ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.437.2004
sp. zn. 2 Azs 437/2004 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
D. V., zastoupeného JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou se sídlem Liberec 1, Tovaryšský
vrch 1358/3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
9. 8. 2004, č. j. 59 Az 233/2003 - 44,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2004, č. j. 59 Az 233/2003 - 44
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá
zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byl zamítnut
jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2004, č. j. 59 Az 233/2003 - 25. Tímto usnesením
byla odmítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2003,
č. j. OAM-6032/VL-10-05-2003, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta jeho žádost
o udělení azylu podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu). Zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce krajský soud odůvodnil tím,
že stěžovatel na výzvu soudu neosvědčil své majetkové poměry a vůči soudu zůstal nečinný.
Nesplnil tak faktické předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a podle §35 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“) mu nebylo možné zástupce
ustanovit.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že již ode dne 1. 6. 2004 je hlášen na adrese:
J. ú. 461, L. 5 a výzva krajského soudu ze dne 9. 7. 2004 mu na tuto adresu doručována
nebyla. Rozhodnutí soudu, které vychází z předpokladu, že byla výzva stěžovateli řádně
doručena, je tak nezákonné. Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný nevyužil možnosti se ke kasační stížnosti vyjádřit.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel namítá důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Konkrétně uvádí, že mu nebyla řádně
doručena výzva k prokázání majetkových poměrů, neboť se v P. s. B.l, kam mu bylo
doručováno, od 1. 6. 2004 nezdržuje.
K tomu ze soudního spisu vyplynulo, že stěžovatel v kasační stížnosti podané
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2004, č. j. 59 Az 233/2003 - 25,
požádal o ustanovení advokáta zástupcem v tomto řízení. Krajský soud jej proto vyzval,
aby doložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry, a to tak, že vyplněný a podepsaný
formulář, který byl stěžovateli zaslán, vrátí zpět soudu nejpo zději do 15 dnů od doručení
této výzvy. Uvedená výzva byla stěžovateli doručována dne 15. 7. 2004 na adresu P. s. B.,
Hotel A., U. P. 8, B.. Stěžovatel si zásilku nevyzvedl a ta se vrátila soudu jako nevyžádaná
zpět. Napadeným usnesením pak soud stěžovatelovu žádost o ustanovení advokáta zástupcem
v řízení o kasační stížnosti zamítl.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu
za zastupování platí v takovém případě stát. Požádá -li navrhovatel o osvobození od soudních
poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci
rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Podle
§36 odst. 3 s. ř. s. je podmínkou pro osvobození od soudních poplatků mimo jiné to,
že účastník doloží, že nemá dostatečné prostředky. Pro ustanovení zástupce soudem tak zákon
stanoví několik podmínek: především musí být dány předpoklady pro osvobození
navrhovatele od soudních poplatků a rovněž je nutné, aby ustanovení zástupce bylo třeba
k ochraně práv navrhovatele. V dané věci krajský soud žádosti nevyhověl proto, že stěžovatel
nedoložil ve lhůtě stanovené soudem, že nemá dostatečné prostředky.
Nejvyšší správní soud tak musí posoudit, zda byla výzva k prokázání majetkových
poměrů stěžovateli doručena v souladu se zákonem. Podle §46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „o. s. ř.“), §42 odst. 5 s. ř. s.
bylo možné doručit písemnost fyzické osobě v bytě, v místě podnikání, na pracovišti
nebo kdekoli bude zastižena. Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje,
doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě, působící v témže místě
podnikání anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti.
Není-li možno ani takto doručit, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve,
aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje
se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl
(§46 odst. 2 o. s. ř.). Podle odst. 5 uvedeného ustanovení není-li zjištěn opak, má se za to,
že se adresát v místě doručení zdržoval. Zákon tak pro usnadnění doručování stanoví
vyvratitelnou právní domněnku, že se adresát v místě doručování zdržuje. Důsledky
nesprávného závěru doručujícího orgánu o tom, že se adresát v místě doručování zdržuje,
však nejsou neodvratné, přičemž opak bude zpravidla prokazovat adresát. Zjistí-li soud
dodatečně, že se adresát v místě doručování v rozhodné době nezdržoval, pak platí,
že písemnost nebyla řádně doručena.
V daném případě postupoval krajský soud podle §46 odst. 2 a 5 o. s. ř., §42 odst. 5
s. ř. s. a vzhledem k tomu, že nebyl zjištěn opak, měl za to, že se stěžovatel v místě
doručování zdržuje a zásilku považoval za doručenou uplynutím tří denní lhůty od uložení
na poště. V kasační stížnosti však stěžovatel namítá, že je od 1. 6. 2004 hlášen k pobytu
na adrese J. ú. 461, L. 5 a v době doručování předmětné písemnosti (tj. 15. 7. 2004) se
v P. s. B., Hotel A., U P. 8 již nezdržoval. Jak vyplynulo z evidence Ministerstva vnitra,
stěžovatel skutečně z P. s. B. „odešel na privát“, a to již dne 12. 5. 2004. Zásilka která mu
byla doručována dne 15. 7. 2004 na adresu pobytového střediska, tak nemohla být doručena
fikcí podle §46 odst. 2 o. s. ř., §42 odst. 5 s. ř. s., neboť se stěžovatel v době doručování
v P. s. B. již nezdržoval. Nelze tak přisvědčit závěru, že stěžovatel neosvědčil
svoje majetkové poměry ve lhůtě stanovené soudem a zůstal vůči soudu nečinný,
protože výzva krajského soudu k prokázání majetkových poměrů nebyla stěžovateli doručena
v souladu se zákonem. Kasační stížnost byla tedy shledána důvodnou.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; krajský soud je vázán právním názorem
vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozhodnutí ve smyslu §110 odst. 3 s. ř. s.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti ve smyslu §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. 2. 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu