ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.12.2005
sp. zn. 2 Azs 12/2005 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
A. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 20. 9. 2004, č. j. 61 Az 1/2004 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jehož výrokem I. byla zamítnuta
žalobcova žádost o ustanovení advokáta zástupcem v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2004, č. j. 61 Az 1/2004 - 34. Tímto rozsudkem
byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. 12. 2003,
č. j. OAM-6430/VL-11-05-2003, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Krajský soud žádost o ustanovení advokáta
zástupcem v řízení o kasační stížnosti zamítl, neboť žalobce neprokázal, že jsou u něho
předpoklady pro to, aby byl osvobozen od soudních poplatků; nesplnil tak podmínku
stanovenou v §35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Výrokem II. napadeného usnesení byl stěžovatel vyzván, aby si pro řízení o kasační stížnosti
zvolil zástupce z řad advokátů a to ve lhůtě 15 dnů.
Proti tomu podal stěžovatel kasační stížnost, ve které namítal, že s usnesením
krajského soudu nesouhlasí, protože se v průběhu azylového řízení několikrát změnil azylový
zákon a stěžovatel s ohledem na špatnou znalost českého jazyka neměl možnost tyto změny
prostudovat. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a žádá
o ustanovení zástupce.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen
advokátem. V dané věci stěžovatel zastoupen advokátem není a sám rovněž nemá právnické
vzdělání. Povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, však vylučuje,
aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat
za překážku, jež by bránila o kasační stížnosti věcně rozhodnout. Jak již totiž uvedl
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41,
„Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka
o ustanovení zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo
k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu
řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, že účastník právo
na ustanovení zástupce nemá.“ Nejvyšší správní soud proto posuzoval kasační stížnost,
aniž by stěžovatel byl zastoupen advokátem. O opakované žádosti stěžovatele o ustanovení
zástupce krajský soud nerozhodoval, neboť o ní již bylo rozhodnuto, a to právě napadeným
usnesením.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud se musel nejprve zabývat tím, zda je kasační stížnost přípustná.
Pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně. Stěžovatel v kasační
stížnosti neuvedl proti kterému z výroků napadeného usnesení kasační stížnost směřuje
a proto ji bylo třeba posoudit jako stížnost proti oběma výrokům.
Pokud jde o výrok I., tak kasační stížnost směřující proti rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o advokáta je obecně přípustná. Podle §103 odst. 1 s. ř. s. je však možno kasační
stížnost podat pouze z vymezených důvodů, přičemž důvod, o který se kasační stížnost opírá,
musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést (§106 s. ř. s.). Důvody kasační stížnosti jsou
uvedeny v §103 odst. 1 s. ř. s. a směřují vůči postupu soudu: stěžovatel tak může
napadat nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
[§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], popřípadě může tvrdit, že správní řízení trpělo takovými
vadami, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a proto měl soud takové rozhodnutí zrušit
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], dále s. ř. s. považuje za důvody kasační stížnosti zmatečnost
řízení před soudem [písm. c) citovaného ustanovení], vady soudního řízení, pokud mohly mít
za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé [písm. d) citovaného ustanovení] a konečně
může být důvodem kasační stížnosti též tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby
nebo o zastavení řízení [písm. e) citovaného ustanovení]. Podle ustanovení
§104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které
jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
V posuzované věci stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že se nemohl seznámit
se změnami azylového zákona a to kvůli špatné znalosti českého jazyka. Takto uvedenou
námitku nelze podřadit pod žádný důvod kasační stížnosti obsažený v §103 odst. 1 s. ř. s.
Navíc, pokud stěžovatel brojí proti rozhodnutí soudu o zamítnutí jeho žádosti o ustanovení
advokáta zástupcem, je zákon o azylu v dané věci zcela bezpředmětný. Stěžovatel
tak v kasační stížnosti uvádí důvod, který nesměřuje proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, neuvádí, v čem spočívalo pochybení soudu, které by mělo být důvodem,
jehož oprávněnost by měl Nejvyšší správní soud posuzovat. Takovým důvodem
by v posuzované věci mohly být například tvrzené vady v řízení před soudem,
případně nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem,
pokud by stěžovatel zpochybnil skutková zjištění soudu nebo jeho právní hodnocení
při rozhodování o jeho žádosti o ustanovení advokáta zástupcem v řízení o kasační stížnosti.
Jestliže stěžovatel směřuje svoji námitku do změn zákona o azylu a jeho obeznámenosti
s nimi, což vůbec nebylo předmětem soudního rozhodnutí, uvádí jiné důvody, než které
připouští §103 odst. 1 s. ř. s. a kasační stížnost proti výroku I. napadeného usnesení je podle
§104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
Pokud jde o výrok II. napadeného usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván,
aby si pro řízení o kasační stížnosti zvolil zástupce z řad advokátů, a to ve lhůtě 15 dnů,
tak je třeba poukázat na §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., které stanoví, že kasační stížnost
je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Rozhodnutí,
jimiž se pouze upravuje vedení řízení, jsou v zásadě usnesení vydaná v průběhu řízení,
která nemají vliv na rozhodnutí o věci samé. Jedná se tak o rozhodnutí, u kterých odnětí
možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho právech účastníka řízení nikterak
nezkracuje. Typickými rozhodnutími tohoto typu jsou např. rozhodnutí o spojení věcí
ke společnému řízení nebo vyloučení věci k samostatnému projednání (§39 s. ř. s.),
rozhodnutí o prodloužení lhůty (§40 odst. 5 s. ř. s.), o prominutí pořádkové pokuty
(§44 s. ř. s.), výzva k zaplacení soudního poplatku nebo právě výzva k odstranění vad.
V daném případě tak bylo výrokem II. upravováno vedení řízení a kasační stížnost
proti tomuto výroku je rovněž nepřípustná [§104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud také nezjistil žádné důvody, které by měly vést k užití
§109 odst. 3 s. ř. s., jenž upravuje situace, kdy soud není vázán důvody kasační stížnosti
(nicotnost rozhodnutí správního orgánu, zmatečnost řízení soudního, nepřezkoumatelnost
rozhodnutí soudu) a proto podle §46 odst. 1 písm. d), §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl
jako nepřípustnou.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. 2. 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu