ECLI:CZ:NSS:2005:2.AFS.19.2005:45
sp. zn. 2 Afs 19/2005 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci
žalobce Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem Kolín IV.,
Politických vězňů 27, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Praze, se sídlem Praha 2,
Žitná 12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
26. 11. 2004, č. j. 7 Ca 65/2003 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 11. 2002, č. j. 9641/02 - 130. Městský soud v Praze vycházel z potvrzení
osobních a majetkových poměrů, zejména ze skutečnosti, že žalobce žije ve společné
domácnosti s manželkou, která má čistý příjem 19 000 Kč, z výše soudního poplatku
2000 Kč, a dále ze skutečnosti, že svá tvrzení o dluzích nijak nedoložil. Z nedostatku doložení
podmínek pro osvobození od soudních poplatků pak soud dovodil nemožnost ustanovení
zástupce.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nezákonnost usnesení. Uvádí, že městský soud
v podstatě správně zjistil jeho majetkové, výdělkové, osobní a rodinné poměry, ale vyvodil
z nich nesprávné závěry. Stěžovatel dosahuje poměrně vysokého obratu, za rok 2000
však jeho podnikání bylo ztrátové, nemá jiné příjmy a jeho majetek je obstaven. Pro vysoké
předlužení nelze očekávat jakýkoliv zůstatek po skončení exekuce. Soudu bylo doloženo
usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 12. 2002, č. j. NcE 830/2002 - 6 i směnečný
platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2000,
č. j. Sm 1056/2000 - 8. Soudní poplatek za situace výkonu rozhodnutí převyšujícího veškerá
aktiva vylučuje objektivní možnost úhrady soudního poplatku, zejména když souběžně s touto
věci probíhají další řízení a souhrn soudních poplatků by přesahoval částku 20 000 Kč.
Stěžovatel se domnívá, že splňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku,
a proto žádá, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.)
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
V dané věci stěžovatel dne 10. 4. 2003 požádal o osvobození od soudních poplatků
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2002, č. j. 9641/02 - 130.
Žádost odůvodnil ztrátou v podnikání a neexistencí jiného příjmu a současně požádal
o ustanovení zástupce. Ten sice za něho podal žalobu, ale podle sdělení ze dne 22. 6. 2004
stěžovatel plnou moc z finančních důvodů odvolal a znovu požádal o ustanovení zástupce.
K výzvě městského soudu předložil potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech, k němuž připojil fotokopii daňového přiznání za rok 2002, ze kterého plyne,
že má dlouhodobý hmotný majetek ve výši 5 149 694 Kč, peněžní prostředky na hotovosti
ve výši 45 565 Kč, peněžní prostředky na bankovních účtech ve výši 125 931 Kč, příjem
z podnikání ve výši 598 796 Kč, výdaje ve výši 657 896 (a tedy ztrátu 59 100 Kč).
V „Potvrzení“ jako dluhy uvedl úvěr u Č. f. s. r. o. ve výši 16 mil. Kč. Kasační stížností
tvrzené doklady (usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 12. 2002,
č. j. NcE 830/2002 - 6 a směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Praze
ze dne 12. 4. 2000, č. j. Sm 1056/2000 - 8) ve spise založeny nejsou a ani nejsou uvedeny
v seznamu předkládaných příloh (tam je jen daňové přiznání).
Městský soud při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků vycházel
z uvedených dokladů a zejména z potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech, z něhož vyplývá, že žadatel je „OSVČ“ s příjmy uvedenými v daňovém přiznání
a nemá žádné další příjmy ani majetek vyšší ceny. Manželka žijící ve společné domácnosti
má čistý měsíční příjem 19 000 Kč a mají jednoho syna, který studuje.
Soud při rozhodování o přiznání osvobození od soudních poplatků je oprávněn
a povinen zkoumat majetkové poměry žalobce a tyto hodnotit z hlediska zákonných
podmínek - tedy z hlediska, zda žadatel o osvobození má nebo nemá dostatečné prostředky
k úhradě soudního poplatku. Přitom vychází z tvrzení žadatele a z doložení tvrzených
skutečností. Jak již Nejvyšší správní soud judikoval ve věci sp. zn. 7 Azs 343/2004
(usnesení ze dne 25. 1. 2005 - dosud nepublikováno): „Povinnost doložit nedostatek
prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních
poplatků; soud sám z úřední povinnosti výdělkové a majetkové poměry nezjišťuje.“
Stěžovatel ovšem v žádosti o osvobození uvedl pouze, že ji podává z důvodů finančních.
V kasační stížnosti pak tvrdí, že ani z hlediska příjmu manželky není výše soudního poplatku,
zejména s přihlédnutím k jejich úhrnu, zanedbatelná. Ani toto tvrzení nevylučuje schopnost
úhrady poplatku. Při posouzení výše příjmu, z něhož rodina uhrazuje své potřeby ve vztahu
k ust. §3 odst. 2, 3 zákona č. 463/1991 Sb. o životním minimu (ve znění v době rozhodování
soudu) u společně posuzovaných osob činilo životní minimum v případě rodiny stěžovatele
částku 9 970 Kč. Tato hranice jistě sama o sobě není rozhodující, ovšem v daném případě
je třeba vážit, že stěžovatel neuvedl žádná tvrzení k jinému závěru o vyloučení možnosti
úhrady soudního poplatku ve vztahu k danému příjmu. Možnost a schopnost úhrady soudního
poplatku je třeba vždy vážit na základě konkrétních okolností vyšlých v daném případě
najevo - v tomto případě závěr soudu zjištěným skutečnostem odpovídal. Pokud stěžovatel
v průběhu řízení o kasační stížnosti tvrdí další skutečnosti, jedná se o skutečnosti nové,
k nimž Nejvyšší správní soud podle §104 odst. 4 s. ř. s. nemůže přihlížet a stejně tak nelze
vytýkat městskému soudu, že nebral v úvahu skutečnosti, které mu známy nebyly,
a které mohl seznat jen na základě doloženého tvrzení stěžovatele. Tyto nové skutečnosti
lze uplatnit jen v nové žádosti.
Pokud jde o neustanovení zástupce, neobsahuje kasační stížnost žádné konkrétní
námitky, nezákonnost tohoto výroku usnesení městského soudu odvozuje stěžovatel
jen od nepřiznání osvobození od soudních poplatků.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. může být předsedou senátu ustanoven zástupce navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a u něhož je to třeba
k ochraně jeho práv. Pokud první podmínka naplněna nebyla, nebylo možno žádosti
o ustanovení advokáta vyhovět a nebylo třeba ani vážit naplnění podmínky druhé,
k níž ostatně stěžovatel v podané žádosti neuvedl žádný důvod.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto
ji podle §110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1, 2 (§120) s. ř. s.,
když stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalovanému náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu