ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.73.2005
sp. zn. 2 Azs 73/2005 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně:
L. P., zastoupené JUDr. Jiřím Bílkem, advokátem se sídlem Praha 4, Sdružení 25, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2004,
č. j. 62 Az 58/2004 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Jiřího Bílka se u r č u je částkou 2150 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2004, č. j. 62 Az 58/2004 - 17
(pozn. soudu: stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí nesprávné datum vydání rozsudku),
kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 21. 5. 2004,
č. j. OAM-1879/VL-10-03-2004. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta její žádost o udělení
azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zákon o azylu). Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí
žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem a na základě dostatečně zjištěného skutečného
stavu věci a bylo přesvědčivě odůvodněno.
Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1
písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Konkrétně však
pouze namítá, že krajský soud posoudil uvedenou věc v rozporu s platným právním řádem,
zejména v rozporu se zákonem o azylu, a že shledává vážná pochybení v řízení u všech
dosavadních orgánů. V doplnění kasační stížnosti pak uvedla, že na Ukrajině je běžné,
že „opilí manželé fyzicky napadají svoje manželky“. Policie pak nelibě nese, když se
na ni manželky obracejí a následně je šikanuje a pronásleduje. Z toho důvodu se stěžovatelka
na policii neobracela se žádostí o pomoc. Domnívá se tak, že její potíže lze podřadit
pod §12 písm. b) zákona o azylu. Správní orgán se podle ní touto skutečností nezabýval
a jeho rozhodnutí je tak vydáno v rozporu se spisem, případně nebyla její výpověď správně
zaprotokolována či přeložena. Vzhledem k tomu navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
a současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí o azylu, tak rozsudek krajského soudu byly vydány
v souladu se zákonem. Domnívá se totiž, že problémy stěžovatelky s manželem a snaha
o legalizaci pobytu nejsou azylově relevantní. Žalovaný tak navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl a odkladný účinek jí nepřiznal.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozhodnutí krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle
§78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu
mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a)
až d) s. ř. s., konkrétně však pouze namítá nezákonnost napadeného rozsudku, domnívá
se totiž, že jí azyl měl být udělen, dále zpochybnila protokolaci při pohovoru před správním
orgánem a rovněž vytkla vážná pochybení v řízení před krajským soudem, aniž by je blíže
specifikovala.
K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 15. 5. 2004 stěžovatelka
podala žádost o udělení azylu, kde uvedla, že její manžel je alkoholik a fyzicky jí napadá.
Stěžovatelka se z finančních důvodů nemohla přestěhovat v rámci Ukrajiny, proto odešla
do České republiky; o azyl žádá proto, aby si zlegalizovala pobyt. Při pohovoru k důvodům
její žádosti potvrdila, že z Ukrajiny odešla kvůli problémům s manželem. O pomoc na policii
se neobrátila, neboť se domnívala, že by jí stejně nepomohla. Rovněž uvedla, že žádné jiné
potíže neměla. Žalovaný pak rozhodnutím ze dne 21. 5. 2004 žádost stěžovatelky o udělení
azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
neboť stěžovatelka neuváděla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být pronásledována
z důvodů uvedených v §12 citovaného zákona.
Stěžovatelka předně namítá důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v přecházejícím
řízení, domnívá se totiž, že její potíže spadají pod důvody pro udělení azylu podle
§12 písm. b) zákona o azylu. Podle citovaného ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li
v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu
rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání
určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Stěžovatelka v průběhu správního
řízení ani řízení před krajským soudem nikdy neuvedla, že by měla obavu z pronásledování
z některého z důvodů uvedených v §2 písm. b) zákona o azylu. Naopak vždy tvrdila,
že má na Ukrajině jen problémy s manželem alkoholikem. Stěžovatelčiny problémy
s manželem však nejsou důvody azylově relevantními, nýbrž jsou důsledkem jeho závislosti.
Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že potíže žadatele o azyl se soukromými
osobami, nejsou bez dalšího důvodem pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu, ani důvodem
pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 téhož zákona. (například rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 4 Azs 5/2003 a ze dne 31. 10. 2003,
sp. zn. 4 Azs 23/2003). Krajský soud tak nepochybil, když rozhodnutí žalovaného nezrušil,
neboť ten postupoval zcela správně a v plném souladu s rozsudkem Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 5 Azs 27/2003: „Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti
svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu, jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v §16 odst. 2 tohoto zákona.“ Lze proto uzavřít,
že Nejvyšší správní soud v daném případě naplnění tvrzeného důvodu uvedeného v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. neshledal.
Stěžovatelka dále obecně namítala, že shledala vážná pochybení v řízení
před správním orgánem i soudem.
Co se týče řízení před správním orgánem, je povinností správního orgánu respektovat
základní pravidla řízení, vyplývající z §3 správního řádu vyjadřující v obecné formě hlavní
zásady správního řízení, rozvedené a konkretizované v dalších zákonných ustanoveních.
V řízení o azylu je rozhodující pro posouzení naplnění zákonných podmínek, ale i pro rozsah
dokazování, uvedení důvodů žadatelem v žádosti, při pohovoru, nebo v jiných podáních
učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel, který se domáhá udělení azylu, který tvrdí
určité skutečnosti, na jejichž základě by mu mělo být vyhověno. Správní orgán není povinen
seznamovat žadatele o azyl s důvody, pro které by mohlo být jeho žádosti vyhověno. V dané
věci stěžovatelka zpochybnila protokolaci, resp. překlad její výpovědi při pohovoru
před správním orgánem. Jak ale vyplynulo ze správního spisu, její námitka nebyla
na místě, neboť údaje, která uvedla v kasační stížnosti jsou v protokolu zachyceny téměř
shodně. Navíc jsou v dané věci nerozhodné. Nejvyšší správní soud tedy neshledal,
že by žalovaný postupoval v rozporu se zákonem, naopak dle názoru soudu žalovaný řádně
zjistil skutečný stav věci v souladu se zákonem a jeho rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou;
důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tak neobstojí.
Pokud jde o rozhodování soudu, ten kromě skutečností uplatněných v průběhu správního
řízení musel vycházet i ze žaloby a z důvodů v ní uvedených. Těmi ovšem byly pouze obecné
poukazy na porušení jednotlivých ustanovení správního řádu bez konkrétních tvrzení,
v čem je uvedené porušení spatřováno a dále námitka splnění podmínek uvedených
v §12 zákona o azylu. Pokud jde o skutkový stav stěžovatelka neoznačila žádný důkaz,
který měl být proveden. Soud je podle §52 odst. 1 s. ř. s. oprávněn rozhodnout,
které z navržených důkazů provede a může provést i důkazy jiné. Nejvyšší správní soud
na základě soudního a správního spisu dospěl k závěru, že se krajský soud v napadeném
rozsudku řádně vypořádal se všemi žalobními námitkami a i jinak postupoval v daném řízení
zcela v souladu se zákonem; k naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného
v §103 odst.1 písm. d) s. ř. s. tak nedošlo.
Rovněž tak neobstojí stěžovatelkou tvrzený důvod kasační stížnosti uvedený
v §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti svědčící pro to,
že řízení před krajským soudem bylo zmatečné a ani Nejvyšší správní soud nezjistil,
že by v řízení před krajským soudem chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený
soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka
v důsledku trestného činu soudce.
Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno naplnění žádného tvrzeného kasačního důvodu,
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní
služby – převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a 2x 75 Kč
na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b), d),
§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu