ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.53.2005
sp. zn. 1 Azs 53/2005 – 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: O. Ch.,
zastoupeného opatrovnicí Bc. D. B., pracovnicí Krajského soudu v Ostravě, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23. 4. 2003, č. j. OAM-1405/VL-10-
17-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
19. 2. 2004, č. j. 24 Az 1336/2003-24,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z as t avu je .
II. Žádný z účastníků ne m á pr á v o na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 28. 4. 2003 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 23. 4. 2003, jímž mu nebyl udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a jímž bylo též vysloveno, že se na žalobce nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Žalobce v této žalobě namítal porušení
četných ustanovení správního řádu ze strany žalovaného a navrhoval zrušení napadeného
rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 19. 2. 2004, který byl žalobci
doručen dne 6. 4. 2004.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) dne 13. 4. 2004 kasační
stížnost, v níž jako kasační důvod uvedl obecně formulované vady řízení před žalovaným
správním orgánem, zopakoval svůj příběh a vyjádřil nevůli žít ve své vlasti, která mu není
schopna zajistit ochranu lidských práv a svobod; požádal též o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti;
tato žádost se však – s ohledem na zastavení řízení o kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Krajský soud v Ostravě zaslal stěžovateli v reakci na jeho žádost o ustanovení zástupce
formulář potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a vyzval jej k jeho
vyplnění a opětovnému zaslání soudu do deseti dnů od doručení výzvy. Při pokusu o doručení
na poslední známou adresu v soukromí dne 17. 5. 2004 nebyl adresát zastižen a zásilka
se vrátila soudu s poznámkou „odstěhoval se bez udání adresy“. Usnesením ze dne 6. 9. 2004
krajský soud následně zamítl stěžovatelův návrh na ustanovení advokáta, neboť stěžovatel
nedoložil soudu své majetkové poměry. Toto usnesení doručoval soud stěžovateli nejprve
na jeho dřívější adresu v pobytovém středisku; odtud se však vrátila s poznámkou „odstěhoval
se bez udání adresy“. Při doručování usnesení na poslední známou adresu v soukromí nebyl
stěžovatel podle sdělení pošty zastižen a zásilku si v úložní lhůtě nevyzvedl.
Soud následně vyzval stěžovatele usnesením ze dne 11. 11. 2004, aby předložil plnou
moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zásilka obsahující toto
usnesení a doručovaná na poslední známou adresu v soukromí dne 28. 11. 2004 se však soudu
vrátila s poznámkou „odstěhoval se bez udání adresy“. Usnesením ze dne 8. 12. 2004
proto soud ustanovil žalobci – jakožto účastníku neznámého pobytu – opatrovníka a poté
předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a řízení zastavil
z následujících důvodů:
Podle §33 zákona o azylu soud zastaví řízení, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele
o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.
V kasační stížnosti ze dne 13. 4. 2004 uvedl stěžovatel jako svou adresu P. s. Z.; soud
však v průběhu řízení zjistil, že stěžovatel je již hlášen na adrese v soukromí. Právě na tuto
adresu mu proto dne 17. 5. 2004 doručoval výzvu s připojeným formulářem potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a později pak usnesení o zamítnutí návrhu
na ustanovení advokáta a usnesení vyzývající stěžovatele k předložení plné moci zvoleného
advokáta. Žádnou z těchto zásilek si však stěžovatel na této adrese nepřevzal a z obsahu
doručenek lze – přes jisté nejednoznačnosti o důvodu vrácení zásilky vyznačovaném
poštovními doručovateli – nejspíše usoudit na to, že se zde ani nezdržoval. Ani pokus doručit
stěžovateli na adresu, kterou sám uvedl v kasační stížnosti, nebyl úspěšný. Z evidence
Ministerstva vnitra přitom soud nezjistil žádnou jinou adresu, na níž by se stěžovatel mohl
zdržovat.
Nemožnost zjistit místo stěžovatelova pobytu bránila již od 17. 5. 2004 rozhodnutí
ve věci: jelikož krajský soud nemohl stěžovateli doručit formulář výše zmiňovaného
potvrzení, a přesvědčit se tak o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech, nemohl
mu ani ustanovit zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel sám si žádného zástupce
nezvolil; přitom platí, že v řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“).
Zastoupení advokátem je tak podmínkou řízení o kasační stížnosti: není-li tato podmínka
dána, Nejvyšší správní soud se nemůže kasační stížností věcně zabývat (tj. v dikci ustanovení
§33 zákona o azylu „vydat rozhodnutí ve věci“).
Nejvyšší správní soud proto zastavil řízení o kasační stížnosti podle §33 zákona o azylu
a §47 písm. c) s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu