ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.379.2004
sp. zn. 2 Azs 379/2004 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: V. V.,
zastoupeného JUDr. Alenou Lasotovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Moravská
Ostrava, Přívozská 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2004, čj. 61 Az 83/2004 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti
III. Zástupkyni žalobce se odměna za zastupování nepřiznává.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá
zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla odmítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 4. 2004,
čj. OAM-1226/VL-11-08-2004. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla zamítnuta
jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy vady řízení
před správním orgánem. Konkrétně uvádí, že při projednávání jeho žádosti došlo
k pochybení správního orgánu. Rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu
pro jeho nezákonnost způsobenou tím, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový
stav věci před vydáním rozhodnutí, čímž porušil ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) a v důsledku toho i nesprávně
posoudil žádost o azyl. Uvádí, že důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí,
nebyly úplné, došlo opětovně k porušení ustanovení §32 odst. 1 a dále §34 odst. 1
správního řádu. Proto správní orgán nemohl správně usuzovat na skutkové a právní
otázky, které pro své rozhodnutí potřebuje zodpovědět. Rozhodnutí nevyplývá
ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně.
Stěžovatel svá tvrzení odůvodňuje odvoláním se na názor v Příručce postupů a kriterií
pro určování právního postavení uprchlíků, konkrétně se odvolává a upozorňuje na čl. 53
a 43, které cituje. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně žádá, aby byl
jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Žalovaný nevyužil možnost se k podané kasační stížnosti vyjádřit.
Nejvyšší správní soud se musel nejprve zabývat tím, zda je kasační stížnost
přípustná. Pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně.
Podle ustanovení §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník
řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Podle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
je možno kasační stížnost podat pouze z vymezených důvodů, přičemž důvod,
o který se kasační stížnost opírá, musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést (§106 s. ř. s.).
Důvody kasační stížnosti jsou uvedeny v §103 odst. 1 s. ř. s. a směřují vůči postupu
soudu: stěžovatel tak může napadat nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], popřípadě může tvrdit, že správní
řízení trpělo takovými vadami, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a proto měl soud takové
rozhodnutí zrušit [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], dále považuje za důvody kasační stížnosti
zmatečnost řízení před soudem [písm. c) citovaného ustanovení], vady soudního řízení,
pokud mohly mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé [písm. d) citovaného
ustanovení] a konečně může být důvodem kasační stížnosti též tvrzená nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení [písm. e) citovaného ustanovení].
Podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
V posuzované věci stěžovatel v kasační stížnosti sice uplatnil důvod uvedený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a namítal, že správní orgán nezjistil přesně
a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, brojil však proti usnesení
o odmítnutí jeho žaloby. Vzhledem k tomu, že jeho žaloba nebyla věcně přezkoumána,
nýbrž byla odmítnuta, stěžovatelem uplatněný důvod kasační stížnosti na danou věc
vůbec nedopadá. Jedná se tak o námitku, která nesměřuje proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí v této věci.
Je nutno odkázat i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, který ve svém
rozsudku, publikovaném pod č. 625/2005 Sb. NSS dospěl k závěru, že je-li kasační stížností
napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační
důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu. Opírá-li se kasační stížnost o důvody, které jsou sice uvedeny v §103 s. ř. s., ale které
se nevztahují k napadenému usnesení, jde o nepřípustnou kasační stížnost. (§104 odst. 4 s. ř. s.)
Nejvyšší správní soud také nezjistil žádné důvody, které by měly vést k užití
ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s., jenž upravuje situace, kdy soud není vázán důvody
kasační stížnosti (nicotnost rozhodnutí správního orgánu, zmatečnost řízení soudního,
nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu) a proto podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d),
§120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl jako nepřípustnou.
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Podle ustanovení §35 odst. 7 ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele,
jež mu byl soudem ustanoven, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
V předmětné věci soud ustanovené zástupkyni odměnu za zastupování nepřiznal,
neboť z obsahu soudního spisu vyplývá, že nevykonala žádný úkon právní služby,
za který odměna náleží (§11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu