ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.66.2005
sp. zn. 1 Azs 66/2005-47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: G. A.,
zastoupeného JUDr. Koljou Kubíčkem, advokátem se sídlem Urbánkova 3360, 143 00
Praha 4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 5. 12. 2003, č. j. OAM-
1275/AŘ-2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
13. 10. 2004, č. j. 48 Az 104/2004-31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 5. 10. 2001 neudělil žalovaný žalobci azyl podle §12 odst. 1, 2,
§13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobce nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
Rozklad, jímž žalobce napadl toto rozhodnutí, ministr vnitra zamítl svým rozhodnutím
ze dne 5. 12. 2003 a rozhodnutí vydané v I. stupni potvrdil.
Žalobu, jíž žalobce brojil proti rozhodnutí ministra vnitra, Krajský soud v Praze zamítl
rozsudkem ze dne 13. 10. 2004. Poté, co zrekapituloval skutkové okolnosti
případu a dosavadní průběh správního řízení, se zabýval spornou právní otázkou,
tj. zda jsou u žalobce dány důvody pro udělení azylu; zhodnotil však věc stejně jako žalovaný.
Jak vyplynulo z dokazování ve správním řízení, žalobce nebyl ani pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod [§12 písm. a) zákona o azylu],
ani u něj není dán důvod k udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu.
Žalobce byl na Ukrajině vystaven osočování ze strany spoluobčanů pro svou národnost a byl
zadržen policií, neboť nebyl schopen prokázat svou totožnost; jednání soukromých osob mu
však nezakládá důvod pro udělení azylu, stejně jako nelze spatřovat pronásledování ve
výkonu povinností státního orgánu při zjišťování totožnosti osoby.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační
stížnost. Zdůvodnil ji tak, že napadené rozhodnutí jednak trpí vadou řízení, spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spise, případně je s ním v rozporu, a při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a pro tuto vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu zrušit, neboť je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost; jednak je napadené
rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. K tomuto druhému
důvodu stěžovatel ještě dodal, že soud své rozhodnutí krátce odůvodnil na straně 3.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel požádal též o to, aby byl jeho kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační
stížnosti - stala bezpředmětnou.
Kasační stížnost není přípustná.
Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení
důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů.
Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel
považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Stěžovatel uvedl coby stížní body téměř doslovnou
citaci textu ustanovení §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), a ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.; tuto citaci
nijak nerozvinul. Důvody kasační stížnosti uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s.
jsou však jen obecnými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit
konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo
podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými
vadami trpí podle něj vydaná rozhodnutí, jaké argumenty stěžovatel postrádá v rozhodnutích
správního orgánu či soudu apod. Pouhá paragrafová či slovní citace některého zákonného
ustanovení – ve stěžovatelově případě ustanovení soudního řádu správního – tak jako stížní
bod neobstojí. Kvalitu stížního bodu nemá ani jediný konkrétnější údaj obsažený v kasační
stížnosti, totiž to, že soud odůvodnil své rozhodnutí (toliko) krátce na straně 3: stěžovatel
totiž ani v nejmenším nenaznačil, co vlastně soud při své argumentaci opominul
a proč je tvrzená stručnost jeho odůvodnění na závadu. Na straně 3 svého rozhodnutí se soud
krom toho vyjadřuje k různým výrokům – podle §12, §13, §14 i §91 zákona o azylu.
Ze stěžovatelovy kasační stížnosti není zřejmé ani to, ke kterém výroku se namítaná
nesrozumitelnost a nedostatek důvodů vztahuje, natožpak v čem tyto tvrzené vady spočívají
a jak by měly být napraveny.
Pouhá citace zákonného ustanovení nedoplněná o právní argumenty ani o skutkové
důvody není tedy stížním bodem, jak jej má na mysli §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž tzv. jiným
důvodem podle §104 odst. 4 s. ř. s. Opírá-li se kasační stížnost o takový důvod, je v této části
nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.). Jelikož stěžovatelova kasační stížnost neobsahuje žádné
jiné důvody, které by bylo možno věcně přezkoumat, Nejvyšší správní soud ji odmítl
[§104 odst. 4 a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu