ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.266.2005
sp. zn. 2 Azs 266/2005 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěch Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: T. S., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, ve věci
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2004,
č. j. 9 Az 222/2003 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka
domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla
odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 9. 2003,
č. j. OAM-6840/VL-07-P22-2003. Tímto správním rozhodnutím jí nebyl udělen azyl
podle §12, §13 a §13 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně
bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle §91 téhož zákona.
Kasační stížnost podala stěžovatelka sama, současně však v ní požádala o ustanovení
zástupce z řad advokátů. Tento její návrh však byl Městským soudem v Praze jeho usnesením
ze dne 12. 4. 2005, č. j. 9 Az 222/2003 - 28, zamítnut; zamítnuta byla následně i kasační
stížnost stěžovatelky proti tomuto usnesení. Městský soud v Praze poté vyzval stěžovatelku
výzvou z 31. 8. 2005 (č. l. 53 soudního spisu) ke zvolení si advokáta a doložení plné moci
zvolenému advokátu ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy. Vzhledem k tomu, že v průběhu
řízení se objevily konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že by u stěžovatelky mohly být
dány podmínky pro ustanovení tlumočníka [podle §18 odst. 1 a 2 věty první zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
ve spojení s §64 s. ř. s., mají účastníci soudního řízení vedeného podle s. ř. s. právo jednat
před soudem ve své mateřštině, soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění
jejich práv a účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka,
jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo], soud zároveň stěžovatelku vyzval i k tomu,
aby se vyjádřila k této otázce. Výzva byla stěžovatelce doručena 12. 9. 2005. Stěžovatelka
však zůstala zcela nečinná a na výzvu nijak nereagovala. Z obsahu soudního a správního spisu
(viz např. vyjádření stěžovatelky na č. l. 22 soudního spisu) je přitom patrné, že i když není
vyloučeno, že u stěžovatelky mohou být dány podmínky pro ustanovení tlumočníka
ve smyslu §18 o. s. ř., tato ovládá český jazyk přinejmenším natolik dobře, aby dokázala
alespoň v hrubých rysech porozumět obsahu jí zaslané výzvy a spojit se v reakci na výzvu
se soudem za účelem vyjasnění otázky, zda tlumočníka potřebuje či nikoli, a za účelem
vyřešení otázky jejího právního zastoupení. Nečinnost stěžovatelky je proto nutno přičítat
k tíži jí samotné a nelze ji považovat za důsledek toho, že není schopna pro jazykovou bariéru
kontaktovat soud, neboť přinejmenším elementárním způsobem je nepochybně schopna
se soudem komunikovat. Ustanovení §18 o. s. ř. musí totiž být vykládáno podle jeho
základního smyslu a účelu, jímž je zajistit, aby i osoby, které nerozumí českému jazyku,
v němž se vede soudní řízení, nebyly pro tuto skutečnost zkráceny na svých procesních
právech a aby měly možnost jako účastníci řízení být v něm aktivní srovnatelně s těmi,
kdo češtinu ovládají; smyslem a účelem práva na tlumočníka však není a nemůže být
tolerování nečinnosti a účastníka a jeho nekomunikace se soudem i za situace, kdy je zřejmé,
že tato nečinnost a nekomunikace není způsobena obtížemi plynoucími z jeho neznalosti
češtiny, nýbrž spočívá v nějakých jiných důvodech.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem, to neplatí má-li stěžovatel sám vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. V daném
případě stěžovatelka právnické vzdělání nemá, advokátem zastoupena není a přes výzvu
soudu nepředložila plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v tomto řízení,
ač to učinit mohla a žádná překážka, zejména pak překážka kvůli neznalosti češtiny,
jí v tom nebránila.
Nepředložení plné moci advokáta v řízení o kasační stížnosti brání věcnému vyřízení
kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl
odstraněn, proto Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky podle §46 odst. 1 písm. a),
§120 s. ř. s. odmítl.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu