ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.220.2005
sp. zn. 2 Azs 220/2005 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: T. P.,
zastoupené JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem Španielova 1256/63,
163 00 Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM,
Praha 7, ve věci kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, ze dne 31. 5. 2005,
č. j. 55 Az 140/2004 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále označována jako „stěžovatelka“)
nadepsaný rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 4. 2004, č. j. OAM-3070/VL-19-K04-2003. Rozhodnutím
správního orgánu jí nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo rozhodnuto,
že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. §91 zákona o azylu.
Ve své kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že nebyly splněny podmínky řízení,
na základě kterých může soud rozhodnout ve věci samé, a to z toho důvodu, že žalobkyně
nebyla náležitě seznámena s dobou konání soudem nařízeného ústního jednání. Proto
se ani z jednání nemohla omluvit. Je přesvědčena, že soud nekonal procesně správným
způsobem a jí bylo znemožněno uplatnit svá práva.
Současně v rámci kasační stížnosti požádala stěžovatelka o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření sděluje, že se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci
azylu, tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. K námitce
stěžovatelky uvádí, že stěžovatelka byla k ústnímu nařízenému jednání řádně obeslána,
ale k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalovaný dále uvedl, že chápe podání kasační
stížnosti stěžovatelkou s návrhem na odkladný účinek jako účelový úkon, stejně jako byla
i její žádost o azyl a žaloba k soudu. Stěžovatelka si tímto způsobem chce, dle názoru
žalovaného, pouze zlegalizovat pobyt na území České republiky.
Ze správního spisu žalovaného Nejvyšší správní soud zjistil, že návrh na zahájení
řízení o udělení azylu podala stěžovatelka dne 26. 6. 2003 a pohovor k tomuto návrhu s ní byl
proveden dne 30. 9. 2003. Jako důvod své žádosti o azyl uvedla, že když pracovala
na městské správě, dostala v roce 2001 od města byt. Poté co došlo ke změně vedení města,
byt jí byl odebrán a také v rámci snižování pracovních míst přišla o práci. Pracovníci městské
správy jí telefonovali domů a zastrašovali ji tím, že pokud si bude někde stěžovat, nikde
žádnou práci nezíská. Uvádí, že neměla kde bydlet, neměla práci ani žádné prostředky
na živobytí. Pokoušela se najít práci, také byla evidována na pracovním úřadě,
ale bezúspěšně. O azyl, dle svých slov, žádá, protože se nemá kam vrátit a nemá práci.
Ve výše zmíněném pohovoru tyto potíže dále upřesnila. S žádostí o pomoc se pokoušela
obrátit na milici i prokuraturu, ale nebylo jí vyhověno. Doplnila, že má ještě problémy
s manželem, který nesouhlasí s rozvodem, pije, nepracuje.
Krajský soud se ve svém rozsudku ztotožnil se skutkovými i právními závěry
žalovaného vyslovenými v žalobou napadeném správním rozhodnutí. V odůvodnění
konstatoval, že ve správním řízení byl skutečný stav věci dostatečně zjištěn, když správní
orgán vycházel z výpovědi stěžovatelky, ze zpráv o situaci v zemi původu a v podrobném
odůvodnění se vypořádal se všemi aspekty důvodů udělení azylu. Krajský soud
po přezkoumání věci došel ke shodnému závěru jako žalovaný správní orgán, a sice že žádný
z důvodů uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu není v případě stěžovatelky
dán.
Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou včasnosti podání této kasační
stížnosti. Krajský soud ve své předkládácí zprávě uvedl, že kasační stížnost byla podána
opožděně. Jak však bylo zjištěno z obálky na č. l. 47 soudního spisu, která, jak plyne z údajů
na ní uvedených, byla stěžovatelce uložena na poště bez předchozího pokusu o její doručení,
nelze v předmětném případě dovodit, že byla písemnost doručena fikcí dle §50c odst. 4
zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).
Ze soudního spisu totiž neplyne, že při uložení písemnosti byly splněny podmínky
stanovené v §46 odst. 3 větě třetí o. s. ř., podle níž bez předchozího pokusu o doručení
písemnosti na adresu uvedenou v odstavci 1 lze písemnost uložit, jestliže o to fyzická osoba
předem písemně požádá doručující orgán a jestliže podpis na žádosti byl úředně ověřen.
Ze soudního spisu neplyne, že o takové doručení stěžovatelka předem písemně požádala
a že její podpis na žádosti byl úředně ověřen. Nutno proto mít za to, že rozsudek byl
stěžovatelce doručen až dne 16. 8. 2005, kdy jí byl předán rozsudek přímo u krajského soudu,
jak vyplývá z úředního záznamu na č. l. 48 soudního spisu. Kasační stížnost podaná na poštu
dne 25. 8. 2005 tak byla podána včas.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu je v ní
namítán důvod odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. d), s. ř. s., neboť stěžovatelka
namítá, že nebyla náležitě seznámena s dobou konání soudem nařízeného ústního jednání
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s) a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je stěžovatelka chráněna před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu
za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza
za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti
rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání
odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti
víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní
mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před
rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační
stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. spočívající v tom,
že nebyla náležitě seznámena s dobou konání soudem nařízeného ústního jednání, není dán.
Jak ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, krajský soud přípisem ze dne 28. 4. 2005
předvolal stěžovatelku k předmětnému jednání na 31. 5. 2005. Tento přípis jí byl řádně
doručen dne 16. 5. 2005 (viz. č. l. 36 soudního spisu), což na doručence stvrdila
vlastnoručním podpisem. Stěžovatelka tak byla řádně informována o datu a místu soudního
jednání a bylo jen na ní, zda se k soudnímu jednání dostaví. Nedostavila-li se, nelze
to považovat za okolnost ke které by došlo z důvodů na straně soudu a která by znamenala
porušení procesních práv stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud proto shledal stížní námitku stěžovatelky nedůvodnou. Kasační
stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Žalovanému proto nebylo důvodu přiznat právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 4 in fine ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 30. listopadu 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu