ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.78.2005
sp. zn. 1 Azs 78/2005-69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: N. H. S.,
zastoupeného Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem Františkánská 7, Plzeň,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2004, č. j. OAM-765/LE-B02-B02-2004, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2005,
č. j. 60 Az 172/2004-39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 1. 12. 2004, č. j. OAM-765/LE-B02-2004, žalovaný zamítl
žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“).
Rozhodnutí žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Plzni. Namítal, že správní
orgán v řízení o jeho věci porušil ustanovení §3 odst. 3 správního řádu, neboť se žádostí
nezabýval odpovědně a svědomitě, ustanovení §32 správního řádu, neboť nezjistil spolehlivě
stav věci a za tím účelem si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, ustanovení §46
správního řádu, neboť napadené rozhodnutí nevyšlo ze spolehlivě zjištěného skutkového
stavu, a ustanovení §47 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění rozhodnutí
není přesvědčivé a žalovaný se nevypořádal se všemi provedenými důkazy. Domnívá se,
že splňuje podmínky pro udělení azylu podle §12 a v důvodech odkázal na svůj pohovor
vedený v azylovém řízení. V jeho zemi panují takové poměry, které mu nedovolují vrátit
se zpět, je u něho dána překážka vycestování ve shodě s §91 zákona o azylu.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 2. 2005, č. j. 60 Az 172/2004-39,
žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Ani jednu z procesních námitek krajský soud neuznal za důvodnou, stejně pak uzavřel
i ohledně námitek věcných, neboť důvodem odchodu žalobce ze země původu byly problémy
se zajištěním zaměstnání v zemi a rovněž jeho problémy ekonomického charakteru.
Poté, co ho policie zadržela bez dokladů, požádal o azyl, aby zde mohl pracovat a zůstat.
Takové důvody nejsou podřaditelné pod důvody pro udělení azylu uvedené v §12 zákona
o azylu.
Proti tomuto rozsudku žalobce (dále též „stěžovatel“) brojil včas podanou kasační
stížností. Namítal, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda byly dány
předpoklady pro rozhodnutí žalovaného podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
[§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Tvrdil, že měl sociální problémy, nemohl sehnat práci,
když žádal státní orgány o poskytnutí sociálních dávek, byl odmítnut. S ohledem na shora
uvedené mu měl být proto poskytnut azyl podle §12 písm. b) zákona o azylu. Rovněž jsou
u něho splněny podmínky pro udělení humanitárního azylu. Poukázal dále na to, že žalovaný
nedostatečným způsobem provedl dokazování a nebylo tedy možné ve věci spravedlivě
rozhodnout; v tom tkví důvod §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Protože byl internován
v záchytném zařízení, bylo pro něho nemožné získat důkazy o splnění podmínek pro udělení
azylu. Také řízení před správním orgánem trpělo procesní vadou, a to bylo důvodem
pro zrušení jeho rozhodnutí soudem [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Krajský soud totiž řádně
nepřezkoumal rozhodnutí žalovaného z hlediska procesních žalobních námitek,
ohledně kterých mu vytkl, že ustanovení správního řádu, která žalovaný ve správním řízení
údajně porušil, nedoplnil o konkrétní skutkové důvody. Stěžovatel je přesvědčen,
že rozhodnutí žalovaného nebylo učiněno na základě dostatečného dokazování a nebylo
náležitě odůvodněno. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek z uvedených
důvodů zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Požádal rovněž o přiznání
odkladného účinku této kasační stížnost.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti důvodnost zde uplatněných námitek popřel.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Prvotní jsou námitky týkající se nedostatečného zjištění skutkového stavu
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], neboť jen na základě úplného a řádného zjištění
všech rozhodných skutečností lze stavět právní závěry o naplnění zákonných podmínek
pro udělení azylu.
Jak je zřejmé ze správního spisu, stěžovatel jako důvody své žádosti o azyl uvedl,
že do České republiky přijel proto, že ve Vietnamu nemohl sehnat práci
a také z ekonomických důvodů. V České republice již v letech 1987 až 1991 žil a pracoval.
Jiné důvody pro udělení azylu neuvedl.
Pokud jde o řízení před správním orgánem, lze obecně uvést, že povinností správního
orgánu je respektovat základní pravidla řízení vyplývající z §3 správního řádu a vyjadřující
v obecné formě hlavní zásady správního řízení. V řízení o azylu je pro posouzení rozsahu
dokazování rozhodné, které skutečnosti uvede žadatel v žádosti o azyl, při pohovoru,
nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel, který se domáhá
udělení azylu a který tvrdí skutečnosti, na jejichž základě správní orgán o jeho žádosti
rozhoduje. Správní orgán není povinen seznamovat žadatele o azyl s důvody,
pro které by se svojí žádostí mohl být úspěšný.
Namítá-li v tomto případě stěžovatel, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav
věci, nemůže s ním Nejvyšší správní soud souhlasit. Posuzování žádosti o udělení azylu
se sestává z řady procesních a materiálních hledisek obsažených v zákoně o azylu,
které je nutno vidět v jejich vzájemné provázanosti a také časové souslednosti.
Povinností žadatele o azyl je tvrdit skutečnosti, na základě nichž mu má být azyl udělen.
Toto tvrzení žadatele není možné nahradit žádným postupem žalovaného. Správní orgán
totiž nejen nemůže, ale není ani povinen domýšlet azylově relevantní důvody, které žadatel
o azyl ve skutečnosti neuplatnil, a poté o nich provádět rozsáhlé dokazování. V řízení o azyl
je správní orgán povinen zjistit skutečný stav věci v rozsahu důvodů, které žadatel o azyl
v průběhu řízení uvedl.
Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne
jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl
být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Podle tohoto ustanovení zákona o azylu přitom bude azyl udělen, zjistí-li se, že cizinec
je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má.
Potíže s obstaráním zaměstnání ve vlasti či důvody ekonomické však takovými
důvody nejsou, s tímto závěrem správního orgánu i soudu se Nejvyšší správní soud ztotožnil.
Stěžovatel namítal rovněž nezákonnost rozsudku krajského soudu pro nesprávné
posouzení právní otázky, tj. zda na jeho případ lze aplikovat ustanovení §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], přičemž uvedl, že měl problémy se státními
orgány ve vlasti, které mu odmítly sociální pomoc. Takové skutečnosti, jakož i požadavek
udělení humanitárního azylu uplatnil však poprvé až v kasační stížnosti, tedy poté,
co bylo vydáno napadené rozhodnutí a proto k nim soud již nepřihlédl (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud tedy zhodnotil všechny stížní námitky jako nedůvodné.
Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné jiné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl již o věci samé.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch;
žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo
na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. září 2005
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu