ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.441.2004
sp. zn. 2 Azs 441/2004 - 94
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: A. S.,
zastoupeného advokátem JUDr. Davidem Heryánem se sídlem Růžová 15, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2004,
sp. zn. 11 Az 189/2003,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Jekatěriny Sochorové se u r č u je částkou 3225 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Stěžovatel včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku
Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 3. 7. 2003, č. j. OAM-3324/VL-11-P08-2002, o neudělení
azylu podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a namítá
tak nesprávné posouzení právní otázky městským soudem; vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech; zmatečnost řízení; a dále jinou vadu řízení před soudem, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
V kasační stížnosti samotné pouze uvádí, že městský soud posoudil jeho případ
v rozporu s platným právem a že shledává vážná pochybení všech dosavadních orgánů
v řízení o udělení azylu. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje tento rozsudek městského soudu
zrušit a zároveň žádá o přiznání odkladného účinku.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel požádal zároveň o ustanovení právního zástupce, byla
mu dne 9. 8. 2004 ustanovena usnesením městského soudu zástupkyní advokátka
Mgr. Jekatěrina Sochorová. Ta v doplnění kasační stížnosti uvedla, že se jí nepodařilo
stěžovatele kontaktovat, a proto může pouze uvést, že se s podanou kasační stížností
ztotožňuje.
Stěžovatel pak plnou mocí ze dne 29. 4. 2005 svěřil své zastupování advokátu
JUDr. Davidu Heryánovi. Toho je proto nutno považovat za jeho nynějšího zástupce pro dané
řízení. Tento advokát požádal o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti a v červnu
2005 toto doplnění podal.
K novým stížnostním bodům, obsaženým v tomto doplnění, nicméně zdejší soud
nemůže přihlížet, neboť k tomuto rozšíření došlo více než rok po skončení lhůty pro podání
kasační stížnosti. Na rozšíření kasační stížnosti zvoleným advokátem přitom nelze použít
právní větu, jíž zdejší soud povolil rozšíření bodů kasační stížnosti advokátovi ustanovenému
soudem ve svém rozsudku ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 3 Azs 417/2004 (nepublikováno),
kde uvedl: „Smyslem povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti je zajištění
odborné právní pomoci účastníkům řízení, a tím i ochrany jejich práv. Z tohoto důvodu
je přípustné, aby soudem ustanovený advokát doplnil kasační stížnost i po uplynutí lhůty pro
její podání, třebaže nebyl k jejímu doplnění soudem vyzván; opačný výklad by činil jeho účast
v řízení nadbytečnou.“ K rozsáhlému rozšíření kasační stížnosti proto soud nemůže přihlížet.
Takový postup přitom nelze shledat formalistickým, neboť rozšíření kasační stížnosti o zcela
nové body rok po jejím podání je v přímém protikladu se zásadou koncentrace řízení,
zakotvenou v ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s., podle něhož jen ve stanovené lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody.
V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního spisu především
zjistil, že řízení o udělení azylu bylo zahájeno dne 5. 7. 2002 na základě žádosti, v níž je jako
důvod uvedeno, že stěžovatel pracoval jako kontrolor na trhu, kontroloval výběrčí vstupného
a poplatků od prodejců. V době výkonu této své funkce byl třikrát napaden kazašskými
bandity, zbit a ohrožován střelnými zbraněmi. Policie jeho případ vyšetřovala, ale nevyšetřila.
Totéž vyplývá i z protokolu o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu
ze dne 25. 4. 2003. V tomto pohovoru také popsal náplň své práce na tržištích i podrobnosti
trojice útoků ze strany kazašských banditů. Těmto útokům přitom přikládal národnostní
podtext, chápal je jako útoky Kazachů proti Rusům provozujícím tržiště na území
Kazachstánu. Po třetím útoku se rozhodl odjet. Navíc se jeden ze skupiny kazašských banditů
stal zástupcem místního hejtmana pro turistiku a sport, takže firmě, kde stěžovatel pracoval,
nastaly časté a obtěžující kontroly ze strany finanční inspekce. V případě návratu se obával,
že by měl stálé problémy s kazašskými nacionalisty.
Žalovaný předmětnou žádost o poskytnutí azylu zamítl výše označeným rozhodnutím
ze dne 3. 7. 2003. Vyšel v něm z informací Ministerstva zahraničí USA o situaci v oblasti
dodržování lidských práv v Kazachstánu v roce 2001 a 2002 a z informací Ministerstva
zahraničních věcí ČR. Žalovaný konstatoval, že stěžovatel byl pronásledován členy
zločineckých struktur. S žádostí o pomoc se obrátil na policii a prokuraturu, které jeho věc
vyšetřovaly, ovšem bezvýsledně. Stěžovatel se sice obrátil na uvedené orgány, ale sám
se o průběh vyšetřování nestaral, neboť to byla záležitost jej zaměstnávající firmy. Nebylo
tak doloženo, že by ke stěžovatelovu pronásledování docházelo přímo či nepřímo ze strany
státní moci. Stěžovatel se nedomáhal jasného prošetření svého případu a zároveň jednání
uvedených zločineckých skupin nebylo motivováno důvody relevantními podle ustanovení
§12 zákona o azylu a nebylo tak možno shledat přítomnost pronásledování podle tohoto
ustanovení. Dále nebyly dány ani podmínky umožňující udělení azylu podle §13 a §14
zákona o azylu a nebyla shledána ani přítomnost překážky vycestování podle §91 téhož
zákona.
Proti tomuto zamítavému rozhodnutí podal stěžovatel žalobu k Městskému soudu
v Praze. V této žalobě namítal v obecné rovině porušení několika ustanovení zákona
č. 71/1967 Sb., správního řádu, a doplnil, že má problémy kvůli pronásledování mafií a také
kvůli pronásledování ze strany kazašských státních orgánů z náboženských a národnostních
důvodů. Uvedl tak domněnku, že jeho pronásledování zločineckými skupinami kazašského
původu bylo zapříčiněno jeho ruskou národností a pravoslavným vyznáním.
Městský soud v Praze žalobu zamítl shora označeným rozsudkem. V tomto zamítavém
rozsudku městský soud shledal, že stěžovatel sice měl problémy se zločineckými skupinami
soukromých osob, ani jednou však nezmínil, že by byl pronásledován i kazašskými státními
orgány. Stížnost proti postupu mafie podal stěžovatel pouze jednou, a to jménem firmy,
kde pracoval. Takovým pronásledováním jistě nebyly kontroly ze strany státních orgánů,
pouze proto, že tyto kontroly zdržovaly pracovníky firmy od práce. Tvrzené náboženské
a národnostní důvody se pak objevily až ve stěžovatelově žalobě, ostatně ani v ní neuvádí
žádné konkrétní okolnosti, ze kterých toto tvrzení dovozuje. Výtky stěžovatele proti
náležitostem správního řízení pak byly příliš obecné a městský soud tvrzená pochybení
žalovaného neshledal. Ze všech těchto důvodů městský soud posuzovanou žalobu zamítl výše
označeným rozsudkem napadeným touto kasační stížností.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozsudku městského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle
§78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu
mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Z důvodů uvedených výše je zdejší soud ve svém přezkumu omezen pouze na body
uvedené přímo stěžovatelem v kasační stížnosti a následně potvrzené jemu ustanovenou
právní zástupkyní, tedy fakticky na obecný stěžovatelův nesouhlas a tvrzenou nezákonnost
správního řízení a následného rozsudku městského soudu.
Je tak potřeba pouze posoudit, zda žalovaný pochybil, když stěžovatelově žádosti
o azyl nevyhověl, a zda pochybil městský soud, když toto rozhodnutí ke stěžovatelově žalobě
nezrušil. Jak přitom bylo konstatováno výše v rekapitulaci správního spisu, je třeba přisvědčit
žalovanému, že stěžovatel v pohovoru i dalších materiálech, kde měl dostatek prostoru pro
vyjádření, uváděl pouze opakované útoky na svou osobu ze strany kazašských zločineckých
skupin pro jeho napojení na společnost provozující v Kazachstánu tržnice.
K takto zdůvodněným žádostem o azyl se zdejší soud již opakovaně vyjádřil,
například v rozsudku ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 4 Azs 5/2003, kde uvedl: „Žádost o azyl,
jejímiž jedinými důvody jsou toliko potíže se soukromými osobami („mafií“) v domovském
státě, spočívající ve vydírání žadatelky a ve výhružkách žadatelce a její dceři pro žadatelčiny
podnikatelské aktivity, je podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb., zřejmě bezdůvodná. Důvodem pro udělení
azylu mohou být pouze tehdy, pokud by orgány domovského státu, u nichž by se žadatelka
skutečně domáhala poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním
poskytnout. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu
§91 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění zákona č. 2/2002 Sb.“
Toto pravidlo je přitom plně vztáhnutelné i na stěžovatelovu situaci. Stěžovatel měl
potíže s kazašskými zločineckými skupinami, a to zjevně z důvodu svého podílu
na provozování tržnic v Kazachstánu, tedy z důvodu svého podnikání. Za nepravděpodobné
a vzhledem k uplatnění až v žalobě i účelové je nutno pokládat jeho tvrzení, že tyto problémy
byly zapříčiněny jeho národností a pravoslavným vyznáním. Stěžovatel se nepokoušel
důsledně tuto situaci řešit, nezřekl se podnikání, které mu způsobovalo tyto konflikty,
a na policii země původu se obracel pouze nesystematicky a zprostředkovaně. Nelze
tak konstatovat, že by jeho stát původu toto pronásledování toleroval. Výše citovaná právní
věta a v ní obsažené pravidlo je tak plně vztáhnutelné i na stěžovatelovu situaci a městský
soud nepochybil, když ke stěžovatelově žalobě rozhodnutí žalovaného nezrušil.
Lze proto uzavřít, že Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal naplnění
některého z namítaných důvodů kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
až d) s. ř. s., neboť - jak vyplývá ze shora uvedeného – v souzené věci nebylo shledáno
nesprávné posouzení právní otázky městským soudem; vady řízení před správním orgánem,
kdy by pro tuto důvodně vytýkanou vadu městský soud měl napadené rozhodnutí žalovaného
zrušit; zmatečnost řízení před městským soudem; a nebyla shledána ani jiná vada řízení před
soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud dospěl po přezkoumání kasační
stížnosti k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a Ministerstvu vnitra náklady řízení nevznikly. Proto soud
rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka
Mgr. Jekatěrina Sochorová; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 3x 1000 Kč
za tři úkony právní služby – převzetí a příprava věci, nahlížení do spisu a doplnění kasační
stížnosti - a 3x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. b), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů,
celkem 3225 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti
dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu