ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.54.2005
sp. zn. 2 Azs 54/2005 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: I: B.,
zastoupeného JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem Havlíčkova 11, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, ve věci
kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2004,
č. j. 60 Az 79/2004 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále označován jako „stěžovatel“)
nadepsaný rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 4. 2004, č. j. OAM-1220/VL-11-08-2004, E. č. V049150. Rozhodnutím
správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Stěžovatel ve své kasační stížnosti označil její důvody jako spadající pod ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že nezákonnost spočívá v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Zároveň požádal o odkladný účinek kasační stížnosti.
Nic dalšího v žalobě ani v žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti neuvedl,
zejména neuvedl žádné konkrétní skutkové okolnosti či právní výtky, z nichž by ve vztahu
k osobě stěžovatele a jeho situaci bylo lze dovodit tvrzení důvodu kasační stížnosti
podle §106 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud proto vyzval stěžovatele k doplnění kasační
stížnosti ve výše uvedeném smyslu ve lhůtě jednoho měsíce usnesením ze dne 13. 5. 2005,
č. j. 60 Az 79/2004 - 58, které bylo jeho zástupci doručeno dne 27. 5. 2005. Zároveň soud
stěžovatele poučil, že nebude-li uvedená vada kasační stížnosti odstraněna, bude řízení
o kasační stížnosti podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuto.
Stěžovatel ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nijak nereagoval.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno; ustanovení §37 s. ř. s.
platí obdobně. Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu; nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek; o tom musí
být podatel ve výzvě poučen. Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li s. ř. s. jinak,
soud usnesením odmítne návrh mimo jiné, nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento
nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.
Kasační stížnost stěžovatele neobsahovala z náležitostí uvedených v §106
odst. 1 s. ř. s. údaj o tom, z jakých důvodů stěžovatel rozhodnutí krajského soudu napadá,
neboť neobsahovala žádný poukaz na konkrétní skutkové okolnosti ani žádné právní výtky,
jež by ve vztahu k osobě stěžovatele a jeho situaci bylo lze považovat za tvrzení důvodů
kasační stížnosti podle §106 odst. 1 písm. a) s. ř. s., na který stěžovatel ve svém podání
poukazoval. Bez uvedení takovýchto konkrétních skutkových okolností či právních výtek
je kasační stížnost neprojednatelná, neboť není vymezen rozsah, v němž by měl Nejvyšší
správní soud rozhodnutí krajského soudu přezkoumávat; v řízení o kasační stížnosti
proto nelze bez odstranění této vady pokračovat. Jelikož stěžovatel na řádně doručenou výzvu
k odstranění vad kasační stížnosti nijak nereagoval, třebaže byl soudem řádně poučen
o následcích jejího neodstranění [v této souvislosti je nerozhodné, že vzhledem k převažující
judikatuře Nejvyššího správního soudu by bylo v daných souvislostech v poučení
o odmítnutí podání vhodnější odkázat na ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
a nikoli na §37 odst. 5 s. ř. s. - viz k tomu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, uveřejněné pod číslem 6/2003 Sb. NSS, srov. též usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2003, č. j. 3 Ads 21/2003 - 40, uveřejněné
pod číslem 195/2004 Sb. NSS], takže odstranitelná vada podání nebyla odstraněna, nezbylo
než podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120, §106 odst. 1 a §37 odst. 5 s. ř. s. kasační
stížnost stěžovatele odmítnout, neboť nebyla splněna podmínka řízení v podobě existence
projednatelné kasační stížnosti.
Vzhledem k neprodlenému rozhodnutí o odmítnutí kasační stížnosti poté, co byl
stěžovatel vyzván k jejímu doplnění, již Nejvyšší správní soud nerozhodoval o žádosti
stěžovatele o přiznání jejího odkladného účinku.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 věty první in fine ve spojení
s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 1. září 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu