ECLI:CZ:NSS:2005:2.AS.25.2004
sp. zn. 2 As 25/2004 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně
R. Č., zastoupené JUDr. Jindřichem Erlerem, advokátem se sídlem Most, Moskevská 1/14,
proti žalované Policii České republiky, oddělení cizinecké policie v Mostě, se sídlem Most,
Moskevská 1/14, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 3. 11. 2003, č. j. 15 Ca 217/2003 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Jindřicha Erlera se u r č u je částkou 1075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení usnesení Krajského soudu ze dne 3. 11. 2003, č. j. 15 Ca 217/2003 - 33, jímž byla
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnuta její žaloba proti potvrzení žalovaného ze dne
3. září 2003, č. j. SCPP-701/UL-VIII-01-2003 s odůvodněním, že se jedná o úkon předběžné
povahy vyloučený ze soudního přezkumu podle ust. §68 písm. e), §70 písm. b) s. ř. s.
Žalovaný napadeným úkonem potvrzoval, že žalobkyni odmítl ověřit pozvání pro A. Č.
a N. Č., státní příslušníky Ruska.
V kasační stížnosti stěžovatelka označila rozhodnutí soudu za nezákonné a konkrétně
namítla, že podala u žalovaného k ověření dvě pozvání k návštěvě České republiky
k soukromým účelům, a to pro nezletilého syna svého manžela a pro bratra manžela
k doprovodu dítěte. Pracovník žalované jí sdělil, že musí předložit 63 800 Kč k prokázání
majetkových poměrů, to odmítla a reagovala prohlášením o svých příjmech. Na to jí bylo
dne 3. 9. 2003 sděleno, že pozvání nebude ověřeno. Podanou žalobu soud odmítl a tím
podpořil nezákonné jednání žalovaného. V kasačních důvodech pak odkázala na znění své
žaloby a doplnila, že podle jejího názoru ověření pozvání k návštěvě České republiky nemůže
být podkladovým úkonem. Řízení o ověření pozvání je samostatným správním řízením,
které se zahajuje a je vedeno se zvoucí osobou, která je účastníkem tohoto řízení.
To, že ověřené pozvání pak pozvaná osoba použije ke vstupu, resp. k získání víza,
je pouze použití tohoto pozvání. Pozvaná osoba také není účastníkem správního řízení
o ověření pozvání. Za pokladový úkon ve vztahu k rozhodnutí o vstupu může bý t považován
úkon vůči pozvanému cizinci, nikoliv zvoucí osobě. Nelze ani argumentovat tím,
že ze soudního přezkumu je vyloučeno rozhodnutí o odepření vstupu na území ve smyslu
§171 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., neboť je nelze vztáhnout na případ nezletilého dítěte
vstupujícího na území za účelem návštěvy jednoho z rodičů nebo za účelem sloučení rodiny,
neboť tím by došlo k porušení práv rodičů i dítěte zaručených Evropskou úmluvou o ochraně
lidských práv a základních svobod i Listinou základních práv a svobod. Z těchto důvodů
navrhuje zrušení usnesení krajského soudu i správního rozhodnutí žalované ze dne 3. 9. 2003
a uložení povinnosti žalované ověřit „Pozvání k návštěvě České republiky udělená
stěžovatelkou jejímu nevlastnímu nezletilému synu N. Č. a jejímu švagrovi A. Č.“.
Žalovaná v písemném vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na vyjádření k žalobě,
žádný návrh neučinila.
O důvodech kasační stížnosti, které odpovídají ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
Nejvyšší správní soud uvážil následovně:
Ověřené pozvání je dokladem, který je cizinec podle §5 písm. a) bodu 3. zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále též „zákon o pobytu“) povinen předložit při hraniční kontrole (pokud nedoloží doklad
o zajištění prostředků k pobytu na území). Jeho nedostatek vede k odepření vstupu na území
podle §9 odst. 1 písm. a) cit. zákona. Rozhodnutí o odepření vstupu je podle §171 písm. b)
zákona o pobytu vyloučeno z přezkoumání soudem. Se stěžovatelkou lze souhlasit v tom,
že její žalobou napadený úkon žalovaného není podkladovým úkonem ve smyslu
§70 písm. b) s. ř. s. Za úkon správního orgánu předběžné povahy, vyloučený ze soudního
přezkumu (a tedy ve smyslu §68 písm. e/ s. ř. s. nepřípustný) lze považov at pouze takový
úkon, který existuje a je předběžný ve vztahu k dalšímu, konečnému rozhodnutí zákonem
předpokládanému. Tak tomu v daném případě není. Důvodem rozhodnutí o odepření vstupu
cizinci je nepředložení ověřeného pozvání.
Pozváním podle §15 zákona o pobytu se zvoucí osoba zavazuje k úhradě nákladů
zde výslovně uvedených a toto pozvání podle §164 odst. 1 písm. k), odst. 2 zákona ověřují
orgány cizinecké policie postupem podle §180 zákona. Toto ustanovení upravuje náležitosti
pozvání a povinnost policie pozvání ověřit do 7 pracovních dnů ode dne podání žádosti.
Odepřít ověření pozvání lze v případech uvedených v §180 odst. 5 zákona o pobytu
(mj. i z důvodů neprokázání schopnosti splnění závazku podle §15). V případě odepření
ověření pozvání policie podle §180 odst. 6 zákona o pobytu tuto skutečnost zvoucí osobě
sdělí a na žádost jí tuto skutečnost bez uvedení důvodů písemně potvrdí.
Pozvání je tedy listinou sepsanou zvoucí osobou a obsahující stanovené náležitosti,
kterou policie ověří v případech, že neshledá důvod pro odepření ověření. Ověření policie
je tedy určitým osvědčením zákonem předpokládaných podmínek, za nichž lze na pozvání
vstoupit na území republiky. Nejde tedy o rozhodování o právech či povinnostech zvoucí
osoby ve smyslu §1 zákona č. 71/1967 Sb., o žádosti o ověření se nevede žádné správní
řízení, správní řád je výslovně vyloučen ustanovením §168 zákona o pobytu. Pokud orgán
policie ověření žádosti odepře, tedy odmítne osvědčit splnění podmínek, nevydává o tom
rozhodnutí, pouze tuto skutečnost žadateli sdělí, případně na žádost písemně potvrdí.
Tak tomu bylo i v daném případě. Stěžovatelka předložila žalovanému dne 25. 8. 2003
pozvání pro dva cizince k ověření, žalovaný jí sdělil, že žádosti neověří, tuto skutečnost uvedl
záznamem na žádostech a o tom, že žádosti nebyly ověřeny, vydal stěžovatelce písemné
potvrzení dne 3. 9. 2003. Žalovaný nevydal žádné rozhodnutí, pouze neprovedl požadovaný
úkon, a o této skutečnosti vydal potvrzení. Potvrzení má význam pouze pro zjištění,
že žalovaný odmítl ověření a že se tedy nejedná o jeho nečinnost. Toto potvrzení není úkonem
správního orgánu zakládajícím, měnícím, rušícím nebo závazně určujícím stěžovatelčina
práva či povinnosti (§65 odst. 1 s. ř. s.), není tedy rozhodnutím ve smyslu §70 písm. a) s. ř. s.
Správní úkony, které nejsou rozhodnutím, jsou vyloučeny ze soudního přezkoumání,
tudíž žaloba proti nim je podle §68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná. Nepřípustný návrh soud
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítne.
Nejvyšší správní soud se sice plně neztotožnil z argumentací užitou krajským soudem
ohledně charakteru přezkoumávaného potvrzení, neboť nesdílí názor, že jde o správní úkon
předběžné povahy, ale zaujal názor, že toto potvrzení vůbec není rozhodnutím ve smyslu
soudního řádu správního, ovšem v obou případech jde o nepřípustnost žaloby ve smyslu
§68 písm. e) s. ř. s. mající za následek odmítnutí návrhu podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle těchto ustanovení krajský soud také postupoval a není na místě jeho rozhodnutí zrušit
a žalobu odmítnout pouze na základě zčásti jiné právní argumentace.
Pokud jde o věcné námitky proti postupu žalovaného, nelze se jimi za zjištění
důvodného odmítnutí žaloby zabývat; lze jen připomenout, že je věcí stěžovatelky,
jakou právní cestu prosazení svých tvrzených práv zvolila.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. zamítl. Za takové situace není třeba se zabývat návrhem stěžovatelky na uložení
povinnosti žalovanému, lze jen připomenout, že daný požadavek neodpovídá pravomoci
Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ust. §60 odst. 1,
§120 s. ř. s.; stěžovatelka neměla v řízení o kasační stížnosti úspěch a žalovanému náklady
řízení nevznikly.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši
1000 Kč a 1x 75 Kč jako náhrada hotových výdajů (§11 odst. 1 písm. b/,
§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), celkem 1075 Kč. Tato
částka bude ustanovenému zástupci ve stanovené lhůtě v yplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. 2. 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu