav zjištěn nepřesně
a neúplně, a které důkazy či podklady pro rozhodnutí žalovaného v odůvodnění
jeho rozhodnutí chybí, a jsou tak stižena nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem.
Jde o námitky jen formální, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší
správní soud namísto stěžovatele sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační
stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady,
která ovládá i řízení o kasační stížnosti.
V kasační stížnosti tedy byly obsaženy toliko nové právní důvody, které stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Takové důvody kasační stížnosti jsou nepřípustné (§104 odst. 4 s. ř. s.). Jelikož kasační
stížnost stěžovatele neobsahuje žádný jiný stížnostní důvod, je podle citovaného ustanovení
nepřípustná jako celek.
Z vyložených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro nepřípustnost odmítl
podle §104 odst. 4 a §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
Za této procesní situace se soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ani dalšími návrhy žalobce.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 za použití §120 s. ř. s.,
neboť v případě odmítnutí kasační stížnosti, nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení.
Žalobci byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.).
Výše odměny byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
a to za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení,
a náhrady hotových výdajů, tedy ve výši 1 x 1 000 Kč a 1 x 75 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f),
§11 odst. 1 písm. b), §13 odst. 3 citované vyhlášky], celkem 1 075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2005
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu